Lidé budou mít existenční problémy. Pak se začnou zase vracet k ČSSD, říká Šmarda
Nově zvolený předseda ČSSD Michal Šmarda říká, že lidé budou mít existenční problémy kvůli růstu inflace či cen energií. Pak se podle jeho mínění začnou vracet zpět k sociální demokracii. Zdroj: Tomáš Kačmár
Čeští občané bohužel začnou mít existenční problémy kvůli růstu inflace či cen energií. V ten okamžik si uvědomí, že nejdůležitější není odpor k Andreji Babišovi, jako tomu bylo v předešlých volbách, ale jestli mají politické strany na zmíněné problémy recept. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl nový předseda ČSSD Michal Šmarda. Mimo jiné promluvil i o možné spolupráci s komunisty či o budoucím vztahu strany k prezidentu Miloši Zemanovi.
Ve volbě předsedy jste porazil Janu Maláčovou. Ta posléze prohlásila, že nebude usilovat o post místopředsedkyně a stáhne se do ústraní. Nebude vám ale chybět, když šlo o nejvýraznější tvář ČSSD v posledních letech?
Když se stanete nejvýraznější tváří strany, má to svoje výhody i nevýhody. Jana Maláčová se stala nejznámější političkou ČSSD a tváří, která skutečně bojovala za úspěch strany. V tom boji prohrála a tím se také stala symbolem neúspěchu ve volbách. To je něco, co si s sebou dnes nese. Jakkoliv to je spravedlivé, nebo nespravedlivé, ovlivnilo to i výsledek sjezdu. Jana Maláčová představovala kontinuitu s politikou ČSSD v posledních čtyřech letech, zatímco já jsem přišel s projektem změny. V členské základně, ale podle mě i ve společnosti vyhrála představa toho, že sociální demokracie by neměla pokračovat v politice těch předešlých čtyř let.
Čtěte také
Nabídl jste jí ale místo jakési odborné mluvčí strany pro oblast práce a sociálních věcí.
To, že se strana musí změnit a nemůže pokračovat v politice posledních čtyř let, která ji vyvedla ze sněmovny, ještě neznamená, že by neměla využít schopností, vědomostí a talentů těch nejlepších lidí, které má. Přestože se třeba nebude kompletně realizovat celá představa jejich politiky. Jana Maláčová patří k nejlepším lidem, které sociální demokracie má, a proto je potřeba ji využít. Já bych chtěl, aby dál patřila k lidem, kteří reprezentují ČSSD, definují její politiku, a právě proto se jí snažím nabídnout, aby i nadále byla její tváří, a to v oblasti, ve které je skutečně dobrá – sociální a seniorská politika, důchody, ale částečně i bytová politika.
Myslím, že Jan Hamáček si chce od politiky odpočinout.
A jak máte v plánu naložit s Janem Hamáčkem?
Myslím, že Jan Hamáček si chce od politiky odpočinout. Respektuju to, Jan Hamáček je člověk, se kterým se vždycky budu radit, rád mu zavolám a zeptám se ho na názor. Ale není to jediný bývalý předseda ČSSD, o jehož názory stojím a se kterým se chci radit.
Před časem jste ve vysílání pořadu 360° na CNN Prima NEWS kritizoval bývalé členy vedení ČSSD za to, že je lidé neznají. Teď jste v čele vy a vaši místopředsedové jsou například Tomáš Petříček nebo Martin Netolický, tam problém asi není. Ale co takový 1. místopředseda Igor Bruzl nebo zbytek místopředsedů, ti jsou podle vás veřejnosti dostatečně známí?
No, kritizoval jsem členy bývalého vedení, že nebyli dostatečně známí po několika dlouhých měsících fungování. A jestliže naši současní místopředsedové široké veřejnosti v celé republice známí nejsou, svojí prací ve vedení ČSSD musí ukázat, že známí budou. Budou to mít těžší než jejich předchůdci. Protože jsme byli parlamentní a vládní strana, bylo poměrně snadné dostat se do médií. To ale neznamená, že se na to můžou vykašlat, budou muset hodně pracovat. Současné vedení sociální demokracie ale má jednu výhodu. Igor Bruzl je velmi dobře známý ve svém regionu, stejně tak Břetislav Štefan je velmi dobře známý v Brně. Ti lidé mají lokální známost a obrovský lokální respekt. Igor Bruzl je člověk, který v komunálních volbách s Petrem Víchou a svojí kandidátkou v Bohumíně dosahují výsledků přes 50 procent. Já jako starosta Nového města na Moravě moc dobře vím, co to znamená si dlouhodobě udržet podporu lidí, a obdivuji někoho, kdo má po mnoho let většinovou podporu obyvatel ve svém městě. To není žádná legrace. Ti lidé zkrátka mají schopnost získávat obrovskou podporu lidí a to je něco, co sociální demokracie bude potřebovat.
Čtěte také
Předtím jste zmínil, že oslovujete i bývalé stranické špičky, aby vám pomohli. Před časem jste to nazval jakousi „radou starších“. Má tam být například Vladimír Špidla, Lubomír Zaorálek nebo Petra Buzková...
Chci je o to požádat, teď probíhá proces, kdy bych se s nimi rád postupně sešel. Požádali o to, takže to nechci nějak uzavírat, protože teď přichází chvíle, kdy o tom budeme diskutovat. Nechci si zavírat cestu k těmto lidem tím, že to budu řešit přes média, kteří lidé jsou vhodní a kteří nevhodní. Nejdřív se s nimi musím poradit a až pak je chci představit.
Miloš Zeman kdysi říkal, že člověk, který založí malou levicovou stranu, je buď idiot, nebo chce ublížit sociální demokracii. A rozhodně si nemyslím, že Jiří Paroubek je idiot.
Oslovil jste třeba i Jiřího Paroubka či Bohuslava Sobotku?
To jsou trošku jiné příběhy. Každý z nich. Bohuslav Sobotka udělal strašně moc práce pro sociální demokracii, nemá cenu to všechno vyjmenovávat. Já si s ním povídám, jsme hodně v osobním styku, protože jsme kamarádi, ale dal jasně najevo, že chce dnes vést jiný život mimo politiku. Tím, že v ní celý život strávil, pro něj nebylo úplně snadné začít úplně novou nezávislou kariéru. To udělal a je v ní úspěšný. A já mám pocit, že je pro něj lidsky a osobně hodně důležité, aby skutečně jeho současná profesní kariéra byla v politice nezávislá.
A co Jiří Paroubek?
U Jiřího Paroubka je to trochu jinak. Je to člověk, který si poté, co odešel ze sociální demokracie, založil nový politický a konkurenční projekt. Miloš Zeman kdysi říkal, a víte, že já si velmi vážím Miloše Zemana, že člověk, který založí malou levicovou stranu, je buď idiot, nebo chce ublížit sociální demokracii. A rozhodně si nemyslím, že Jiří Paroubek je idiot. Nicméně, pokud chceme respektovat moudrost Miloše Zemana, zbývá nám ta druhá možnost. A s tím se musí on sám nějak vyrovnat. Ve chvíli, kdy to dokáže a vyvodí z toho vlastní odpovědnost i stanovisko do budoucna, potom bude míč na straně ČSSD.
Jaký k němu máte vztah?
Snažím se ho respektovat a otevřeně přijímat jeho názory. Četl jsem si spoustu prací, kterými zásoboval Jana Hamáčka a Janu Maláčovou, a musím říct, že mě mrzelo, že toho vůbec nevyužívali. Předal jim desítky stran textu o tom, co by měla ČSSD dělat lépe. On má takový blogísek, kde jsem si poprvé četl jeho návrhy – a docela mě zaujaly. Mrzí mě, že ve chvíli, kdy s nimi přicházel, je nikdo nebral vážně. To je jedna stránka Jiřího Paroubka. Je velmi tvůrčí a dokáže přicházet s velmi zajímavými a koncepčními návrhy. Jeho druhá stránka, a to je i temná stránka jeho blogísku, je, že má takovou obsesi, kdy jednou týdně vydá text o tom, jak si mě neváží. To mě mrzí, my jsme se spolu vlastně nikdy v životě nepotkali. Pořád má ale potřebu si po mně či po vedení ČSSD jednou za týden plivnout, což mě mrzí, protože si myslím, že to je zbytečné. Ale to je prostě jeho styl a možná kvůli nenávisti vůči té straně nebo lidem v ní tehdy zakládal svoji novou stranu. Tehdy si tam ti staří nestoři asi spáchali nějaké křivdy a přijde mi škoda, že v tom světě starých křivd stále žijí a vyplouvají na povrch démoni minulosti.
Čtěte také
Sama ČSSD dlouhodobě padá už od předešlých sněmovních voleb 2017. Od té doby jste přišli o pozice v Evropském parlamentu, v Senátu máte trio zástupců, máte už jen jednoho hejtmana a teď jste vypadli i ze Sněmovny. Čím to je, jaké jsou hlavní chyby?
Možná je to v tom, o čem jsem teď mluvil, že na nás pořád vyplouvají určití démoni minulosti. Celá řada těch lidí, kteří kdysi byli významnými sociálními demokraty, stále žije starými spory a zatěžuje tím budoucnost. Vždy když už to vypadá, že budeme řešit skutečné problémy lidí, odněkud zase vyleze nějaký démon. Tyhle přízraky minulosti nás prostě dost zatěžují. Druhá věc je, že sociální demokracie udělala za posledních osm let spoustu špatných kompromisů. Byli jsme členy vlády, v níž byl velmi silný politický predátor, který brutálním a nemilosrdným způsobem prosazoval svoje zájmy, ať už politické, obchodní, či byznysové. A sociální demokracie se snažila vedle něj prosazovat svůj program a dělat svoji politiku pro většinu obyvatel, pro zaměstnance, rodiny s dětmi a seniory. To se sice dařilo, zvládlo se prosadit navýšení rodičovského příspěvku, připravit rozsáhlou důchodovou reformu, zvyšovat důchody, pomoci zaměstnancům proplácením prvních tří dnů nemoci na nemocenské, což je dnes strašně důležitá věc. Představte si, že covid a to všechno, co jsme zažili, by bylo bez tohoto opatření, které prosadila ČSSD. Tohle všechno se podařilo prosadit a zaplatili jsme za to tvrdou daň. Lidi nám přestali věřit, měli pocit, že jsme ochotni hájit sebevětší zlodějinu jenom proto, abychom se udrželi u moci.
Byli jsme členy vlády, ve které byl velmi silný politický predátor, který brutálním a nemilosrdným způsobem prosazoval svoje zájmy, ať už politické, obchodní, či byznysové.
Jak to chcete napravit, respektive jakou sociální demokracii chcete?
Já bych chtěl sociální demokracii, která se jasně a jednoznačně postaví vždycky na stranu slabšího. Dokázali jsme se postavit na stranu seniorů, rodin s dětmi či za zdravotně postižené. To je věc, o které se hrozně málo mluví, ale sociální demokracie výrazným způsobem pomohla zdravotně postižených v České republice za posledních osm let. Jejich pozice ve společnosti se výrazně zlepšila. My se ale musíme umět ozvat i proti nespravedlnosti na té druhé straně. Sociální demokracie nemůže podporovat, když je potřeba rozdělovat například podporu podnikání, aby peníze místo malému pekaři na Bruntálsku, v jižních Čechách nebo na Vysočině, šly vždycky tomu nejsilnějšímu, který má už teď peněz dost. Místo abychom podpořili toho malého pekaře, podpoříme obrovskou fabriku u Prahy a nasypeme tam úplně zbytečně 100 milionů korun na nějakou linku na toastový chleba. Sypeme to lidem, kteří to nepotřebují. Ten pekař, který zaměstnává lidi na venkově, se na to kouká a může kvůli tomu zkrachovat, protože místo něj podpoříme jeho nejsilnějšího konkurenta. To prostě není fér. A sociální demokracie u toho svítila – a to byla chyba.
Čtěte také
Když jste začali ztrácet voliče, bylo patrné, že většina šla k hnutí ANO. Existuje dnes vůbec někdo, kdo by chtěl volit ČSSD, když tady máme podstatně silnější subjekt?
ČSSD selhala v tom, že přestala být tím, kdo diktuje témata ve společnosti. Ve chvíli, kdy jsme řešili skutečně důležitá socioekonomická témata, například jestli se zprivatizuje zdravotnictví či důchodový systém, jestli se budeme zastávat lidí práce nebo jestli se zavede školné na vysokých školách, sociální demokracie byla silná. Tehdy jsme dokázali přesvědčit českou veřejnost, že právě tato témata jsou důležitá. Ve chvíli, kdy se nám tohle povedlo, byli jsme silní. Nyní se tato témata neřešila. Volby byly v zásadě o tom, jestli je Andrej Babiš hodný, nebo zlý člověk, jestli ho společnost považuje za hodného dědečka, nebo za ‚zlodědka‘. Když byla společnost rozdělená na tomhle tématu, sociální demokracie v tom konfliktu nehrála žádnou důležitou roli. A to je celý problém.
Volby byly v zásadě o tom, jestli je Andrej Babiš hodný, nebo zlý člověk, jestli ho společnost považuje za hodného dědečka, nebo za ‚zlodědka‘.
Za jakých podmínek by se k vám tedy voliči měli začít vracet?
Lidé začnou mít existenční problémy. Bohužel to vypadá, že s touhle vládou opravdu přijdou, protože bude dál růst inflace. To je samozřejmě odpovědnost minulé vlády, ale tato by s tím měla něco udělat a po osmi letech v opozici by měla mít recept. Dál budou růst energie a nedaří se účinně bojovat s covidem. Jsem přesvědčen o tom, že až tohle přijde, lidé pochopí, že není úplně důležité, jestli je Andrej Babiš hodný, nebo zlý dědeček, ale že důležitější je, jestli politické strany mají konkrétní recepty, jak řešit jejich problémy. To je podle mého názoru chvíle, kdy se lidé začnou vracet k sociální demokracii.
Už před volbami do Poslanecké sněmovny jste byl zastáncem koalice společně se Zelenými. Budete o tuto spolupráci usilovat i do budoucna?
Integrace levice je nezbytným předpokladem, aby v budoucnu mohla být v České republice úspěšná. Matematici tomu říkají nutná, nikoliv postačující podmínka. Nejen, že o to budu usilovat, já si to už vyzkoušel. Minulý rok jsem kandidoval do Senátu za ČSSD, Zelené a Budoucnost. Podařilo se mi tedy spojit levicové strany a podporovaly mě i další levicové subjekty, jako třeba Idealisté. Ta kampaň měla úplně jiný ‚drajv‘, věřili jsme tomu a dostal jsem 40 procent. Nestačilo to na úspěch, ale je to víc než 4,5 procenta. Je vidět, že tahle integrace dává smysl. Koneckonců musíme se inspirovat i u konkurence. Pravice se dokázala spojit v koalici Spolu. Kritizoval jsem je, že nemají program, nevyužili osm let v opozici, aby připravili řešení pro Českou republiku, vystupují chaoticky, ale jestli je na nich něco dobrého, tak to, že se dokázaly spojit do politické akce.
Čtěte také
Když budeme konkrétní, o jaké strany byste tedy měl zájem pro levicovou integraci?
Nejsou to jenom strany, ale i osobnosti či zájmové, společenské a vlivové organizace. Když jsem na sjezdu ČSSD mluvil o tom, že bych byl pro, aby Josef Středula kandidoval na prezidenta České republiky, nemluvil jsem o tom proto, že jsem fascinován jeho osobností, ale tím, co reprezentuje. Že se dokázal zastat lidí práce velmi efektivně. Jeho kampaň ‚Konec levné práce‘ byl jeden z nejúspěšnějších levicových a progresivních projektů, který jsem zažil za posledních 10 let. Bez ohledu na to, že není politik, ale odborový předák, dokázal velmi efektivně hájit zájmy lidí práce. To je něco, čeho by sociální demokracie měla být centrem a měla by mu v tom pomáhat. Vím, že Zelení jsou dnes u nás velmi slabou politickou stranou. Jak lépe definovat neúspěch než tím, že máte zhruba jedno procento. Na druhou stranu celá Evropa bude procházet brutální změnou hospodaření, v ekonomice, v průmyslu a vůbec ve způsobu myšlení. Můžeme se tvářit jako Andrej Babiš, tedy jet do Bruselu, tam všechno odhlasovat a po návratu domů křičet, že je to špatně a že proti tomu budeme bojovat. Nebo se můžeme začít chovat tak, že řekneme, že to, co se dneska děje, je realita. Je to nepříjemné, ale musíme se na to jako Česká republika připravit, abychom potom nebyli překvapení a z té transformace ekonomiky udělali příležitost pro lidi, nikoliv hrozbu. V tom selhal jak Andrej Babiš, tak současná česká pravice, tak vlastně celé politické spektrum.
Vím, že Zelení jsou dnes u nás velmi slabou politickou stranou. Jak lépe definovat neúspěch než tím, že máte zhruba jedno procento.
Je tu ještě někdo?
Odbory, Zelení a k tomu je tu spousta malých lokálních sdružení, která jsou schopná zaměřit se na konkrétní problémy lidí v komunálu. Šli bychom od města k městu, ale jsou to aktivisté, kteří bojují například proti nějakému developerskému záměru nebo za výstavbu opatření, která mají naopak pomoci životu v jejich městě. Zkrátka lidé, kteří jsou ochotní se veřejně angažovat.
Čtěte také
A co taková spolupráce s KSČM nebo Zemanovci z SPOZ?
Umím si představit, že se ČSSD v komunálních volbách někde lokálně dohodne na spolupráci s KSČM nebo SPOZ, která je vlastně stranou odpadlíků. Tím, že se jmenují Zemanovci a Miloš Zeman pomalu směřuje ke konci své politické kariéry, což několikrát veřejně deklaroval, tak když jste strana vzniklá na podpoře jednoho člověka, který říká, že nechce být aktivní, je čas se zamyslet nad tím, co dál. Spíš u nich předpokládám, že lidé, kteří chtěli podporovat Miloše Zemana, a proto v té straně byli, se třeba vrátí zpátky do sociální demokracie.
Jak to vidíte u komunistů?
Komunistická strana si musí projít vlastním vývojem. Jestliže její vrcholní představitelé nejsou schopni jednoznačným způsobem odpovědět na to, co si myslí o justiční vraždě Milady Horákové, prostě s nimi nelze spolupracovat. Pokud se jich zeptáte, co si myslí o okupaci Československa v roce 1968, začnou se kroutit, hledají složité formulace a nedokážou to jednoznačně pojmenovat. Když někdo zaútočí na vaši zemi a brutálním způsobem ji znásilní, oni si nejsou jisti, jestli nejsou malinko na straně těch útočníků. Takto s komunisty prostě nejde spolupracovat. Musí si projít těžkým obdobím, kdy si přiznají, že jejich předchůdci byli zločinci, kteří vraždili české občany a kteří se spojovali s cizí mocností proti zájmům českých občanů. Pokud v tomhle nebudou mít jasno, spolupracovat s nimi nejde.
Když někdo zaútočí na vaši zemi a brutálním způsobem ji znásilní, oni si nejsou jisti, jestli nejsou malinko na straně těch útočníků. Takto s komunisty prostě nejde spolupracovat.
Před chvílí jste zmínil i Josefa Středulu, že se ho snažíte přemluvit, aby kandidoval na prezidenta. Je tam už nějaký progres?
Ne, musíme se sejít po Novém roce. Budou Vánoce, tak všichni pomalu vypínají a přepínají do režimu smažení kapra a zdobení stromečku. S Josefem Středulou jsme kamarádi, známe se dlouho a radíme se. To, že jsme se zatím nesešli, je spíše technický problém.
Také jsme mluvili o prezidentu Miloši Zemanovi. Ten řadu let ČSSD vedl a dodnes říká, že má ke straně vztah. Vy sám říkáte, že si ho vážíte. Na druhou stranu, před časem vás odmítl jmenovat ministrem kultury a velmi negativně se vyjadřoval i vůči Tomáši Petříčkovi. Jak se teď bude vyvíjet vztah ČSSD k Miloši Zemanovi?
Miloš Zeman založil svoji vlastní stranu SPOZ. Je to jeho politický projekt a předpokládám, že když ho založil, tak v něj i věří. Člověk nemůže fandit dvěma stranám.
Čtěte také
Je tady ale i faktor, kdy před volbami říkal, že svůj hlas dá hnutí ANO, a ČSSD měl až na druhé koleji.
Ale především je členem, sympatizantem a zakladatelem SPOZ. Dokud ta strana existuje, musí svůj veškerý politický talent a svoji aktivitu věnovat jejímu úspěch. To je, jako kdybyste se zeptal mě, jak chci pomoci nějaké jiné politické straně. Musel bych být schizofrenik. Miloš Zeman má zkrátka vlastní politický projekt, pracuje na úspěchu SPOZ – a to je konkurenční projekt ČSSD. V tomhle mu nefandím, ale respektuji to.
ČSSD už řadu let zatěžuje velký dluh. Jak s ním plánujete naložit?
Každý normální soudný člověk ví, že když má dluh, musí ho zaplatit. Je to vedle všech pozitivních dědictví těch 14 let po mých předchůdcích velký problém. Zdědil jsem, že lidé mají pocit, že sociální demokracie se jim odcizila, že pro svoji účast ve vládě byla ochotná udělat cokoliv, a zdědil jsem i řadu nenávisti, kdy bývalí předsedové ČSSD jednou týdně vydají nějakou zprávu o tom, že nenávidí jiného sociálního demokrata. A pak jsem zdědil tento dluh. Se všemi negativními dědictvími se musíme umět vypořádat proto, abychom zachránili to pozitivní, co jsem zdědil – tu dnes už staletou myšlenku sociální spravedlnosti, která v sociální demokracii je a bude čím dál důležitější. Musíme se zbavit nenávisti, která prýští z některých našich spolustraníků, musíme se zbavit toho, že si o nás lidé myslí, že jsme přestali hájit jejich zájmy kvůli svým osobním zájmům, a musíme zaplatit ten zděděný dluh.
Já jsem i na sjezdu jasně řekl, že udělám všechno pro to, abychom zabránili prodeji symbolického a historického majetku sociální demokracie, což je například Lidový dům.
Je ve hře i prodej Lidového domu, respektive dalších nemovitostí?
Já jsem i na sjezdu jasně řekl, že udělám všechno pro to, abychom zabránili prodeji symbolického a historického majetku sociální demokracie, což je například Lidový dům. Na druhé straně, umím si představit, že pokud vyhodnotíme některé naše méně významné nemovitosti jako neperspektivní, kdy je nepotřebujeme pro svoji činnost a nejsme schopni je efektivním způsobem využít, přijdeme o ně. Vždy ale musí platit, že pokud o nějakou nemovitost přijdeme, výnos půjde na splacení toho dluhu. Ale rozhodně se to nikdy nebude týkat historického majetku ČSSD, jako je například Lidový dům nebo Střelnice v Hradci Králové. To je majetek, který by nám měl zůstat, protože je historicky spojen se sociální demokracií, je jejím symbolem a měli bychom si to vlastnictví udržet.
Kolik teď musíte ušetřit, když jste přišli i o finance za mandáty v Poslanecké sněmovně?
Musíme snížit výdaje o 20 milionů korun, což není málo.
Čtěte také
Věnuje se převážně zahraniční politické scéně, konkrétně USA a válce na Ukrajině. Nenechává ho chladným ani domácí politika, akcentuje témata spojená s naším resortem zahraničí. Tomáš vystudoval Mediální studia na Metropolitní univerzitě. Téměř čtyři roky působil v redakci Echo24.cz a následně nastoupil na pozici redaktora na CNN Prima NEWS. (Tomas.Kacmar@iprima.cz)
