Lidé s diagnózou Lynchova syndromu mají vrozenou predispozici ke vzniku různých nádorů, mnohdy trpí i kombinací několika typů karcinomů. Jedná se o vrozené onemocnění způsobené mutací některého z genů, které se podílí na opravě DNA při dělení buněk. Co by mělo vést k podezření na Lynchův syndrom, jaké typy rakoviny se častěji vyskytují u těchto lidí a jaká je vhodná prevence? CNN Prima NEWS oslovila klinickou genetičku Věru Krutílkovou, aby objasnila tuto problematiku.
Paní doktorko, můžete popsat, co si představit pod pojmem Lynchův syndrom?
Lynchův syndrom (LS) je jednou z častějších dědičných predispozic pro vznik nádorů. Zjednodušeně řečeno – nosičky a nosiči LS mají zvýšené riziko určitých typů nádorů. Především se to týká kolorektálního karcinomu a karcinomu dělohy u žen. Dále také nádorů ovarií u žen a obecně nádorů trávicího traktu včetně tenkého střeva, slinivky a žaludku, nádorů urotraktu, kožních nádorů – zde už však není riziko zvýšené tak významně, jako u prvních dvou jmenovaných typů. Výjimečně může také jít o nádory centrálního nervového systému.
Co je příčinou Lynchova syndromu?
Příčinou LS jsou mutace v takzvaných mismatch repair (MMR) genech. Jejich funkcí je rozpoznání a opravy chyb při replikaci (tvorbě kopií) DNA v dělících se buňkách. V případě mutovaného MMR genu dochází ke kumulaci těchto chyb v nově vzniklých buňkách s možností následného vzniku nádoru. Mezi tyto geny patří gen MLH1, MSH2, MSH6, PMS2 a delece EPCAM genu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Na rakovinu prsu umírá téměř dva tisíce žen ročně. Prevence jim může zachránit život
Jak často se tyto mutace podílejí na vzniku zmíněného nádoru dělohy a kolorektálního karcinomu?
Víme, že Lynchův syndrom je zodpovědný přibližně za tři procenta kolorektálních karcinomů a tři procenta karcinomů endometria. Nicméně LS je trochu méně častý než dědičná predispozice ke karcinomu prsu a vaječníků spojená s geny BRCA1 a BRCA2. Ale zároveň je to druhá nejčastější dědičná nádorová predispozice, se kterou se potkáváme.
Mohou mutace ve zmiňovaných genech vzniknout až v nádorových buňkách?
Ano, určitě. Ne u všech pacientů s histologickou charakteristikou nádorové tkáně svědčící pro mutace ve výše uvedených genech najdeme germinální, tedy vrozenou mutaci. Zde tedy předpokládáme, že příčinou jsou právě somatické mutace (vzniklé v nádorové buňce).
Ovlivňuje přítomnost těchto mutací onkologickou léčbu?
Vždy záleží především na stádiu onemocnění. Podle toho je buď postačující operace, nebo je nutná i další zajišťující léčba. V určitých případech může být u pacienta s LS vhodná léčba imunoterapií. Zjistilo se, že na nádory asociované s Lynchovým syndromem, ať už endometria anebo střeva, imunoterapie funguje. Indikace ale samozřejmě záleží na řadě dalších okolností u daného pacienta či pacientky.
Je rozdíl v rizikovosti těchto mutací podle pohlaví nebo věku?
U mužů nebudeme logicky očekávat karcinom dělohy nebo vaječníku, takže bohužel tady jsou na tom ženy hůře. Lze tedy říct, že ženy jsou více ohroženy než muži s LS. Co se týče nádorů střeva, tak je riziko pro ženy i muže podobné. I když to nepatří k hlavním kritériím, tak pro ženy je lehce vyšší riziko karcinomu prsu, pro muže se doporučuje více sledovat prostatu. Co se týče věku, nádory spojené s LS se nejčastěji objevují po 40. roce věku. Tedy dříve, než je pro dané typy nádorů běžné.
Jestliže má pacient s Lynchovým syndromem nádorové onemocnění, je na místě obava ze vzniku dalšího nádoru?
Obávat bychom se mohli pořád něčeho, spíše bych doporučovala myslet pozitivně, nicméně se to může stát. Nikdo nemůže slíbit, že když už pacient onemocněl jedním typem nádoru, tak neonemocní dalším. Vždy se snažím pacientům říkat, že nemá smysl žít v panické hrůze, že budou mít ještě něco dalšího – je však na místě podvolit se sledování a dodržovat sledovací program. Kdyby se nádor objevil, je třeba ho diagnostikovat co nejdříve. A zrovna u Lynchova syndromu bych řekla, že spektrum hlavních nádorů je vcelku dobře prevencí podchytitelné v časném stádiu – tedy s výbornými možnostmi léčby. Pacienti s LS by měli být sledováni v preventivní onkologické ambulanci.
Měly by ženy s Lynchovým syndromem podstoupit preventivní hysterektomii, tedy odstranění dělohy?
V nabídce preventivních opatření hysterektomie je, ale všechny preventivní operace jsou na individuálním zvážení a uvážení s gynekologem či onkologem. O tomto výkonu se začíná uvažovat kolem 40. roku věku. Vždy je to posuzováno i vzhledem k rodinné anamnéze, protože rozptyl rizik je poměrně široký. Existují rodiny, kde je velmi časný nástup onemocnění. I tímto se řídí doporučení prevence. Nicméně v současné době se začíná mluvit o tom, že karcinom endometria je ve valné většině případů rozpoznatelný v časných stádiích, takže je opravdu na uvážení, kdy a jak hysterektomii zvolit.
A co odstranění dalších ženských orgánů, například vaječníků? Jsou ženy s Lynchovým syndromem více ohrožené i tímto typem nádoru?
V rámci prevence může přijít i úvaha o adnexektomii, tedy odstranění vaječníků a vejcovodů. Je třeba ale zdůraznit, že v případě Lynchova syndromu nejsou rizika tak extrémní jako u BRCA genů, a hlavně histologicky jde o příznivější typy nádorů, tedy lépe léčitelné. U LS se gynekologové momentálně kloní k takovým zákrokům až kolem období menopauzy. Vše však záleží na individuálním zhodnocení pro danou ženu i podle její rodinné a osobní anamnézy.
Riziko přenosu Lynchova syndromu na děti je 50 procent. Mohou si nosičky a nosiči Lynchova syndromu v rámci preimplantačního vyšetření vybrat zdravé embryo?
Možnost tady je, ovšem zda to pacienti nebo rodiny chtějí, velmi záleží na zkušenosti, kterou osobně s touto nádorovou dispozicí mají. I u BRCA genů je to úplně stejné – pokud matka zemřela například ve 36 letech, tak se rodina většinou přiklání k prevenci přenosu do další generace. Ale tam, kde je matka vyléčená, nebo onemocněla v pozdějším věku, tak tímto směrem vůbec neuvažují a nepovažují to za nutné. Možnost tu však je.
Měli by jedinci s tímto syndromem vždy preventivně podstoupit umělé oplodnění, aby tento gen nešířili dál?
Obecně nikdy nikoho k žádné prevenci přenosu do další generace nenutíme ani nepřesvědčujeme. Je to čistě na uvážení dotyčného člověka nebo páru.
Co by mělo vést k podezření, že je v rodině Lynchův syndrom?
Je to opakovaný výskyt uvedených typů nádorových onemocnění v rodině. Tzn. nádory střeva nebo dělohy u blízkých příbuzných, spíše v nižším věku (pod 50 let), nebo kombinace nádorů střev a dělohy. V takovém případě je na místě vyžádat si u praktického lékaře doporučení na genetiku a zde můžeme řešit dále, zda jsou splněna kritéria k testování. Konzultaci u klinického genetika by měli vyhledat také přímí příbuzní pacienta s již prokázaným Lynchovým syndromem.