SPECIÁLNÍ VYSÍLÁNÍ - 8.5. v 20:15
Hop, hop, hop, kdo neskáče, není Čech. Zaplněná pražská aréna se po vítězství hokejové reprezentace nad Dánskem zase jednou pořádně odvázala, ani kanonáda 7:4 by však neměla zastřít, že pro tým Radima Rulíka nebylo ve čtvrtém utkání na mistrovství světa všechno bez kazu.
Kdo si středeční zápas proti Dánsku pustil až v 52. minutě, mohl o síle a naladění hostitelského celku nabýt naprosto mylného dojmu.
MS hokej 2024
S jakou lehkostí čeští hokejisté fofrovali do útočného pásma soupeře, jak nápaditě překonávali jeho obranu! Jak rychle po sobě dokázali střílet góly! Jak sebevědomě reagovali na nenadálou trefu útočníka Froma!
Ano, v této divoce nespoutané fázi utkání tomu tak opravdu bylo. A pestrobarevný karneval na tribunách tomu dodával ještě větší grády.
Jenže podstatná část duelu měla před tím přes všechno fandění, hrdé mávání vlajkami a herní převahu poněkud odlišnou podobu.
Krkolomnou, těžkopádnou, jalovou. Rozpačitou.
Vypovídající byla situace chvíli po půlce první třetiny, kdy měl Rulíkův soubor téměř dvouminutovou početní výhodu pět na tři, vlastně dokonce na dva, protože jeden z Dánů zlomil hokejku. Nic z toho nebylo, hodně kvůli tomu lamentoval především Dominik Kubalík, jenž se za boha nemohl zbavit vleklého střeleckého pechu.
To Dánové ve stejné třetině využili přesilovku už po půl minutě.
ČTĚTE TAKÉ: Policie obvinila řidiče, který srazil komentátora Antoše. Záruba promluvil o jeho vážném stavu
A byl to jen jeden z několika jejich středečních úderů, které natěšené domácí pravidelně vracely do reality.
Stejně tak bolel i náhlý Russellův gól na 3:2, Molgaardův na 3:3. Dokonce i největší branková euforie ze třetí třetiny trochu zhořkla, když From snížil na 4:6 jen 21 vteřin po předchozí Stránského trefě.
Jakoby z ničeho. Nepochopitelně. Jako kdyby Kubalík a spol. na chvíli prostě vypnuli a až po inkasované brance zase začali hrát.
Český hokejista Matěj Stránský v zápase MS 2024 proti Dánsku. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Ve výsledku to Čechy o výhru nepřipravilo, šlo ale o poměrně jasný vzkaz. Dal se přečíst zhruba takhle: Dobře, proti průměrným Dánům to bude stačit. Jak ale chcete uspět se stejnými chybami v obraně, se stejnou nekoncentrovaností a chabou produktivitou (která byla v drtivé většině duelu nesporná) i proti soupeřům typu Kanady?
Při pohledu na sedmičku v konečném výsledku bychom vážně neměli propadat bezbřehé euforii, vždyť třeba právě první třetina byla vyloženě mizerná.
Jistě, snaha se partě bez superhvězd nedá upřít. Některé zákroky Lukáše Dostála byly fenomenální. Dařilo se Davidu Tomáškovi, do statistik se prosadil Ondřej Palát. Úspěšnost 64 procent při vhazování bere dech. I dosud tak strádající Kubalík se po svém gólu může střelecky probudit. A, to možná především – pořád ještě může z NHL přijet David Pastrňák.
Pokud ale chceme věřit, že Češi mohou na domácím ledě dokráčet třeba až ke zlatým medailím, pak utkání s Dánskem nepředstavuje nejpřesvědčivější argument.
Bez ohledu na to, jak moc hrdinové tribun chtěli.
Bez ohledu na těch gólonosných osm minut v závěru.
