Koronaviroví mazlíčci omrzeli: Půlka Britů lituje pořízení mazlíčka během pandemie: Jak je to v Česku?

Polovina Britů lituje

„Máme tu spoustu nových, velmi nezkušených majitelů – lidí, kteří buď domácího mazlíčka nikdy neměli, anebo jen v dětství,“ řekla Linda Cantleová ze zvířecí charity Wood Green.

Poradenská linka, kterou tato charita bezplatně provozuje, podle ní nyní přijímá průměrně o 66 procent telefonátů více než v loňském roce. „Lidé čekali, že domácí mazlíček přijde do jejich života a bude úžasný a budou spolu žít šťastně až do smrti. Ale realita může být o dost náročnější,“ dodala.

Průzkum provedený mezi více než 2 000 majiteli zvířat zjistil, že téměř polovina lidí ve věku 18 až 34 let lituje svého rozhodnutí pořídit si během uzávěry domácího mazlíčka, a totéž platí pro třetinu lidí ve věku od 35 do 54 let. Zvíře, jehož pořízení litují nejčastěji, je králík.

Nejraději by vrátili králíky

„Králíci jsou často vnímáni jako mazlíčci pro začátečníky, ale pravdou je, že králíci nejsou příliš dobrými společníky pro děti. Nemají například rádi, když je někdo zvedá. To dávají najevo tím, že ve strachu pádí pryč anebo kopou svýma silnýma nohama. Výsledkem je, že je lidé nechtějí brát do ruky, nebo se o ně dokonce starat,“ dodala.

I v Česku existují azyly, které se zaměřují na pomoc králíkům a jiným hlodavcům. Například v Azylu pro králíky a hlodavce Druhá šance Voříškov vědí moc dobře, že lidé často pořízení těchto mazlíčků podcení. Je to dáno hlavně pořizovací cenou, která je velmi nízká oproti tomu, jak náročná je pozdější veterinární péče.

„Kastrace nebo operace zubů probíhá u králíků v inhalační narkóze, a zákrok tak finančně několikrát převyšuje pořizovací cenu králíka,“ říká veterinární sestřička a dobrovolnice zmíněného azylu Barbora Křtěnová. Že by si ale lidé rozmysleli adopci covidového mazlíčka, nepociťují. „U nás bývá toto období – prázdninové měsíce, obecně obdobím, kdy máme nižší počty adopcí, a také se někdy stane, že lidé mazlíčky vrátí, protože si s odjezdem na dovolenou uvědomí, že třeba nemá kdo zvíře hlídat a že je péče náročnější, než si představovali.“

„U nás ale každý potenciální nový majitel prochází pečlivým výběrem a asi díky tomu se nám zvířata nevracejí nijak často,“ doplňuje Bára. V souvislosti s covidem se do azylu dostal například králíček, jehož majitel přišel o zaměstnání, měl tři děti a králík potřeboval nákladnou operaci. Na tu bohužel neměl finance, a tak se rozhodl oslovit azyl a ten králíka přijal. „Králík je u nás v léčení a už jednáme se zájemkyní o adopci, které nedávno její králíček zemřel. Žádný králík ani činčila se ale nevrátili z adopce z důvodu toho, že by to majitel během pandemie dostatečně nezvážil,“ doplnila Bára.

Útočící psi

Během uzávěry také značně stoupla poptávka zvířecích majitelů po výcviku a individuálních sezeních. Většinou šlo o zvířata projevující úzkostné nebo agresivní chování – například psy, kteří po uvolnění koronavirových opatření štěkají, nebo dokonce útočí na návštěvy v bytě či domě.

Také další organizace zabývající se pomocí domácím mazlíčkům a jejich majitelům zažily nárůst počtu lidí, kteří potřebovali pomoc s kočičím či psím chováním během pandemie. Podle Asociace poradců pro chování domácích mazlíčků (APBC) se poptávka přinejmenším zdvojnásobila.

Kočkám vadí, že jsou majitelé doma, papouškům naopak

Mluvčí APBC Rosie Bescobyová, odbornice na zvířecí chování, uvedla, že problémy měli především majitelé koček. „Některé kočky mají velký problém, když jsou děti doma, dělají hluk a nenechají je na pokoji. Když jsou kočky vystresované, často začnou močit po domě. Počet těchto případů rozhodně stoupl,“ řekla Bescobyová.

Podle Cantleové se kočky chovají tímto způsobem, protože jsou „ve zvířecím světě nejvíce posedlé touhou mít všechno pod kontrolou“. Spousta z nich je zvyklá v klidu pospávat, když jsou páníčkové pryč z domu. „Kočky mají rády svou rutinu a najednou se všechno změnilo,“ uvedla Cantleová.

U některých koček se kvůli úzkosti a stresu objevuje obsesivní chování – lížou si jednu část těla tak dlouho, dokud ji nemají v podstatě olysalou.

Naopak papoušci si natolik užívali, že mají neustále své páníčky doma, že nyní trpí separační úzkostí, když majitelé odejdou z domu – nebo dokonce z místnosti. „Papoušci jsou zvyklí volat své hejno,“ řekla Bescobyová. „Když zůstanou sami, začnou hodně hlasitě křičet.“

Jak jsou na tom Češi

Vypadá to, že Češi si svá rozhodnutí pořídit si „koronavirového“ mazlíčka promysleli: „My v azylu jsme během pandemie zaznamenali větší zájem o adopce, vrácení ale nikoliv. Nebo jsme nezaznamenali jrozdíl oproti jiným rokům. Pokud lidé kočku vrátí, bývá to z klasických důvodů, že si domácí zvíře nesedlo s adoptovaným,“ říká dobrovolnice z azylu Kočka v srdci. Stejnou zkušenost má i Tereza Peřinová z organizace Destiny Pet.

Dokonce i v případě adoptovaných psů to vypadá, že lidé si svých parťáků váží. „Nezaznamenala jsem, že by lidé vraceli pejsky adoptované během pandemie. Ale i u nás zájemci o adopci procházejí velkým sítem a i díky tomu si adopci určitě důkladně rozmyslí,“ říká Michaela Pourová z organizace Tety v akci.

Tyto praktiky se osvědčily i v Útulku Tábor. „Domovy vybíráme velice pečlivě, zájemci o adopci musí přijet na několik seznámení, procházek, povídání s námi. Dbáme na to, aby na všech stranách bylo rozhodnutí dobře zváženo a promyšleno. Žádná zvířátka se nám do útulku nevracejí,“ potvrzuje i Kamila Šťastná, vedoucí Útulku pro psy a kočky Tábor.