Zatímco někdo může za největší problém české ekonomiky považovat třeba rozvrácené veřejné finance nebo neudržitelný penzijní systém, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) se nejvíce obává digitalizace a robotizace. Zlí roboti totiž vezmou lidem práci a lidstvo se ocitne zřejmě na prahu samotného vyhlazení stroji.
Pokud by James Cameron přišel s nápadem na natočení dalšího pokračování příběhu o Terminátorovi, do role Sarah Connorové by zcela jistě musel obsadit českou ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou. V současné době totiž není většího bojovníka proti robotům než právě této sociálně-demokratické političky.
KOMENTÁŘ: Bytové kulaky v ČR nechceme. Debata o daních vyvolává třídní nenávist
Jakou část ze svých výdělků máme odvádět vládě? Jak velký stát vlastně chceme? A máme více zdanit majetek, kterým se lidé například snaží zajistit na stáří? Diskuse o změně tuzemského daňového mixu je sice bouřlivá, ale pluje pouze po povrchu a zatím spíše rozpoutává třídní nenávist, než aby se její aktéři snažili nalézt celospolečensky přijatelné řešení.
„Můžeme mít obrovskou nezaměstnanost, protože roboti mohou být levnější než pracovník s minimální mzdou,“ varovala ve čtvrteční Předvolební superdebatě Politického klubu FSV UK. Jana Maláčová považuje automatizaci a digitalizaci za hrozbu pro český pracovní trh. A právě z toho důvodu navrhuje, aby se zkrátil pracovní týden. Každému je přece jasné, že při menším objemu práce, avšak stejné mzdě, je takový zaměstnanec pro firmu lepší volbou než stroj.
Jana, přemožitelka strojů
Chcete tvrdit, že je to naopak? Chcete snad říct, že stroje práci lidem neberou? No tak se podívejte kolem sebe. To přece musíte vidět. Všude pracují roboti a lidé žijí v bídě, protože jsou nezaměstnaní. Českou ekonomiku drancují digitální giganti v čele s Googlem. Češi se živí sběrem bobulí, vykrádáním ptačích hnízd, ti šikovnější loví zajíce.
Ale vážně. Představa, že stroje vedou ke zbídačování lidstva, se zrodila s nástupem průmyslové revoluce. Možná jste slyšeli o hnutí označovaném jako luddismus. K jednomu z nejvýraznějších projevů luddismu došlo v listopadu 1811 v obci Bulwell nedaleko britského Nottinghamu, kde se skupina mužů rozhodla sekyrami a kladivy pochodovat k domu tkalcovského mistra, aby zničili jeho pletací stroje. Rozbíjení strojů později už nebylo jen prací výtržníků, ale menších organizovaných skupin, které se v noci rychle přemisťovaly z vesnice do vesnice. Luddité způsobili mezi lety 1811 a 1812 škody za statisíce liber a vláda na ně dokonce musela vypsat odměnu.
Slibujeme si od toho větší porodnost, obhajuje Maláčová kratší pracovní týden
Ministryně práce a sociální věcí Jana Maláčová (ČSSD) trvá na prosazení čtyřdenního pracovního týdne, aniž by se lidem snížily mzdy. Podle ní by zkrácení pracovního týdne ze 40 na 35 hodin týdně vedlo ke zvýšení produktivity zaměstnanců. Řekla to na čtvrteční Předvolební superdebatě Politického klubu FSV UK s tím, že by to mimo jiné zvýšilo porodnost.
Představa ludditů, mezi které nepochybně patří také ministryně Maláčová, je taková, že existuje nějaký předem daný koláč, který je třeba rozdělit mezi lidi. A pokud se na výrobě onoho koláče budou ve stále větší míře podílet stroje, na lidi zbyde stále menší a menší díl. Jenže jde o zásadní omyl. Velikost koláče vůbec není daná předem a už vůbec není konstantní. Jeho velikost se v čase zvětšuje, a to právě díky strojům.
Zpět k chudobě, kupředu levá
Stroje nám dokonce umožnily, že už nemusíme vyrábět (a poté jíst) pouze koláče, ale náš pomyslný jídelníček může být daleko pestřejší. Pokud v nějaké firmě lidskou práci nahradí stroj, mohou se tito lidé přesunout do jiných odvětví. Třeba i do takových, která dosud neexistovala. Příkladů z historie máme spoustu. Všechny ale ukazují, že životní úroveň roste pouze díky zvyšující se produktivitě práce. Toho nelze dosáhnout jinak než vybavením pracovní síly stroji, přístroji či digitálními aplikacemi.
Jestliže tedy Jana Maláčová vyhlásila svatou válku technologiím, nechce pro Čechy nic jiného než jejich uvržení zpět do polorozvinuté společnosti, někam do doby, kdy lidé trávili většinu času okopáváním brambor nebo řepy a pasením dobytka na rozlehlých pláních. Maláčová volá po snížení výkonnosti ekonomiky a tím i ke zmenšení objemu zdrojů, které společnost může vynakládat na zdravotní péči, na péči o seniory nebo na vzdělávání.
Rovněž její teze o armádě nezaměstnaných je naprosto scestná. Pokud by totiž platila, musela by už nyní nezaměstnanost dosahovat sta procent. Stroje v současné době nahrazují lidskou práci v takovém objemu, v jakém si to ani sebekovanější luddita nedokázal představit. A světe, div se, Česko má nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Jak je to možné, ovšem Jana Maláčová vysvětlit neumí. My bychom si ovšem měli umět z jejích nesmyslných vystoupení vzít jedno velké ponaučení: Už nikdy, nikdy nedopustit, aby se lidé hlásající bludy podíleli na vedení této země. Ať si to všichni zapamatují. Nikdy.