Jaké to je zvládnout domácí výuku s dvojčaty, z nichž jedno potřebuje intenzivní péči? Do svého soukromí nás ve vyprávění pustila rodina Hanušových. Jejich cesta za miminkem byla trnitá, o to větší radost přišla, když Dagmar a Zdeněk Hanušovi zjistili, že čekají dvojčata. Dáše v té době táhlo na 40 a doma měla už téměř dospělého syna Jakuba z předchozího vztahu. Anička a Jeníček se narodili předčasně, ale i přes nelehký začátek vše zvládli na jedničku. Dnes chodí oba do první třídy, ale Anička potřebuje asistenta. Trpí psychickými problémy.
Hanušovi se vzali se až po 11 letech od seznámení a v té době se také začali snažit o společné miminko. Jenže to nepřicházelo. Následovala návštěva centra asistované reprodukce, kde lékaři po řadě vyšetření nenašli příčinu neplodnosti. Přesto se Dáše přirozeně počít nedařilo, po několika nezdařených pokusech IVF a potratech se na ně konečně usmálo štěstí. „Psal se rok 2012, mně bylo v té době skoro 40 let a měla jsem poslední hrazený pokus umělého oplodnění. Už jsem ztrácela víru i sílu,“ pokračuje ve svém příběhu Dáša.
Předčasný porod, infekce, komplikace
Od pátého měsíce Dášu trápily silné kontrakce. Musela být často v nemocnici a hrozil předčasný porod. I přestože se lékaři hodně snažili, děti se narodily ve 32. týdnu těhotenství císařským řezem. „Anička vážila 1 480 gramů a Jenda 1 880 gramů. Já byla v pořádku a šla jsem domů po pár dnech. Děti ale musely zůstat v nemocnici. Anička na tom byla hůř, měla infekci a musela dostat transfuzi ode mě, protože jsem byla vhodný dárce,“ pokračuje Dáša.
Domácí výuka a pláč nad neúspěchy
Od uzavření škol v březnu má Dáša obě děti doma. Jenda zvládá učivo dobře, ale s Aničkou je to náročné. „Musím se učit s každým zvlášť. Jeníček už čte, takže si sám přečte zadání, já mu řeknu, co má dělat a on to udělá. Stejně mu ale musím pomáhat. S Aničkou je to velice těžké, protože ona si zadání číst odmítá, když něco přečte, netuší význam. Navíc děti mají matematiku podle prof. Hejného, která je složitá i pro mě,“ popisuje Dáša domácí výuku.
Velkým problémem je Aniččina emoční nestabilita. „Když jí něco nejde, začne brečet, říká, že je hloupá, a nechápe, proč bráškovi to jde a jí ne. Musí se jít několikrát uklidnit, aby mohla pokračovat. Musím ji stále chválit a motivovat, to jí hodně pomáhá, aby byla ve větší pohodě,“ uzavírá Dáša.
Podle třídní učitelky Kateřiny Dlabolové se Anička projevuje jako náladové a nevyrovnané dítě ve srovnání s bráškou, který je pohodář. V prvních týdnech školní docházky měla po ruce asistentku pedagoga, která se ale věnuje i dalším dětem. „Před Vánoci paní asistentka celý měsíc chyběla a po týdnu se Andulka adaptovala na novou situaci a byla samostatnější,“ vysvětluje. Dodává, že Anička moc pěkně píše a zlepšuje se ve čtení. Problém je, že když jí něco nejde a nestíhá, začne být lítostivá a práci vzdává. „Dobře reaguje na povzbuzení, pochvalu a ujištění, že to dělá dobře,“ dodává třídní učitelka.
Důležité je nespěchat a komunikovat se školou
Jak pracovat doma s dítětem, které potřebuje speciální pedagogickou péči? Podle Moniky Windsor, ředitelky Královské základní školy v Praze, je velmi důležité, aby rodič pracoval s dítětem v klidu a obrnil se trpělivostí. „Na takové děti nesmíme spěchat, je důležité rozdělovat činnosti do více krátkých úseků. Pokud to rodinná situace dovoluje, tak i ve spolupráci se školou využít asistentku v rámci krátkých online podpůrných hodin,“ vysvětluje ředitelka. Poukazuje také na to, že rodič by se měl domluvit s třídním učitelem na tom, co je skutečně důležité a přínosné. „Narážím tím také na matematiku profesora Hejného. Ne všechna cvičení je potřeba s dětmi dělat. Současná situace je pro rodiče náročná. O to více pro maminku dvojčátek v první třídě,“ popisuje Monika Windsor.
Pravidelný režim a vhodné místo pomáhají zvládat stres
Podle pedagožky je důležité nastavit si pravidelný režim a definovat hranice. Rodič by měl jasně dát najevo svůj postoj, co se od dítěte očekává. Někdy prostě dítě „zlobí“ a neví, že „zlobí“, neví proč. Je potřeba stanovit jasná pravidla soužití rodiny a také určit „mantinely“.
Dítě by se mělo naučit hospodařit s časem. Pravidelné povinnosti je možné znázornit pomocí obrázkového rozvrhu dne, kdy si dítě může odebrat již hotovou činnost či povinnost. Pro učení je vhodné, aby dítě mělo kolem sebe co nejméně podnětů. Pro přípravu na vyučování je nutné vyčlenit vhodný, ničím nerušený prostor. Příprava u těchto dětí vyžaduje přítomnost rodiče, který by měl určit i dobu, kdy je dítě nejvíce soustředěné. Důležité je, aby rodič zachoval klid, protože nervozitu přenáší na dítě a zvyšuje možnost vzniku jeho negativní afektivní reakce. Během učení je dobré vkládat pohybové uvolnění. Dětem s emočními problémy pomáhá, když se mohou zastavit a rozmyslet si, jak by reagovaly. Vhodné jsou drobné úkoly, které mají pravidelně a postupně za ně přebírají vlastní zodpovědnost. Dítě by mělo být chválené. Platí zásada: krátce po malých úsecích, ale častěji.
