Andrej Babiš a Petr Fiala Zdroj: CNN Prima NEWS
Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Pragmatická zásada, která platí nejen v životě, ale i v politice. Z logiky věci ovšem vychází, že přestane-li existovat společný nepřítel, přestává existovat i kamarádšoft. Přesně tohle jsme před časem viděli na Slovensku. A přesně tohle teď vidíme i u nás.
Obvykle bývá celkem snadné shodnout se na tom, co nebo koho nechcete. Skutečný problém ale nastává v okamžiku, kdy se máte ujednotit na tom, co chcete. Navíc je hledání shody o to složitější, oč větší je počet aktérů, kteří tu shodu mají hledat. Notabene, když každý z nich vlastně stojí ideově někde jinde – v pravém středu ODS, následovaná středovou TOPkou, levostředoví lidovci, ještě více levostředový STAN a nakonec echt levicoví Piráti. Příliš mnoho stran, příliš velký rozptyl, příliš mnoho kuchařů, kteří společně nedokážou uvařit poživatelnou polévku. A aby toho nebylo málo, tak argument, že Babišova polévka byla přece ještě mnohem horší, přestává jak na potvoru fungovat. S neustálým vyvoláváním duchů minulosti se v politice žádná velká paráda neudělá. Ne do nekonečna.
O problémech současné vlády hovořil v pořadu K věci také politolog Lukáš Jelínek:
ČTĚTE TAKÉ: KOMENTÁŘ: Pekarová propíchla Kalouskovi balónek aneb Komplikované vztahy s „ex“
První trhliny ve svorném antibabišovském monolitu se ostatně ukázaly hned po sečtení volebních výsledků. Piráti přeskákaní hnutím STAN nesli svůj volební debakl těžce a striktně vzato je nikdo k ničemu jinému nepotřeboval, což bylo od začátku jasně patrné. Kdykoli se pak objevila nějaká kauza STAN (a že už jsme jich pár viděli), byli Piráti mezi prvními, kdo přispěchal zvedat varovný prst a dělat na svého koaličního partnera tytyty.
Do toho je třeba přičíst škody, které napáchaly kauzy i na jednotě hnutí STAN – viz pár dní stará záležitost, kdy ministr Síkela omylem rozeslal členům vlády screen komunikace se svým náměstkem, který v podstatě napsal, že Rakušanovy chyby nahrávají „jejich“ záměrům a že je čas „to převzít“. Ať už slovo „jejich“ označuje kohokoli, jisté je, že ani situace uvnitř STAN není ideální, což otázka rušení poboček České pošty ještě umocnila.
V otázce daní se zase proti všem ocitla nejsilnější vládní strana ODS a daně způsobily i prozatím poslední koaliční přestřelku, v níž europoslanec Zdechovský obvinil Piráty z úniku vládních materiálů do médií. Jistě, vládní sváry a štulce do žeber nejsou ničím, co bychom už za ty roky dávno neznali. Ale nyní je to vůbec poprvé, kdy něco takového vidíme u stran, které se ještě nedávno bratrsky držely za ramena jak klub Rychlých šípů.
Slováci už pochopili
A stačilo k tomu jediné – aby přestal fungovat tmel v podobě programu Antibabiš. Ten nakonec stačil na těsné vítězství ve volbách, ale jak se ukazuje, nebude stačit na to, aby se s ním čtyři roky pohodlně vládlo. Už proto, že těžko můžete hrát kartu Antibabiš, když k ní nemáte to nejpodstatnější – tedy toho Babiše. Ten se totiž mezitím mazaně stáhnul do ústraní a tepání vlády nechává v rukou Havlíčka, Schillerové, Vildumetzové nebo Juchelky – což rozhodně nejsou politici, ze kterých by se většině veřejnosti otevírala kudla v kapse.
Politika zkrátka není duchařina! Nejde v ní do nekonečna vyvolávat démony minulosti nebo na démony minulosti všechno svádět. A to ani, když se hodně snažíte, protože démoni minulosti jsou to jediné, co vás drží pohromadě. I sousední Slovensko už pochopilo, že duchařská seance s názvem Antifico měla jepičí život. Ani tady společný nepřítel nestačil k tomu, aby vláda slepená z nesourodých partají fungovala. Slováci se s tím už smířili. U nás se s tím zase bude muset smířit premiér Fiala. Vlastně ne jen on.
