„Sklo z rozbitých oken s ohlušujícím řinčením dopadalo na dlažbu ulic,“ dramaticky líčil denní tisk jedno z největších krupobití v dějinách Prahy z 12. září 1905. Srovnávat jej s přívalem krup, který hlavní město postihl ve středu 16. srpna 2023, je jako poměřovat Goliáše a Davida. „Strašné krupobití sneslo se z černého jak uhel mračna a ničilo vše, kamkoli zasáhlo,“ popisoval živel z roku 1905 deník Národní listy. Ledové kuličky o velikosti vlašských ořechů tehdy v hlavním městě Království českého rozmlátily několik tisíc okenních tabulí včetně těch v elektrických tramvajích.
Krupobití způsobilo vážné problémy také v pouliční dopravě, především koňským spřežením. Zvířata se plašila a mnohý kočí byl vláčen ulicemi. V roce 1905 po Praze jezdilo jen 50 automobilů a dopravní ruch byl stále závislý na koňské síle, tedy s výjimkou elektrických tramvají.
Splašení koně, rozmlácené izolátory
Když se 12. září 1905 sneslo na Prahu nevídané krupobití, trpěli koně, kočí i samotné vozy, ledové koule totiž dokázaly udělat z plachet cedník. „Při nejprudším krupobití jel Schnellovou ulicí v Bubenči kočí Frant. Pisařík s dvouspřežním nákladním vozem. Koně se splašili, kočí, který je chtěl zadržet, byl povalen a vlečen po silnici velmi daleko. Po krupobití byl ubožák nalezen ve stavu velmi zuboženém,“ uvedly Národní listy v emotivní reportáži, která zaplnila většinu titulní strany.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: V Česku řádily silné bouře. Prahu zasypaly kroupy, voda zaplavila i Státní operu
Novináři také společně s úřady sčítali i první újmy: „Škody krupobitím způsobené obnášejí mnoho tisíc zlatých, neboť nesčíslné množství tabulí bylo roztříštěno, římsy na domech zuráženy, fasády otlučeny, tašky a prejzy na střechách rozbity, telefonické a telegrafické spojení na mnohých místech přerušeno následkem roztříštěni porcelánových isolátorů a zpřetrháni drátů.“
Vysklená synagoga a rámy oken na dlažbě
Krupobití, které se Českou republikou prohnalo ve středu 16. srpna 2023, sice poničilo několik automobilů a na sociálních sítích se objevily i snímky ledových kuliček až o velikosti pingpongových míčků (na jihu Čech), o vymlácených oknech ale žádné zprávy nepřišly. Zato 12. září 1905 se ulice Prahy proměnily ve skleněnou tříšť. „Na některých domech v průčelí nezůstala jediná tabulka v oknech ušetřena. Náraz spoust krup mnohde byl tak úžasně prudký, že i okenní rámy byly rozbity a celá okna padala na uliční dlažbu.“
Deník podrobně informoval o zkáze v jednotlivých ulicích: „Ve staré synagoze v Rabínské ulici padlo kroupám za oběť 53 tabulí, v domě čp. 192 v Cikánské ulici 52 tabulí, v čp. 870 na Františku 110 tabulí...“ Výčet to byl téměř nekonečný. Okna nevydržela ani v mnohých tramvajích. „V motorových vozech elektrické dráhy, které jely Eliščinou třídou v době největšího přívalu, byly velké tabule skleněné roztříštěny,“ popisovaly událost Národní listy.
Tisíce zničených tabulí v Karlíně
Krupobití ničilo nejen chatrné středověké stavby v Židovském městě, ale i budovy státních úřadů a kasáren: „V Karlíně bylo roztříštěno několik tisíc tabulí v oknech. V kasárnách Ferdinandových na západní straně padlo jich přes 100 za oběť krupobití. Okna byla vytlučena i na policejním komisařství, což se také stalo komisařství v Bubenči.“ Krupobití se sneslo i do Královské obory: „Těžkou pohromou bylo stíženo také výstaviště. Velké kusy ledové na četných místech skleněnou střechu Průmyslového paláce roztříštily a zle řádily uvnitř.“
Pražské krupobití z roku 1905 bylo tak ohromujícím jevem, že o něm vyšla i řada meteorologických studií, například v knize Krupobití v Čechách z roku 1906. Publikaci sepsal dr. Josef Bělohlav z pražské univerzity. Fascinující je přehled všech krupobití z roku 1905 v Království českém, který Bělohlav pečlivě vypracoval. Na základě hlášení spočítal, že třeba v červenci ledový déšť udeřil v zemi hned šestnáctkrát, výskyt krupobití zpracoval i graficky. Bělohlav se ve studii také pokoušel poměřovat frekvenci přítomnosti krup v intenzivně obhospodařovaných oblastech a v zalesněném pohraničí, hlavně na Šumavě.
Velké krupobití z 15. srpna 2010
O krupobití z roku 1905 už žádný pamětník vyprávět nemůže, Pražané si ale možná vzpomenou na velké krupobití z 15. srpna 2010. I před třinácti lety led rozbíjel okna, občas i s rámy. „Nejvážněji byl zraněn muž, na kterého spadlo střešní okno. Rozbité sklo mu poranilo nohu a bylo příčinou tepenného krvácení. Další muž utrpěl úraz hlavy,“ informovali tehdy záchranáři. „Krupobití zastavilo provoz i na dálnici D10, kde auta kvůli přívalu krup, podle řidičů velikosti zhruba křepelčích vajec, zastavila a ucpala několik kilometrů před Prahou oba pruhy,“ mapuje tehdejší řádění živlu Wikipedie.
Krupobití přináší škody, už od vzniku pojišťovnictví v českých zemích v první třetině 19. století je tak ledový déšť i byznysem pojišťovacích agentů. Banka Slavia nabízela úhradu za útoky krup již v roce 1876: „Vzájemně pojišťovací banka v Praze pojišťuje polní a zahradní plodiny proti škodám z krupobití.“ Slavia ovšem vyzývala k neprodlenému uzavření smluv, neboť počasí je nevyzpytatelné. „Zveme vlastenecké obyvatelstvo a zejména ctěné naše pp. členy, aby se záhy smlouvami pojišťovacími opatřili, neboť potlučené již plodiny nepřijímají se v pojištění,“ upozorňoval pojišťovací ústav na trvalou platnost českého rčení „Pozdě bycha honit“.
Není pamětníka podobné katastrofy
Zpráva o velkém krupobití v Praze, Národní listy, 13. září 1905 Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
A ještě zpátky k velkému pražskému krupobití z roku 1905. Když přijde obdobná živelní pohroma, vždycky se v médiích objeví informace, že není pamětníka, který by si na podobnou hrůzu vzpomínal. Stejně tak tomu bylo i v září před 118 lety: „Obec pražská utrpěla velkých škod v jatkách, plynárně, v elektrické centrále a na školních budovách a domech. Zahrady ovocné i hostinské poškozeny jsou tou měrou, že velká část stromů v nich zahyne, košťálnické zahrady a jich pařeniště (skleníky) jsou v dolní části Holešovic úplně zničeny. Není pamětníka podobné katastrofy, jež Prahu stihla!“
