Alena Schillerová navrhla státní rozpočet na příští rok se schodkem 390 miliard korun. Zdroj: Profimedia.cz
Ministerstvo financí pod vedením Aleny Schillerové (za ANO) předložilo návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem ve výši 390 miliard korun. Pro svého nástupce tak zanechá na úřadu jedovaté jablko, do kterého bude třeba kousnout. Pokud příští vláda nebude chtít připustit scénář, který by znamenal drastické škrty, zvyšování daní a obrovské prodražení dluhové služby.
Je to vůbec poprvé v historii České republiky, kdy ministerstvo financí předkládá návrh státního rozpočtu se schodkem ve výši 6,6 procenta HDP na rok, v němž česká ekonomika poroste bezmála pětiprocentním tempem (podle aktuální prognózy OECD).
Úřad Aleny Schillerové, potažmo celá vláda, tím dává jasně najevo, že koronavirus využila pouze jako záminku pro nezřízené pouštění žilou státní kase a nekontrolovanému zadlužování budoucích generací.
A to všechno výlučně ve svém vlastním zájmu, kterým je udržení se u moci stůj, co stůj. Pochopit se dá ledasco. I to, že několik měsíců před volbami bychom ve světě těžko našli vládu, která začne prosazovat úsporná opatření nebo slibovat vyšší daně.
Ostatně ani v programech opozičních stran nenajdeme nic konkrétního o tom, jak bolestivé období škrtů a růstu daní nás čeká.
Opozice však alespoň přiznává, že české veřejné finance se nacházejí na prahu rozvratu a že není možné se k problému stavět strkáním hlavy do písku.
Omámeni Babišovou flétnou
Naproti tomu představitelé vládních stran vyrazili zcela nepokrytě na nákup voličské přízně. Tu sliby valorizace důchodů nad rámec zákona, tam snížení DPH na dámské hygienické potřeby, tu navyšování platů těch či oněch státních zaměstnanců. Když už je řeč o daních, ministryně financí se omezí na nicneříkající boj s daňovými výjimkami nebo floskule o zavádění digitální daně. Volič si z toho odnese, že jeho se to vlastně vůbec nedotkne, tak proč se omezovat, když to všechno zaplatí „ti druzí“.
Pokud se však přece jen ozvou varovné hlasy z řad opozice nebo ekonomických expertů, že tohle je zkrátka „cu fíl“, Alena Schillerová jen sykne cosi o „několika pop ekonomech“ a premiér všechny ve svém „čauliďování“ ujistí, že jeho vláda se žádného zadlužování budoucích generací nedopouští. „Zkrátka – nevěřte tomu,“ říká.
Není nic okatějšího než Andrej Babiš, který svou předvolební kampaň v roce 2017 postavil na tom, že to byl právě on coby ministr financí, kdo po dlouhých letech dokázal přivést státní rozpočet do přebytku, aby se o pouhé čtyři roky později coby premiér na drancování státní kasy aktivně podílel. Časy se mění a s nimi i nálada voličů. Jako by nám bylo úplně jedno, že se jako krysy omámené kouzelnou flétnou vydáváme na kraj hluboké rozpočtové propasti.
