Kvůli vadě řeči se Hana Zagorová málem nedostala na JAMU. Zdroj: Profimedia.cz
Problém se sykavkami trápí oblíbenou zpěvačku Hanu Zagorovou už řadu let. Kvůli vadě řeči se málem nedostala na JAMU. Bojovala s ní a snažila se ji odstranit, dosud se jí to prý nepodařilo.
Zkoušky na JAMU dělala Zagorová už coby zkušená zpěvačka. Přesto nebyly vůbec jednoduché. „U přijímaček mi řekli, že jsem nesporný talent, ale mluvím jako prase. Vysvětlila jsem jim, že už přes rok chodím na logopedii a že by mě měli slyšet, jak jsem mluvila dříve,“ přiznala.
K logopedovi začala Zagorová docházet ještě coby studentka gymnázia. Ve druhém ročníku totiž dostala pozvání do rozhlasu a televize, kde s ní natočili první zkušební nahrávku. A zatímco ona byla svým hlasem okouzlena, ostatní nadšení nesdíleli.
„Vyšlo najevo, že mám vadu řeči, se kterou musím něco dělat. Doslova mi řekli, že mám velmi špatné sykavky, které mi mikrofon neodpustí, a bude nutné je odstranit. Byla jsem hrozně zklamaná,“ vzpomínala v knize Naprosto nezbytná Hana Zagorová.
Od té doby docházela k logopedovi. „Dostala jsem takový drátek, na konci dvakrát zkroucený, který jsem si musela dávat pod jazyk, a díky kterému jsem se učila, v jakém postavení mají být jazyk a zuby,“ popsala držitelka devíti Slavíků.
Na JAMU ji pak přijali s podmínkou, že se naučí dobře mluvit. Dostala na to rok. „Sykavky jsem vylepšila, ale nikdy neodstranila úplně. Spíš mám za to, že si na ně všichni zvykli,“ doplnila zpěvačka.
Lékaři se báli, že spáchá sebevraždu
Na JAMU studovala herectví a ve škole prý nechtěli, aby zpívala. „Moji budoucnost viděli v divadle. Neodpustili mi jedinou hodinu. Večer jsem měla třeba v televizi v Ostravě, ve čtyřech ráno jsem nasedala do vlaku z Ostravy do Brna, a od osmi už jsem měla pohybovou výchovu,“ popsala Zagorová. Takový zběsilý režim dlouho nevydržela a brzy onemocněla. Dostala tuberkulózu a půl roku proležela v opavské nemocnici.
„Přerušila jsem školu a odmítla spoustu skvělých nabídek. V té době jsem opravdu jela v hodně rozjetém vlaku, ale tělíčko to nevydrželo. Bylo jaro 1968,“ popsala.
Ze začátku to prý nesla hodně těžce. Velké obavy o ni měli také lékaři v nemocnici. „Úplně na začátku mě hlídali, protože se báli, že spáchám sebevraždu, ale to bylo dříve, než mě poznali. Mě samotnou něco takového nenapadlo. Jsem fatalistka, typ, který ví, kdy je nutné zabojovat,“ přiznala Zagorová.
