Balú neměl vůbec lehký život, původní majitel o něho nepečoval a nechal jeho zdravotní stav dojít až do stavu, kdy měl obrovské bolesti břicha, problémy s konečníkem, tedy s veškerým vyprazdňováním a trávením. Při jeho záchraně pak i veterinář připustil eutanazii, protože stav Balúa byl nejen vážný, nýbrž i velice bolestivý.
Naštěstí se tehdy dostal do péče organizace Psí senioři v nouzi z. s., která eutanazii nedopustila a zdravotní stav Balú se díky nim výrazně zlepšil a dostal tím pádem druhou šanci na život, jakoby se podruhé narodil.
Následky předchozího dlouhodobého zanedbání majitelem však znamenaly také nutnost dlouhodobé intenzivní léčby a potíže měl Balú opakovaně i nadále.
Přestože Balú už na první pohled relativně dobře fungoval, zdravotní potíže v týdnech po záchraně neustávaly. Krvácel mu zadeček, který bylo nutné čistit a ošetřovat, zároveň se občas objevila i silně krvavá stolice, vyprazdňoval se náhodně, buď často nebo ho naopak trápila zácpa.
Z výše zmíněných důvodů se tedy dveře se zájemci o adopci pochopitelně o Balúa netrhly a stal se z něj fakticky neadoptovatelný pejsek. Přestože byl Balú vzhledově moc hezký pejsek, stále vitální a ani ne tak starý, nikdo ho nechtěl, prostě jen kvůli tomu „jeho zadečku“.
O pejska projevil zájem Azyl Bubáčkov, který se zaměřuje právě na složitější případy a ujímá se zvířat, o které není v rámci klasické adopce veřejností zájem. Jedná se především o hodně staré pejsky na konci života, nemocné, handicapované či povahově nevyrovnané.
Péče o Balúa byla i po přijetí do Bubáčkova náročná, průjmy střídaly zácpy, a přestože se nasadily postupně různé medikamenty a léčebné postupy, nic nemělo velký dlouhodobý efekt, až Baloušek skončil po jednom silném střevním záchvatu na podzim na kapačkách.
Následovala tedy nezbytná endoskopie a rozbory, které u Balouška prokázaly chronický zánět střev. Poslední měsíce má tak Balú velice striktní dietu, bere trvale antibiotika a CBD kapky na zklidnění, vše dohromady funguje naprosto perfektně. Krvavé extrémní průjmy skončily, sice se Balú musí stále venčit hodně často, už ale funguje jako normální zdravý pejsek, dokonce se mu objevil malý „špíček“ na břiše. Hezky přibral, což je velký úspěch.
Celá historie Balúa ukazuje, jak moc důležitá je pravidelná péče majitelů, včetně té veterinární, o své pejsky, pokud se totiž podcení, může způsobit chlupáčovi celoživotní vážné komplikace i nákladné zdravotní problémy. Na druhou stranu ukazuje, že o život i hodně nemocného pejska má cenu bojovat, protože dříve, či v tomto případě o něco málo později, si zase může znovu užívat života a stát se „normálním“ pejskem, psí vděčnost je potom nesmírná.
Přispět na Balúa a dalším psím důchodcům můžete na transparentní účet azylu nebo prostřednictvím sbírky na Darujme.cz.