KOMENTÁŘ: Piráti přepadli sami sebe, z otce zakladatele je muž přes palubu

Pusťte nás na ně... heslo, které si od vstupu Pirátů na politickou scénu prošlo docela zajímavým vývojem a časem se stalo karikaturou sebe sama. Napřed se změnilo v „pusťme se do sebe“, takže jsme mohli díky veřejnému pirátskému fóru roky sledovat praní špinavého prádla a všemožné vnitrostranické rozmíšky prakticky on-line. Později se heslo transformovalo do podoby „pusťte nás ke korytům“. To když začali někdejší rebelové zastávat konformní postoje jen proto, aby – jak se lidově říká – byli u toho. Teď u toho jsou. Ale stále více členů si klade otázku „za jakou cenu“?

„Zavedení centrálního státního registru pro sledování pobytu občanů na návrh předsedy Pirátské strany, dokonce bez předchozí vnitrostranické diskuse a pod rouškou digitalizace, je pro mne natolik neakceptovatelné, že nejsem nadále schopen podílet se na činnosti Pirátské strany a podporovat ji.“ Těmito slovy zdůvodnil Pirátský otec zakladatel Jiří Kadeřávek svůj rozchod s partají, čímž zdárně navázal na českou politickou tradici, kdy si strany se svými „tatíčky“ příliš nerozumějí a nerozchází se s nimi zrovna v dobrém.

Komentáře a glosy

Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.

Přestože se pověstnou poslední kapkou stala Bartošova iniciativa, aby ubytovatelé museli povinně evidovat hosty v novém registru e-Turista, třecích ploch bylo za poslední roky víc. Například předvolební koalice PirSTAN, ale také účast na vládě, kterou Kadeřávek označuje za „konzervativní“. Pravdou je, že z původních ideálů strany už toho po vstupu do vlády mnoho nezůstalo – což je vlastně další typický rys české politiky. O idejích a programových prioritách se snadno mluví v opozici, leč ve Strakově akademii z nich často nezbyde na kameni kámen. Jak vidno, Piráti už v ničem nevybočují ze standardního mainstreamového politického menu. Naopak, vše, čím si prošly zavedené partaje, už stihlo v nějaké podobě potkat také Piráty. Někdejší sexappeal je pryč. A s ním i ideály. A voliči. A bývalý předseda...

ČTĚTE TAKÉ: Zrada ideálů a strach o posty: „Otec“ Pirátů káral stranu léta, místo Bartoše volil Gregorovou

Vůbec největším symbolem onoho ideového posunu Pirátů je ministr zahraničí Jan Lipavský. Ještě coby pirátský rebel měl ve Sněmovně přezdívku „Agent Palestiny“ a pozorný čtenář si jistě vzpomene, že Lipavského kvůli jeho propalestinskému postoji nechtěl prezident Zeman ani jmenovat ministrem. Jak vypadá situace nyní? Stačilo pár měsíců ve funkci, a někdejší „Agent Palestiny“ se prakticky ani neozve proti krokům Izraele, který podle řady států mezinárodního společenství páchá na Palestincích genocidu. Lipavský jako šéf zahraničních věcí prostě pragmaticky akceptoval dlouholetou konstantu české zahraniční politiky a na svoje dřívější názory v této věci prakticky rezignoval. Jak jsme říkali v úvodu – hlavně být u toho. Plout s davem. A jak víme, původní názory a ideály jsou často spíše kotva, která brzdí a daleko se s ní nedopluje.

Lipavský je ale jen jeden příklad. Jak už to bývá, ty velké a důležité věci vždycky zdaleka nejlépe vyniknou, pokud je ukážete na zdánlivě nepodstatných detailech. Ve stejný den, kdy pirátský zakladatel Jiří Kadeřávek oznámil, že z pirátského korábu raději skočí do vln, přinesla média informaci o nové „bohulibé“ aktivitě Pirátů. Ta má spočívat v návrhu omezit reklamy na alkohol v rádiu a televizi. Navíc by se měly alkoholické nápoje označovat stejnými varovnými nápisy, jaké známe třeba z krabiček cigaret. Ano, podobná varování, která nikoho nijak zásadně neodrazují od kouření (alespoň žádný relevantní výzkum nepraví, že by to bylo jinak), mají podle pirátské poslankyně Kláry Kocmanové a stranické expertky Jany Michailidu do budoucna být také na lahvích s alkoholem. Vlastně taková nicotnost, nad kterou by asi řada lidí mávnula rukou a jistá část by dokonce s návrhem souhlasila. Jenže je tu jedno velké „ALE“, které nezbytně vytane na mysli každému, kdo si ještě v paměti vybaví pirátské začátky.

Nebyli náhodou Piráti strana, jež vznikala na snaze o legalizaci konopí? O to, aby lidé mohli „hulit“ a nikdo je za to nepopotahoval? Ne, nemá smysl tady vést odbornou debatu o škodlivosti kouření marihuany versus pití alkoholu, ani diskutovat o tom, co nebo proč je případně horší. Podstatné je, že obojí je otázka nějaké osobní volby. V obou případech si je člověk vědom toho, že tato volba přináší rizika a má následky. Pokud si dotyčný vyhodnotí, že rizikům a následkům navzdory chce kouřit nebo pít, případně se věnovat jakýmkoli jiným neřestem, tak ho neodradí ani varování na obalu, ani regulovaná reklama. Nejenom, že je to věcně nesmysl, ale především obrovský paradox: strana, která chtěla všem dovolit hulení bude, najednou zakazovat pití.

V podstatě obdobný paradox je také to, že subjekt, který se na počátku profiloval na tématu svobody na internetu, patří nyní k nejhorlivějším zastáncům jeho cenzury, ve jménu šlechetného boje proti údajným dezinformacím. A to je pravděpodobně meritum celého problému – z rebelů se zkrátka stali pachatelé dobra. Místo za svobodu, bojují za protekcionismus. „Občane, ochráníme tě před alkoholismem, před klimatickou tísní, před nebezpečnými dezinformacemi, před tebou samým. Tvoje bezpečí je víc než tvoje svoboda...“ Že pirátský koráb nabere po pár letech ve vrcholné politice zrovna takový směr, čekal na začátku málokdo. A málokdo to chce. Je to jako kdyby Piráti přepadli sami sebe a dokonale se okradli o všechno, čím dříve byli. Pásku přes oko nahradili kravatou, ideje konformitou a protekcionismem. Jiří Kadeřávek vlastně není první muž přes palubu. Řada voličů skočila do vln ještě před ním.

Tagy:
politika Ivan Bartoš Česká pirátská strana Palestina Jan Lipavský Jiří Kadeřávek Piráti a Starostové Klára Kocmanová Jana Michailidu politický proces politické strany a hnutí