Sofistikovaná volební strategie Víta Rakušana – hrát si na neviditelného a profitovat z chyb Petra Fialy – je ta tam. Tragická sebevražda maminky jedné z obětí střelby na Filosofické fakultě vrací znovu na scénu děsivý čin Davida Kozáka a především četné otazníky ohledně policejního pochybení. Tyto otazníky nebyly nikdy spolehlivě vysvětleny, natož vyvráceny. A přesně tohle nemůže Rakušan pár měsíců před volbami potřebovat..
Policejní pochybení v souvislosti se střelbou na FF UK je společně s kauzou Dozimetr velkou Achillovou patou hnutí STAN i Rakušana osobně. Každá z těchto kauz by přitom sama o sobě měla potenciál zasadit STANu zdrcující úder – přesto se to ani v jednom případě nestalo. Jako kdyby i tady fungovala jakási neviditelná teflonová vrstva, po níž vše steče, aniž by z toho hlavní aktéři měli nějakou zásadní újmu.
K TÉMATU: Další oběť střelce, řekl Rakušan ke smrti matky dívky zabité na Filozofické fakultě
I přesto by si ale ministr vnitra jistě přál, aby celá kauza (vlastně obě kauzy) byla už jednou pro vždy pohřbena někde hodně hluboko. Místo toho teď, bohužel, bude hluboko odpočívat žena, která se jako jedna z mála snažila vypátrat pravdu o tom, jaké byly okolnosti smrti její jediné dcery a zda jim šlo zabránit. Vlastně zcela logická a lidsky naprosto pochopitelná záležitost. I to jí však bylo odepřeno. Nic se nestalo... Nikdo nepochybil... Zapomeňte a už se v tom nerýpejte.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
V jezeře pochybení bychom ale neměli máchat jen ministra vnitra. Je tu ještě jeden viník selhání, jeden faktor, který zapříčinil, že ani maminka studentky, ani rodiče a pozůstalí po dalších obětech, se pravdu již nikdy nedozví. A tím je velká část médií.
Není to přitom poprvé, kdy se sedmá velmoc zhroutila pod tlakem okolností a zcela fatálně rezignovala na své poslání, na základní smysl své existence, tedy hledat pravdu a klást nepříjemné otázky. Média si do svého poslání hodila vidle za covidu i během migrační krize a okolnosti střelby na fakultě v tom bohužel nehrály žádnou výjimku. Kde jsou investigativci, kteří by pronásledovali Rakušana či policejního prezidenta s otázkami, kdo a proč odvolal hlídky z fakulty jen pár minut před příchodem vraha? Kam se najednou poděl onen „veřejný zájem“, jímž se média v jiných, a daleko méně závažných kauzách, tak ráda ohánějí? A kde je zájem rodičů a dalších pozůstalých?
Podrývání důvěry v systém
S oblibou se u nás mluví o tom, že patříme na Západ. Jenže na Západě by Vít Rakušan už dávno ministrem vnitra nebyl. Ve skutečně demokratické společnosti by zodpovědný ministr bezprostředně po střelbě rezignoval a alespoň v symbolické rovině by tak vyvodil odpovědnost za svůj resort. Ostatně to je přece další věc, kterou nám politici rádi opakují – že politika je o symbolech. Nebo najednou není?
Často a s velkým gustem se v Česku mluví také o důvěře v systém a v demokracii. A neméně často se jedním dechem dodává, že tuto důvěru podrývají antisystémová hnutí, dezinformace nebo trollové placení ze zahraničí. Realita je ovšem taková, že systém, v němž ministr vnitra nepřizná pochybení, nevyvodí odpovědnost a nešťastná matka zemře, aniž by se kdy dozvěděla pravdu, hazarduje s důvěrou občanů v systém a v demokracii zdaleka nejvíc.
Stejně tak, jako s důvěrou hazardují média, když namísto aby na politika vyvinula patřičný tlak a donutila ho „přiznat barvu“, vlastně jen opakují oficiální narativy. Že si tento hazard Rakušan ani média vůbec neuvědomují, je už vyloženě na pováženou...
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Zemřela matka oběti střelby na FF UK
