Václav Klaus a Miloš Zeman vzpomínali na 17. listopad
Miloš Zeman a Václav Klaus si prošli ve své politické kariéře vrcholy i pády. Byli předsedy vlády, nejvýznamnější opozičníky, dosáhli na metu nejvyšší prezidentskou, jednu dobu trávili v nuceném politickému důchodu. Ovlivnili nejen náš polistopadový vývoj, ale přiznám, jejich vzájemné půtky formovaly i mě samého nejen studiem patřičných rétorických figur.
Klasici naší domácí politiky trefili do černého v řadě oblastí, které přesahují 17. listopad. Kultivovaně dokázali, jak by měli všichni žít – politika se do osobních vztahů netahá. Byť byli ve vzájemném protivenství, a i tentokrát na CNN Prima NEWS se ne vždy shodli, dokázali se doplnit, slušně nesouhlasit, do řeči si skočit, udržet mírně zábavnou linku, která k politice coby řemeslu založenému především na emocích a intelektu obecenstva i hráčů v poli patří.
ČTĚTE TAKÉ: Zeman: Jednu pitomou ideologii jsme nahradili druhou. Babiš to ale s „novou totalitou“ přehání
Václav Klaus a Miloš Zeman ve studiu CNN Prima NEWS Zdroj: CNN Prima NEWS
Václav Klaus ve studiu CNN Prima NEWS Zdroj: CNN Prima NEWS
Bývalý prezident Miloš Zeman ve vysílání CNN Prima NEWS Zdroj: CNN Prima NEWS
Václav Klaus a Miloš Zeman ve studiu CNN Prima NEWS Zdroj: CNN Prima NEWS
Prezident Petr Pavel položil věnec u pamětní desky na Národní třídě (17. 11. 2023). Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Ivan Bartoš (Piráti) na Národní třídě (17. 11. 2023) Zdroj: CNN Prima NEWS
Vít Rakušan Zdroj: CNN Prima NEWS
K pamětní desce dorazil Jiří Pospíšil (TOP 09). Zdroj: CNN Prima NEWS
Kytice a svíčky u pamětní desky se postupně množí (17. 11. 2023). Zdroj: CNN Prima NEWS
Vedení ANO položilo na Národní třídě kytice (17. 11. 2023). Zdroj: CNN Prima NEWS
Pamětní deska 17. listopadu na Národní třídě Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Britský velvyslanec Matt Field pokládá květiny u památníku na Národní třídě (17. 11. 2023). Zdroj: CNN Prima NEWS
Popsali, že nahrazení jedné ideologie druhou či třetí, v tomto případě zelenou, na hranici víry škodí. Není snad pravda, že nejdříve potřebujeme technologie a ekonomickou sílu a pak můžeme využít nepopiratelnou šanci skýtanou novými technologiemi? Není snad stávající Green Deal podoben fungování minulého režimu, který nejdříve politicky zavelel a pak zkoumal, jestli je vytyčený směr proveditelný? Všichni chceme zdravou přírodu, ale nesmíme u toho ve prospěch konkurence zcela zchudnout.
Závažné je tvrzení o náběhu plíživé cenzury a pocitu nedostatečné svobody slova včetně nálepkování. Není alarmující, že podle aktuálních průzkumů čtvrtina lidí má pocit, že žije v nesvobodě, a dvě třetiny se obávají, že se do ní dostanou? Copak jsme chtěli dospět na hranici formální demokracie, v níž se místo argumentů do omrzení nálepkuje? Nesvědčí snad stabilitě společnosti nejvíce, když si lidé mohou říkat, co chtějí, aniž by vláda včele s ministerstvem vnitra vydávala seznamy vhodných a nevhodných názorů a postojů? Vždyť ze zdravé debaty plyne zdravá a odolná společnost. S tím souvisí údajné ohrožení demokracie.
Prezidenti mluvili o amatérismu, rozplizlosti a také ekonomické nekompetentnosti stávající vlády. Není snad pravda, že bychom byli rádi, kdyby se dařilo komukoliv, kdo je u vesla, protože tady žijeme? Není také pravda, že všechno klape jen v neustálých ideových cvičeních představitelů pětikoalice, kteří jednou nakupují v Německu, podruhé nás krmí triumfalismem, aby je (a nás s nimi) ponížili Afričané i Arabové? A není též pravda, že o neschopnosti argumentovat svědčí všechny ty nálepky typu „chcimír“, „dezolát“ atd.?
Klaus a Zeman jsou političtí klasici. Mnohokrát jsem s nimi nesouhlasil i souhlasil, bude tomu i nadále. Jako červený hadr muselo působit celé jejich vystoupení na stávající vládu a zbytek jejích podporovatelů obzvláště tím, že de facto nahráli (Klaus méně, Zeman více) Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO.