Diskuze o stažení filmu odstartovala v době demonstrací na podporu hnutí Black Lives Matter Zdroj: Profimedia.cz
Lavinu reakcí vyvolalo tento týden rozhodnutí HBO, které ze své streamovací služby stáhlo jeden z nejoceňovanějších filmů historie Jih proti Severu. Zobrazuje prý nevhodné etnické a rasové předsudky. Dalo by se říci, že jde o překvapivý krok, kdyby na něm ovšem bylo cokoli překvapivého. V dnešním světě hypertrofované a všudypřítomné politické korektnosti jde vlastně o logické opatření – vše, co jde proti současnému aktivistickému konceptu vidění reality, je potřeba zakázat či vymazat.
Znáte filmovou prvotinu Quentina Tarantina Reservoir Dogs (Gauneři) o partičce gaunerů najatých na vyloupení klenotnictví? Jednotliví mafiáni se mezi sebou neznají a kvůli bezpečnosti se tak oslovují smyšlenými jmény odvozenými od barev. Panu Růžovému přidělená přezdívka nesedí, a tak se ptá, proč si nemohou barvy vybrat sami. „Ani náhodou,“ odmítá hlavní mafián Joe a vysvětluje: „Jednou jsem to zkusil. Nefunguje to. Máš pak pět chlapů, co se hádaj, kdo bude pan Černý.“
Tarantino už by dnes svůj legendární snímek možná ani nenatočil, protože by téměř jistě riskoval nařčení z rasismu. Z podobného důvodu totiž stáhla služba HBO Max oscarovou klasiku Jih proti Severu, která má zobrazovat některé nevhodné etnické a rasové předsudky, z nabídky společností mizí i další snímky či pořady. A jelikož k odstranění filmů dochází v době masových nepokojů pro smrti Afroameričana (dříve bych asi napsal černocha) George Floyda a sílícího hnutí Black Lives Matter, celá kauza nabrala rychle na intenzitě.
Jih proti Severu: Oscarová klasika se dostala na „černou listinu“ HBO
Služba HBO Max pro streamování filmů ze své nabídky stáhla filmovou klasiku oceněnou několika Oscary Jih proti Severu. Zobrazuje prý některé nevhodné etnické a rasové předsudky. Odstranění filmu z nabídky přichází v době masových protestů a nepokojů v USA i dalších zemích po smrti Afroameričana George Floyda. Netflix zase před několika dny stáhl údajně nekorektní komediální seriál Malá Velká Británie.
Nejde samozřejmě zdaleka o první případ, stačí vzpomenout na torturu, kterou si musel před necelými dvěma lety projít karikaturista australského deníku Herald Sun Mark Knight poté, co zveřejnil kresbu vztekající se tenistky Sereny Williamsové – údajně byla odporná, sexistická a rasistická. Kolem rodiny Williamsovy bylo živo i loni na jaře, tehdy aktivisté vyčítali známému americkému raperovi a herci Willu Smithovi, že je málo černý na to, aby ztvárnil otce tenisových superstar Sereny a Venus. Ano, někteří Smithovi skutečně nemohli odpustit, že je příliš světlý, konkrétně podle nich šlo o takzvaný kolorismus a diskriminaci lidí s tmavší pletí uvnitř stejné rasy. Pro jistotu to zopakuji: Příliš světlý Will Smith.
Pro mě osobně jde o velmi citlivé téma, protože má žena si ještě nedávno myslela, že každý černošský herec je buď Denzel Washington, nebo Morgan Freeman (záleželo na věku). Aktuální optikou by ji tak šlo směle označit za latentní otrokářku. Ale vážně. Proč je potřeba věnovat případům podobným stažení snímku Jih proti Severu pozornost? Protože přepisovat historii a upravovat ji k obrazu svému je strašně nebezpečné. Je přeci správné mluvit o všech špatnostech a chybách, které jsme si byli nuceni v minulosti jako lidská rasa prožít. A historické události musíme posuzovat v historických souvislostech.
Svět bez barev a bez humoru
Zdánlivě úsměvný případ má navíc daleko širší kontext. Je totiž součástí obecnějšího trendu, kdy ve společnosti posiluje hnutí jakéhosi jakobínského aktivismu, které v rámci boje za politickou korektnost brojí nejen proti často neexistujícím rasovým kauzám, ale podobně rádo pracuje s konceptem nekonečného množství pohlaví, neuznává osobní vlastnictví, chce zničit domnělý svět patriarchálního útlaku bílého muže a neuznává nekorektní či černý (!) humor. Přitom právě pomocí humoru na hraně i za ní lze možná nejlépe ukázat na nerovnosti či nepravosti ve společnosti.
Churchill byl rasista, Black Lives Matter. Někdo posprejoval sochu v Praze
Na soše Winstona Churchilla v Praze 3 se objevil červený nápis: „Churchill byl rasista, Black Lives Matter.“ Churchill byl britský premiér v letech 1940 až 1945 a 1951 až 1955. Proslul bojem proti fašismu, zároveň ale bývá vnímán kontroverzně kvůli obhajobě imperialismu a rasismu.
Je jistě lákavé pozvolna a nenápadně přetvářet svět k obrazu svému a své sociální bubliny, která je shodou okolnostní v dnešním mainstreamu zastoupena stále dominantněji. Lákavé, ale riskantní. Skutečný rasismus je něco nanejvýš odporného a segregace člověka na základě barvy pleti nebo čehokoli jiného si zaslouží největší opovržení. Vést kulturní války o neexistující problémy nicméně vede k podobným absurditám, jako že se na pražském Žižkově sprejují na sochu Winstona Churchilla nápisy: „Churchill byl rasista, Black Lives Matter.“
Ono totiž s rasismem je to dnes přesně tak, jak říká Thomas Sowell, afroamerický ekonom, sociální teoretik, politický filozof a mimo jiné i odpůrce pozitivní diskriminace: „Slovo rasismus je jako kečup. Může být kladen prakticky na cokoliv – a požadavek důkazů z tebe dělá rasistu.“
Sowell za pár dní oslaví 90. narozeniny. Přejeme vše nejlepší. Asi se musí divit, jakého světa se dožil.
