Zdroj: Profimedia.cz
Vyjde kniha „Nevratné poškození“. Pokud jste o ní neslyšeli, tak vězte, že je to dobrá zpráva. Jde o důkaz, že jsme stále svobodnou zemí, kde nevládne cenzura. Ani státní, ani neformální. Dílo stáhlo vydavatelství Albatros po nátlaku transaktivistů, za něž se postavila i vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Našel se však jiný soukromý vydavatel, snaha zastavit volné šíření myšlenek neprošla. Tentokrát…
Cenzura je nyní na Západě přetřásané téma (což není dobrá vizitka pro kulturu, která dala světu občanské svobody). Dala by se o tom napsat kniha. V krátkém komentáři se budu věnovat opomíjenému, leč velmi nepříjemnému aspektu s drtivými dopady na společnost: autocenzuře. Právě na ni ukazuje causa „Nevratné poškození“. Kniha nešla do stoupy po otevřeném zásahu státu, na příkaz vlády či policie, jen si to v Albatrosu „raději“ rozmysleli…
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Jde o projev tzv. zakazovací kultury. Někdo má jiný názor třeba na klima, na gender, na manželství, než se právě nosí – a je zle. V tomto případě šlo o varování před unáhlenou změnou pohlaví, což zahrnuje podávání blokátorů puberty (farmaka, jež zastaví přirozený hormonální vývoj dítěte a rozvinutí pohlavních znaků) a končí operací, jež trvale zmrzačí tělo. Jde o kontroverzní a citlivé téma. O to více je důležité vést o něm otevřenou debatu.
Kdyby kniha normálně vyšla, málokdo by si jí všiml. U nás na rozdíl od USA či Velké Británie není naštěstí morbidní móda uřezávání prsů rozšířená. Jenomže transaktivistům strašně záleží na tom, aby jejich propaganda opanovala celý veřejný prostor (a úspěšně pronikají i do mainstreamových médií či do škol). Jim vadila i jedna jediná nesouhlasná zmínka. Začali na Albatros tlačit, aby vydání vzdal. A přivedli si k tomu i vládní zmocněnkyni.
To poslední dělá z celé věci skutečnou aféru. Stát by neměl využívat svůj vliv (ani neformální), k omezování svobody projevu. Bez ní, jak víme, nemůže existovat demokracie. Ústavní pořádek cenzuru zakazuje. Není tak snadné prosadit ji legálně, skrze státní násilí. Proto omezovači hledají jiné, pokoutní cesty. Vláda nenařídila vypnutí webů (ani nemohla), „jen“ o to požádala soukromé operátory. Zmocněnkyně také „jen“ aktivisty doporučila vydavateli.
Tím se dostáváme k autocenzuře. Západní vlády nebo Evropská unie nemohou (zatím) zrušit občanská práva a zasahovat proti svobodě myšlení, svědomí a projevu přímo a otevřeně, jako čínští komunisté. Dělají to přes soukromé firmy a nevládní organizace. Snad každému se někdy stalo, že mu něco smazali na sociální síti, zablokovali ho a neměl proti tomu odvolání. Jen se dozvěděl cosi o „porušení pravidel komunity“, popřípadě něco ve smyslu „nezávislí hodnotitelé obsahu shledali váš příspěvek nevhodným“.
ČTĚTE VÍCE: GLOSA: Kapustnica po kremelsku. Místopředseda slovenské sněmovny fandí Leninovi i Putinovi
Všechny tyto metody, od nátlaku aktivistů a hrozby bojkotem, přes „doporučení“ vlád privátním firmám, aby v rámci „boje s dezinformacemi“ bránily šíření nekonformních, kontroverzních, či prostě nepohodlných názorů, vedou mnoho lidí k tomu, že raději mlčí. Nemusí jít přímo o strach z postihu (jak řečeno, v demokracii nelze trestat samotný projev, musíte porušit jiný zákon a to drtivá většina „umlčovaných“ nedělá), ale třeba z ponížení.
Postavit malé dítě na hanbu to býval účinný nástroj represe a ovládání. Manipulativní učitelka vás nemusela trestat fyzicky, „jen“ vás zesměšnila a vystavila šikaně spolužáků. Úplně stejně to dnes funguje v „digitální třídě“. Kdo je „banovaný“, připadá si méněcenný, zato sebevědomá a organizovaná bratrstva „kybersvazáků“ vytvářejí „nástěnky ostudy“, v hejnech se posmívají lidem s „nevhodnými“ názory, udávají je, povyšují se nad ně a moralizují. Zajímavé, že příspěvky těchto šiřitelů nenávisti nikdo nemaže…
Nevratné poškození
Tohle je nakonec účinnější forma cenzury než ta přímá. Stud je silná negativní emoce. Za mnou je třicet let zkušeností politického komentátora a poradce nejvyšších ústavních činitelů. Mám hroší kůži. Přesto, když mi párkrát smazali nějaký komentář, nebo na několik dní umlčeli, aniž bych mohl cokoli vysvětlit a obhájit se, vždy mě to zasáhlo, a to hodně. Něco takového snižuje váš společenský status, dělá to z vás horšího, méněcenného člověka, je to… ponižující. A těžko se o tom vůbec mluví či svěřuje.
Hodně lidí to otráví a oni rezignují. Někde nuceně, protože jinak by přišli o práci. Ale ve Skotsku vás za „špatné“ názory mohou rovnou zavřít (tam jsou s demontáží ústavních svobod dál). Udat lidi může i soused, nebo jejich vlastní dítě. Třeba když si někdo myslí, že existují jen dvě pohlaví, ženy podle něj mají vagínu a předělávat holky na kluky je zločin a mrzačení. Tak jako slavná spisovatelka J.K. Rowlingová, nebo autorka zmíněné knihy „Nevratné poškození“ Abigail Shrierová. Tyto silné se ženy se nevzdaly, ale ne každý je tak statečný.
V Albatrosu si také zjevně řekli, že jim zostuzující kampaň nestojí za to a knihu zarazili, přestože už byla v sazbě. Naštěstí, pořád ještě máme svobodu a kapitalismus. Takřka okamžitě se našel jiný nakladatel, Ivan Pilip – dílo vyjde v jeho společnosti Bourdon. Vcelku očekávaně ho za to napadly letky progresivistických bojovníků. Dokonce srovnávají jeho počin s vydáním Hitlerova „Mein Kampf“. Nepřátelé svobody se nezastaví před ničím…
Nesmíme to vzdát. Zvláště apeluji na veřejné osoby, k nimž se počítám, aby nebyli zbabělci. My máme možnosti se bránit, hromada jiných ne. Co když politici, komentátoři, novináři a další opinion lídři podlehnou (auto)cenzuře, nebo jí nedejbože sami budou pomáhat? Pak se možná už nikdo neodváží vydat publikaci, která od samozvaných cenzorů veřejných mravů obdrží nálepku „nevhodná“. V horším případě nám svobodu sebere přímo zákon. Pak by nastal čas mrzačení duší a na společnost by znovu padl stín otroctví.
