Vlastimil Válek Zdroj: Profimedia.cz
Ministři to holt mají v životě těžké. Dokonce si během senátní rozpravy k pandemickému zákonu nemohou ani „zapařit“ na mobilu hru Solitaire, aniž by to okamžitě vyvolalo bouři ve sklenici vody a posměch na sociálních sítích. Tentokrát by ale paradoxně měl být ministr Vlastimil Válek (TOP 09) za ten křik kolem své karetní partie vděčný. A nejen on, ale především celá vláda. Protože, jak už to v politice bývá, humbuk kolem malicherností často odvádí pozornost od věcí, které jsou daleko podstatnější...
Jistě, nebylo to od Válka profesionální. Bylo to neslušné, a to jak k senátorům, tak především k občanům, kterým pandemický zákon zase ořeže další část jejich svobod. A aby toho nebylo málo, zazdil ministr svůj školácký prohřešek ještě i školáckým zatloukáním, že ve skutečnosti nehrál karty, ale komunikoval s ministerstvem, aby měl aktuální argumenty k probíhající senátní debatě. Zkrátka chyba za chybou.
Jediné, co snad můžeme na ministrovu počínání ocenit, je ten nefalšovaný tradicionalismus. Protože sáhnout v době nepřeberného množství různých mobilních her zrovna po kartách, to vyžaduje velkou dávku konzervatismu. Konzervativnější by snad bylo už jen pexeso nebo Tetris (ne, pane ministře, to neberte jako návod).
Je jasné, že ministra celá situace určitě nepotěšila – tím spíše, že to bylo již podruhé ve velmi krátké době, kdy se z něho stal terč internetových vtipálků, (poprvé to bylo po legendární tiskové konferenci, která vstoupí do historie tiskových konferencí pod pracovním názvem „Já su z Brna“).
Na druhou stranu ale pomohla tahle karetní lapálie dokonale odvést pozornost od vládního průšvihu, který se minulý čtvrtek v Senátu odehrál. Horní komora sice v tomto případě jednoznačně zafungovala jako ona pověstná pojistka demokracie, což jí budiž ke cti, z hlediska vlády se ale jedná o pořádný malér.
Nejde o to, že Senát shodil vládní návrh pod stůl. Jde o to, že ho shodil Senát, ve kterém má tato vláda pohodlnou většinu, a že ho shodili senátoři z vládního hnutí STAN – druhého nejsilnějšího vládního uskupení. Z hlediska prosté matematiky přitom mělo mít hladké schválení pandemického zákona předem dobře umetenou cestu. Ovšem, jak se ukázalo, jen teoreticky, protože novela byla nakonec zamítnuta 32 hlasy z 61 přítomných. Jistě, je to těsné neschválení, ale přesto neschválení, těsný debakl, nicméně i tak debakl. Mít v Senátu vládní většinu a nebýt schopen jím protlačit klíčový vládní návrh (navíc přes vlastní senátory!) je stejné jako mířit v hokeji na prázdnou bránu a minout.
Příště by si mohl zahrát „lodě“
Ano, kovaný hokejový fanda na tomto místě asi namítne, že taková situace může potkat každého, dokonce i velkého Jardu. A bude mít pravdu. Problém je ale v tom, že tohle zdaleka není první fatální kiks současné vlády – byť se toto selhání podařilo Válkovou karetní partičkou mistrně zamaskovat. Jak dlouho se ale bude dařit maskovat fakt, že vládu od nástupu do funkce stíhá jeden karambol za druhým, a že dosti často jsou strůjci těchto karambolů právě představitelé hnutí STAN, to už je problém daleko zásadnější. Problém, od kterého se pozornost jen tak snadno neodvede a který se bude vracet jako bumerang.
A ministr Válek? Ten si podle vlastních slov pronesených v Senátu očividně není svou pozicí až tak jistý. Když už se šéf zdravotnického resortu jednou rozhodl pro hraní her, je dost dobře možné, že si brzy bude muset zahrát další. Ta hra se jmenuje „lodě“ a obvykle končí slovy „zásah, potopeno, nashledanou“.
