Třetí (pátý) vzadu. Ivan Bartoš bude v rodící se koaliční vládě tím nejméně důležitým stranickým šéfem. Zdroj: ČTK
Účast Pirátů v pětikoaliční vládě se na první pohled zdá jasná. Byli to oni, respektive jejich šéf Ivan Bartoš, kdo nesli hlavní tíhu předvolebního boje s Andrejem Babišem. A bylo by paradoxní, kdyby právě s ním a s Tomiem Okamurou zamířili do opozice. Jenže tak jednoduché to není. Už proto, že koalice jako celek sice nad Babišem zvítězila, avšak za cenu velkých ztrát – mezi Piráty.
Předně je potřeba se zamyslet nad tím, kdo tvoří pirátský elektorát. Evidentně jsou to mladší voliči. Už není tak jednoznačné, zda jde převážně o střední třídu a obyvatele měst, jistě to však nejsou „mladí konzervativci“, právě naopak. Ostatně ve volbách tolik využívané (a zneužívané) „mladické“ výroky Ivana Bartoše o muslimské Evropě, ale také jeho kritika NATO (bombardování Jugoslávie v roce 1999 za podpory českého prezidenta Václava Havla) svědčí o pirátských základech víc než co jiného.
A to nemluvíme o pirátských radikálech, ale o jejich dnes již poměrně uhlazeném (a od sebe samého se distancujícím) předsedovi. Nikoli, Piráti svou podstatou nejenže nejsou konzervativci, ale ani nepatří mezi takzvané „pravdoláskaře“, chcete-li „pražskou kavárnu“. Spíše to v dobách svého voličského růstu byli rebelové proti systému. Zbylé strany rodící se vlády – ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN – představují pravý opak.
Páté kolo u vozu opravdu není potřeba
Kromě toho, málokdy sedne pořekadlo o pátém kole u vozu tak přesně jako teď. Piráti jsou opravdu zbytečným článkem koalice, která i bez nich má 104 poslanců. Bartoš a jeho lidé sice mohou protestovat proti tomu či onomu bodu programového prohlášení nebo kroku vlády, ale páky nebudou mít žádné.
Nebude nic jednoduššího pro ODS a spol. než vzkázat: „Milí Piráti, tak si jděte, my vás nepotřebujeme.“ A jestliže Piráti sázejí na svou budoucí úspěšnou práci ve vládě, pak budou potřebovat silná ministerstva, nikoli kupříkladu zvažovaný post ministra bez portfeje (rozuměj bez úřednického aparátu a reálné moci) pro Ivana Bartoše. Jenže silné resorty nedostanou.
No a faktem také je, že jakoukoli českou vládu čeká v následujících letech pekelné období. Rozsáhlé sliby bude kvůli domácí a hlavně světové ekonomické situaci hodně obtížné plnit. Je téměř jisté, že se Pirátům nepodaří prosadit viditelné změny cílené na mladé voliče, jako je třeba větší dostupnost bydlení. Spíše naopak se dá počítat s tím, že se popularita vlády už za pár měsíců propadne. Například zdražování opravdu, ale opravdu zastavit nedokáže.
Shrnuto, Piráti jsou v trochu podobné situaci jako ČSSD po minulých volbách. Pokud půjdou do opozice, zůstanou úplně bez vlivu a přinejmenším část jejich voličů to nepochopí. Jestliže do koaliční vlády vstoupí, zahodí tím potenciál rebelů, kteří chtějí „měnit svět“, díky němuž na politickou scénu vstoupili. Ztratí smysl své existence a to je z jejich pohledu horší.
