Měla jsem menší „okýnko“, přiznala po premiéře Polívková. Zachránila ji kolegyně

Tak já letím. Tak se nazývá divadelní hra, ve které exceluje Anna Polívková. Ztvárňuje v ní postavu upovídané Susan. Svobodné, bezdětné a trochu hysterické ženy, která se vydává sama na druhý konec světa. A jak sama herečka přiznává, naučit se tolik textu jí dalo pěkně zabrat. Při představení prý měla dokonce „menší okýnko“.

„Představení Tak já letím Petera Quiltera je opravdu nejtěžší, co jsem kdy dělala. Už když jsem si poprvé přečetla text, tak jsem si říkala, že je hrdinka tak jako plácá, ale já neumím rozkývat texty. Pak jsme se ale sešli s Petrem Svojtkou, který mi tu postavu rozkryl a postupně jsem si jí začala oblibovat. Hodně mi připomíná moji maminku, která je také upovídaná,“ uvedla Polívková.

Právě svou maminku si pozvala i na premiéru tohoto představení. „Ona je vždycky za mě hrozně nervózní. Občas bych řekla, že má dokonce větší trému než já,“ řekla s úsměvem Polívková a doplnila, že je moc ráda, že jí přišla maminka podpořit.

Nervozita je fajn

I přes to, že se Anička věnuje herectví už řadu let, trémou trpí stále. „Trému mám ráda. Už jsem dlouho neměla premiéru a taková nervozita je fajn,“ uvedla. Na její představení se chodí dívat nejen její rodina, ale také blízcí přátelé. „Zvu také kamarády. Ale nemám ráda, když se přijdou na představení podívat poněkolikáté. Protože pak mám pocit, že musím předvést ještě něco navíc a většinou jsem pak hrozná,“ doplnila herečka.

A jak už to tak na scéně bývá, i Aničce se tentokrát stalo, že jí vypadl text. „Měla jsem menší okýnko hned po dvou větách a nebyla jsem si jistá, jak mám pokračovat. Naštěstí jsme už měli dvě generální zkoušky, takže jsem v tom malinko klidnější, ale bála jsem se. Ale to se budu bát furt. Naštěstí tam mám kolegyni Sylvu, která mi dělá kulisy a je trochu nápověda,“ uzavřela Polívková.

Tagy: