Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) je přesvědčena, že v tuzemských firmách panuje otrokářství, šikana a/nebo zastrašování. Vydala se proto do českých „bavlníkových“ továren na kontrolu, aby dala najevo, kdo je v téhle zemi pánem. Sice nic nevyřešila, ale média jí byla plná. A o to zřejmě dodýchávající sociální demokracii před volbami jde. Bude to však ke vstupu do Sněmovny stačit?
Jana Maláčová se definitivně stala nejvýraznější političkou ČSSD. Ne však díky práci pro občany České republiky, ale díky exhibici v „žiletkárně“ ve městě Krupka na Teplicku. Aby byl poprask ještě větší, vzala si s sebou svého nového obdivovatele Matěje Stropnického, který prý k Maláčové vzhlíží. A vyrazili na kontrolu spolu se zaměstnanci Inspektorátu práce.
Prý co říkám na kritiku své přítomnosti na kontrole Inspektorátu práce v Krupce😏… Tohle‼
A mimochodem, nejsem žádný...
Posted by Jana Maláčová on Wednesday, July 21, 2021
„Zaznamenala jsem, že lidé mají strach. Bojí se, že přijdou o práci,“ obhajovala své konání. „Lidé nejsou onuce a otroci,“ pokračovala. Bezprostředně po mediální bouři přispěchala na sociální sítě se sdělením, že „firmy, které dodržují zákon, se nemají čeho bát“. Inu ani sebešikovnější esenbák by to v 50. letech neřekl lépe.
Maláčová si zřejmě vzpomněla na přezdívku, kterou si kdysi vysloužil Jiří Paroubek – buldozer. Jenže když dva dělají totéž, není to totéž. Zatímco Paroubek „buldozeřil“ proti svým politickým oponentům, Maláčová jen vyvolává třídní nenávist. Staví proti sobě zaměstnance a zaměstnavatele, úspěšné a neúspěšné, bohaté a chudé, nadané a lidi bez talentu.
Zkušený hrobař Stropnický
Vytváří mýtus, že podnikající, úspěšní, schopní, a nakonec i bohatí lidé jsou sobecká asociální stvoření, která ty méně schopné a méně nadané jen využívají ke svému prospěchu. Netvrdím, že v každé firmě panuje idylka. Prezentovat vztah zaměstnavatel-zaměstnanec jako apriorně a plošně vykořisťovatelský, je však stejný nesmysl jako tvrdit, že lidé u nás ve fabrikách dřou 16 hodin denně málem jen za polévku.
Jana Maláčová tohle všechno nepochybně ví. Cestu ke zviditelnění sebe sama si však vybírá tu nejhorší možnou. Žene sociální demokracii na samý okraj levicového politického spektra, kde už jsou komunisté. A těm jejich věrné vezme jen sotva.
Pozici umírněné, avšak potřebné, levice mezitím obsazují jiné politické subjekty. ČSSD tak skutečně hrozí, že kvůli pěti minutám slávy jedné političky skončí před plůtkem parlamentního písečku. Ostatně sám Matěj Stropnický moc dobře ví, jak politické straně zařídit funus. Tak hodně štěstí, přátelé.
