Světová politika se možná právě v těchto dnech ocitá na dalším historickém zlomu. Dlouho jsme přehlíželi menší i větší konflikty a současně jsme se spoléhali, že mezinárodní právo, globální instituce a Amerika zajistí nekonečnou stabilitu a mír. Teď se však zdá, že do geopolitiky se vrací staré „dobré“ právo silnějšího. Pokud se tento předpoklad potvrdí, bude to mít zásadní důsledky pro dosavadní světový řád (základní rovnováhu sil), a tím pádem i pro postavení „naší“ Evropy. Česká republika by proto měla rychle promyslet svou strategii pro nastávající léta.
Nejprve stručné shrnutí událostí posledních dnů a hodin. Objevily se dvě zásadní zprávy, které ukazují nový směr americké zahraniční politiky.
Studená sprcha v Bruselu
Americký ministr obrany Pete Hegseth oznámil svým eurounijním partnerům, že návrat Ukrajiny k hranicím před rokem 2014 je nereálný cíl. Jinými slovy, Spojené státy už nepočítají s tím, že Ukrajina získá zpět Krym a další okupovaná území. Ministr rovněž řekl, že USA nepodporují vstup Ukrajiny do NATO jakožto součást budoucího mírového řešení.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Američané se rovněž nehodlají podílet na budoucí ochraně Ukrajiny živou vojenskou silou. A pokud se vojáci evropských členů NATO stanou terčem teoretického ruského útoku, USA nebudou aktivovat pověstný článek 5. Pro politiky v EU nepochybně dost studená sprcha.
Donald Trump také něco oznámil. Totiž, že telefonoval s Vladimirem Putinem a v rozhovoru se shodli, že je nutné „zastavit miliony úmrtí“ způsobených válkou na Ukrajině. Trump následně hovořil i s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a oznámil mu, že USA zahajují mírové jednání s Ruskem. Podle Trumpa je válka tragédií, která by se nestala, kdyby byl prezidentem dříve, a nyní je nutné ji rychle ukončit.
ČTĚTE TAKÉ: Svoboda slova v Evropě upadá. Boj proti dezinformacím připomíná sovětskou cenzuru, prohlásil Vance
Co si z toho odnést? Trump dělá, co slíbil oním pověstným „koncem války za 24 hodin“. Pravděpodobně hledá rychlou cestu k míru za cenu, která bude výhodná pro Ameriku. Samozřejmě. Ukrajina tedy velmi pravděpodobně zaznamená ztrátu části svého území a Rusko se dostane tam, kde chtělo být: Opět se stane velmocí s velmi třaskavou pákou proti svým konkurentům včetně Evropy. Pokud se takový scénář naplní, bude to mít důsledky nejen pro Ukrajinu, ale prakticky pro celý svět.
Budou se ukazovat svaly?
Pokud USA dovolí interpretaci rusko-ukrajinského míru tak, že silnější stát může vojenskou agresí dosáhnout trvalých územních změn, vznikne precedent, který nepochybně zasvítí v Pekingu, v Tel Avivu, na Balkáně, ale možná i v samotném Washingtonu. Tady je stručný výčet jen několika typologických příkladů.
Pokud Čína uvidí, že Rusku prošlo získání území silou, může se cítit povzbuzená k podobnému kroku. Samozřejmě jako první se nabízí Tchaj-wan. USA v minulosti opakovaně tvrdily, že Tchaj-wan budou bránit. Ale pokud nyní uzavřou dohodu s Ruskem na úkor Ukrajiny, bude otázkou, zda by skutečně zasáhly v případě čínské invaze na tento ostrov. Pokud by se tak stalo relativně rychle, je možné, že Trump jakožto „neválečný“ prezident by nakonec tuto „nepotopitelnou letadlovou loď“ nechal odplout k čínským břehům.
Nemusíme ale chodit do východní Asie. Postačí nám jihovýchodní Evropa. Srbsko nikdy neuznalo nezávislost Kosova a má silnou podporu Ruska. Pokud se svět vrátí k pravidlu „práva silnějšího“, může Srbsko opět zkusit získat kontrolu nad Kosovem.
Drolící se mír mezi Izraelem a Hamásem do této skládačky může zapadnout rovněž docela rychle. Pokud se ukáže, že velmoci respektují jen regionální sílu, může se problém s pásmem Gazy taky „vyřešit“.
Ale ještě jednou Čína. Ta dlouhodobě rozšiřuje svůj vliv v oblasti Jihočínského moře a staví umělé ostrovy, aby si zajistila kontrolu nad strategickými námořními trasami. Popisovaný nový geopolitický trend by jí mohl dodat odvahu k finálnímu ovládnutí moře.
Co je český zájem?
Důsledky tohoto posunu mohou být pro Evropu doslova obrovské. Především: pokud USA uzavřou dohodu s Ruskem na úkor Ukrajiny, bude to znamenat, že Evropa už se nemůže spoléhat pouze na „americkou ochranku“. Můžeme si o mnichovských paralelách říkat, co chceme, ale pokud nebouchneme do stolu (a my nebouchneme), budeme to muset strávit. A bude to těžké sousto.
Pro Českou republiku je klíčové, aby EU zůstala silná a jednotná. Přesněji řečeno silnější a jednotnější. Pokud by se Evropská unie rozpadla na jednotlivé státy s rozdílnými strategiemi, mohly by se malé země jako Česko opět ocitnout v hledáčku „vy víte koho“. A pakliže v novém světovém řádu bude platit „buď jste silní, nebo jste kořist“, budeme jako králíci v Kingdom Come. Prostě docela snadná kořist.
Evropská unie by tedy měla začít dost vážně a rychle začít investovat do vlastní bezpečnosti a současně na snížení závislosti na USA. Trump totiž jako by z oka vypadl svým předchůdcům ze 30. let minulého století. Je to prostý izolacionista. Bude dělat vše, co bude ve prospěch jeho země. Je to naprosto legitimní a těžko se na něj za to zlobit. Pro nás to ale prostě znamená, že se tomuto novému stavu musíme přizpůsobit.
Proto Evropské státy musí především zamezit roztříštěnosti. Pokud Evropa skutečně nechce, aby se podobný scénář jako na Ukrajině opakoval jinde, musí ukázat svaly. Jinak jí nezbyde než šoupat nohama v rohu. Dějiny přestávají plynout lineárním směrem. Možná jsme právě teď na hraně exponenciální změny, ve které se světový řád zásadně přepisuje. A proto je potřeba změnit uvažování. Jinak…
Dobrá zpráva závěrem
I když jsou popisované změny zásadní a mohou v čtenáři vyvolávat obavy, Evropa na tom není tak špatně. Má dostatečné ekonomické, technologické i částečně i vojenské kapacity, aby byla silným geopolitickým hráčem. Klíčem je ale politická jednota a schopnost strategicky plánovat budoucnost. To zkrátka bude potřebovat dost zásadní reformu Evropské unie, byť si to dnes asi žádný z politiků nebude chtít přiznat.
Česká republika se rozhodně musí aktivně zapojit do debaty o směřování Evropy. Možná ji i vyvolávat, pokud se to nebude dít. Máme možnost být platnou a důležitou součástí silného bloku, který bude i nadále hájit demokracii, svobodu, tržní ekonomiku, právní stát a stabilitu. Pokud chce tento blok přežít, musí se rychle reformovat.
V české kotlině máme to štěstí, že u nás proběhnou parlamentní volby, které mohou ovlivnit naši pozici v Evropě i ve světě. Je proto klíčové, aby se voliči víc než kdy jindy ptali svých politiků na to, jaké jsou podle nich zájmy České republiky pro budoucí volební období. Jak zajistí, aby naše země byla součástí silné a jednotné Evropy? A chtějí to vůbec? Jak se postaví k otázce bezpečnosti a obrany v rámci Evropy? Budeme ochotni vyslat naše vojáky na trvalou mírovou misi na Ukrajinu?
Svět se mění právě teď. A my musíme rozhodnout, jakou roli v něm chceme hrát. Máme to ve svých vlastních rukou. Záleží, zda chceme být aktivní součástí nového světového řádu, nebo se necháme unášet proudem dění do peřejí dějin. A tam, dříve či později, bude vodopád.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Trump nevyhostí z USA prince Harryho. Má dost problémů s Meghan, je hrozná, prohlásil prezident
