Budou to nejpodivnější letní olympijské hry za poslední čtyři dekády. Zatímco dříve do sportovního zápolení promlouvala politika, nyní atletům dělá čáru přes rozpočet koronavirová pandemie. Ještě před zažehnutím olympijského ohně v Tokiu je jasné, že s fair play budou mít letošní hry jen málo společného.
Jedno ze známých sportovních rčení praví: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Jenže pro české plážové volejbalistky Markétu Nausch Slukovou a Barboru Hermannovou bude bojiště možná zároveň cvičištěm. Může za to pozitivní výsledek testu na SARS-CoV-2 u kouče našich reprezentantek Simona Nausche, který je zároveň chotěm prvně jmenované.
Přestože Nausch Sluková i Hermannová podle šéfa české výpravy Martina Doktora pozitivní test neměly („Už bychom měli výsledek, pokud by byl pozitivní,“ řekl Doktor v úterý na on-line tiskové konferenci), musí obě beachvolejbalistky dlít v izolaci a nemohou trénovat na hřišti. Na balkoně hotelového pokoje si jen hází s medicinbalem a fyzičku si udržují cvičením vedle postele. To je přesně to, co pár dní před startem olympijského turnaje každý sportovec „potřebuje“.
Otazník se vznáší také nad dalším českým reprezentantem v plážovém volejbale Ondřejem Perušičem. Jemu test na koronavirus vyšel pozitivní a reálně mu hrozí, že nebude moci nastoupit do úvodního zápasu se svým parťákem Davidem Schweinerem, který je čeká 26. července.
Pachuť 80. let
Perušič má přitom za sebou kompletní očkování, když druhou dávku absolvoval v červnu. Bezprostředně po příletu do Japonska byl navíc testován s negativním výsledkem. Až druhý povinný test mu vyšel pozitivně.
Proč nestačí potvrzení o kompletním očkování nebo o prodělání covidu, je mi záhadou. Obzvláště pokud přihlédneme k tomu, že ani PCR testy nejsou stoprocentně spolehlivé a mohou jako pozitivní označit i osobu, která vylučuje jen malé množství viru, avšak není infekční.
Za těchto okolností lze těžko říci, že letní olympijské hry budou oslavou sportu, fair play a rovných příležitostí. Nic na tom nezmění ani fakt, že na nich budou poprvé v historii soutěžit také transgender sportovci či sportovkyně. Pořadatelé by měli olympijské klání raději zrušit. Zaručili by tím, že zklamání bude pro všechny stejné, a vyloučili by selektivní a do jisté míry náhodné vylučování atletů z možnosti získat sportovní nesmrtelnost. V opačném případě hrozí podobná pachuť, jako když na hry v letech 1980 a 1984 nepřicestovaly některé výpravy.
