Krajský soud poslal do úpadku hutní společnost Liberty Ostrava
„Potápíme se, protože Liberty nám dluží miliony korun,“ stěžuje si u obrovských hromad ocelárenské strusky jednatel firmy Jiperastav Radek Říman. Huť v insolvenci totiž není komplikací jen pro pět tisíc zaměstnanců a celý český stát, který nyní prostřednictvím úřadů práce vyplácí mzdy namísto majitele podniku Sandžíva Gupty. Krachující fabrika teď posílá ke dnu i přes tisíc věřitelů. Krajský soud v Ostravě v pátek 21. června poslal hutní společnost Liberty Ostrava do úpadku. Ta na sebe už minulý týden podala insolvenční návrh a uvedla, že její závazky po lhůtě splatnosti převyšují pět miliard korun.
Ocelárenská struska je odpad vznikající při výrobě oceli. Firma Jiperastav ho dlouhodobě zpracovávala přímo v areálu Liberty Ostrava. S pomocí magnetů oddělovala strusku s vyšším podílem železa od struskového kameniva. „Strusku s vyšším podílem železa lze použít zpátky do pecní vsázky, struskové kamenivo se používá především v dopravním stavebnictvím,“ vysvětluje majitel firmy Radek Říman.
Má to ovšem háček. „Za tuhle práci už nám Liberty dluží miliony korun,“ říká jednatel. Přesnou částku specifikovat nechce. „Kvůli Liberty se teď potápíme, jsme ve vážném ohrožení.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ropa, plyn nebo ocel. Obchod s Ruskem stále kvete, do Česka proudí zboží za miliardy
Když věřitel musí platit dlužníkovi
Říman proto den co den vymýšlí, jak firmě založené v roce 2006 prodloužit život. „Hlavně kvůli lidem, kteří by u nás přišli o práci,“ myslí na dělníky a jejich rodiny. Ze jeho zády se kupí velké hromady ocelárenské strusky, s nimiž zápasí lžíce bagrů a jiný stroj zase hlasitě drtí struskové kamenivo na štěrk.
Podnikatel si stěžuje, že ocelárny Liberty hrají neférově. „Při takových dluzích už naše další práce na huti nedávala smysl, při zastavené výrobě oceli už by ani nebylo co třídit,“ vysvětluje. Nabídl proto vedení Liberty, aby huť zbylou ocelárenskou strusku uloženou na skládce v areálu podniku předala Jiperstavu a umořila tak část svých dluhů. „Je to absurdní, ale i když nám huť dluží velké peníze, museli jsme si strusku koupit.“
Věřitel absurdně nakupoval u dlužníka. A též si musel pronajmout pozemek, na kterém nyní strusku zpracovává. „V tuto chvíli je to materiál, který navíc skoro nikdo nechce, mimo jiné i kvůli stagnujícímu stavebnictví,“ říká Říman o strusce. „Pokud se zadaří, tak čistý zisk bude do deseti procent, z toho ani nezaplatím výplaty.“
Ocelárny Liberty Ostrava dluží Radku Římanovi a jeho firmě Jiperastav miliony korun. Fima zpracovává ocelárenskou strusku k dalšímu prodeji. Věřitel si teď ale paradoxně musel koupit další strusku od dlužníka. Zdroj: Ivan Motýl
Ocelárny Liberty Ostrava dluží Radku Římanovi a jeho firmě Jiperastav miliony korun. Fima zpracovává ocelárenskou strusku k dalšímu prodeji. Věřitel si teď ale paradoxně musel koupit další strusku od dlužníka. Zdroj: Ivan Motýl
Různé metry v rukách státu
Čekat, zda část pohledávek získá Jiperstav v rámci insolvenčního řízení s Liberty Ostrava, to je běh na dlouhou trať. Podle Římana stát s nadnárodní firmou jedná v rukavičkách, zatímco s věřiteli oceláren nezná slitování. „Naše firma dala protinávrh už proti předběžné restrukturalizaci Liberty,“ říká. Protinávrh ale neuspěl a huť se v první fázi aktuální krize vyhnula insolvenci, když dokonce získala ochranu soudu před věřiteli, aby si měla čas opatřit potřebné finance.
Liberty nicméně peníze nesehnala a dluhy věřitelům jen narostly. A s nimi nastal i chaos v účetnictvích. „Pro huť jsme poslední měsíce dělali zdarma, přesto jsme podle zákona měli i nadále vystavovat faktury a platit DPH, už se nám dokonce ozval i exekutor,“ popisuje situaci Říman.
Po odkoupení strusky se Jiperastav dostává do dalších problémů. Vytříděná ocelárenská struska čili produkt z výroby oceli s vyšším obsahem železa je nyní téměř neprodejná. Protože Liberty nevyrábí a Třinecké železárny o tyto slitky nemají zájem kvůli jinému chemickému složení strusky, než kterou používají. „Snad slitky nakonec udáme v Polsku,“ říká podnikatel.
Už nebude co drtit, struska došla
Říman chce věřit, že huť Liberty Ostrava brzy koupí movitý investor, například právě Třinecké železárny. Podle některých ekonomů se transakce nemusí nikdy odehrát, protože vyžaduje investici v řádech miliard. Huť se teď v každém případě proměnila v jeden z největších sociálních projektů českého státu, který bude nejméně tři měsíce platit mzdy zaměstnancům soukromé firmy, byť prostřednictvím úřadů práce.
Majitel Jiperastavu ukazuje ke strojům, které zrovna úspěšně zápasí se struskou. „Čelisťový drtič za tři miliony korun,“ představuje jeden z nich. Po krachu ostravských oceláren nebude mít drtička co drtit. „Máme i kuželový drtič za sedm milionů korun,“ dodá Říman. Firma investovala, protože Mittal a později Gupta rozvíjeli krásné vize na desetiletí. Britští miliardáři Ostravu uchvátili vizemi, že ve městě zřídí evropskou centrálu svých ocelářských impérií.
Všechno je jinak a teď stojíme u posledních hromad ocelářské strusky v někdejším ocelovém srdci republiky, které právě dotlouklo. „Je to tak, v tuto chvíli jsou to poslední zásoby ocelárenské strusky z Liberty. A kdybychom teď chtěli od huti koupit další, už nám nemají co prodat,“ pokrčí Říman rameny. Téměř po 200 letech hutní výroby, která ve města začala v roce 1828, jsme u jejího konce.
Struska, která zbyla po zkujňování surového železa na ocel. Jsou to svým způsobem i muzejní kousky a člověk má chuť si trochu toho struskového kamení vzít na památku, protože tandemové pece v areálu huti už nemusí nikdy žádnou ocel vyrobit. Sáhnout po strusce jako po suvenýru, to by ale nyní bylo hloupí gesto, protože majitel firmy Radek Říman stojí před zásadním životním rozhodnutím.
Turecké hospodářství a auta bez motoru
„Už jsem chtěl firmu položit, ale tohle je takový oddalovací projekt, abych úplně neprodělával a lidi dostali mzdy. Aby to bylo aspoň šulnul. Nevím ale, jak dlouho ten konec zvládnu oddalovat,“ podívá se Říman znova na hromady strusky. A když použijeme ironické ekonomické přirovnání, i tohle je důsledek „tureckého hospodářství“ Sandžíva Gupty.
Podle Petra Slaniny, šéfa odborů v Liberty Ostrava, došlo k mnoha pochybením už při zbrklých krocích veřejných institucí při poslední změně majitele huti. Když totiž v roce 2019 kupovala ocelárny skupina Liberty Steel Group, vydělila se z prodeje firma Tameh či výrobce energií pro celé železárny. Tameh tak nadále zůstal v rukách předchozího vlastníka Lakšmí Mittala, načež se od obě firmy pustily do nekonečných sportů o ceny energií i formu splátek. „Tameh se posléze zastavil, protože mu Liberty neplatila za energie, jenže bez Tamehu je huť jako auto bez motoru,“ popisuje Slanina konkrétní příklad „tureckého hospodářství“ v Ostravě.
„Jenže to, co nás pohání, je právě energetika. Už při prodeji hutě Guptovi jsme jako odboráři varovali před tím, aby si Mittal nechal i energie. Nikdo nás neposlouchal,“ rekapituluje Slanina. Obrazně řečeno, bez dohody Tamehu a Liberty teď zůstávají bez motoru i další auta, třeba firma Jiperastav. A není zdaleka sama, v březnu bylo evidováno 1064 věřitelů, kteří měli pohledávky v částkách od 340 milionů až po 130 korun, dohromady hodně přes 2 miliardy korun. Do června se částka ještě zvýšila, ocelárny Liberty už tak vygenerovaly celé vrakoviště aut bez funkčních motorů.
Krajský soud v Ostravě v pátek 21. června poslal hutní společnost Liberty Ostrava do úpadku. Ta na sebe už minulý týden podala insolvenční návrh a uvedla, že její závazky po lhůtě splatnosti převyšují pět miliard korun.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Liberty Ostrava nevyplatí mzdy, nyní hledá kupce. Potopili nás, zlobí se zaměstnanci
