Moderní skládky: bezpečnější, než si myslíme
Vše je o přístupu a zodpovědnosti Zdroj: FTV Prima
Skládky odpadů. Místo, které si většina z nás určitě neromantizuje. Ale i u skládek, stejně jako u jiných typů technologií pro nakládání s odpady se využívá stále více modernějších technologií. Díky tomu klesá míra rizik, která mohou být s provozem podobných zařízení spojena. Ačkoliv má skládkování odpadu skončit i v naší zemi po roce 2030, realita je složitější a skládek jako takových se zřejmě nezbavíme ani po tomto datu. Areály skládek navíc už nejsou jen o řízeném a zabezpečeném ukládání odpadů, ale také o moderních zpracovatelských zařízení, která dokáží odpady více využít.
Minimálně v jednom českém městě se letos téma skládky řeší dost intenzivně. Ve středočeské Čáslavi se bude konat referendum o rozšíření plochy tamní skládky a ve veřejném prostoru se objevuje mnoho zpráv ohledně jejích dopadů na lidské zdraví, o fungování skládky v budoucnu a možných rizicích pro okolní přírodu. Různé druhy ohrožení, ať už jde o zápach či další škodlivé vlivy přitom ale v posledních letech výrazně klesají. Tedy alespoň podle námi oslovených odborníků.
Dřívější areály skládek se nyní díky oběhovému hospodářství proměňují na moderní odpadová střediska, kde se odpady třídí a upravují v moderních technologických zařízeních, aby se zvýšila možnost jejich dalšího využití v průmyslu. Odpadům se tak zde dává nový život, což je trend v celém západním světě.
„Ukládání odpadů na skládky tak, jak ho známe dnes, nelze srovnávat s tím, co bylo standardem např. v 80. nebo 90. letech. Zásadní změnu přinesla evropská směrnice o skládkách z roku 1999, která pak byla v dalších letech novelizována. Důležitou roli v bezpečnosti skládek dnes sehrává také EIA (posuzování vlivu na záměrů na životní prostředí, pozn. red.), která zabezpečuje, aby už v době přípravy záměru (např. právě rozšíření skládky) byly náležitě posouzeny možné vlivy na zdraví lidí a na životní prostředí. Nelze ani zapomenout na systém integrované prevence, pod nějž skládky spadají,“ vysvětluje Jiří Marek ze společnosti Ekomonitor.
Kontrolu zajišťuje detailní monitoring
Vliv má podle jeho slov také skladba odpadů, která se postupně mění spolu s implementací Rámcové směrnice o odpadech. „Například požadavky na těsnění skládek, jímání skládkového plynu, nakládání se skládkovými vodami významně snižují potenciální vlivy skládek na zdraví a životní prostředí,“ dodává Marek.
Skládky musejí splňovat přísné normy, které jsou pravidelně aktualizovány. A právě díky těmto normám je zajištěna nejvyšší úroveň bezpečnosti jak pro zdraví lidí, tak pro životní prostředí. „Je třeba si uvědomit, že skládky jsou provozované na základě integrovaných povolení dle zákona o IPPC (zkratka pro Mezivládní panel pro změnu klimatu, pozn. red.), což je opět nejvyšší stupeň z evropské environmentální legislativy,“ doplňuje Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství.
Kvalitní monitoring a dodržování provozních zásad je zárukou bezpečnosti na skládkách a eliminace různých rizik. Proto jejich provozovatelé používají například geoelektrický monitoring, který „hlídá“ možný únik průsakových vod. „Riziko nekontrolovaného úniku a hoření zase snižuje aktivní využití skládkového plynu v kogeneračních jednotkách. Slyšel jsem i o aplikaci termokamerového systému pro včasnou detekci zahoření skládky,“ popisuje moderní nástroje Marek.
Právě riziko různých netěsností skládek či úniků škodlivin lidé u skládek obecně očekávají, což ale podle obou odborníků rozhodně nehrozí. „Skládky jsou konstruovány tak, aby k těmto věcem nedocházelo a mají několik systémů ochrany. Také u nich stále probíhá monitoring srovnávající složení vod v profilu nad skládkou a pod ní,“ vysvětluje šéf odpadové asociace.
Podle Havelky obsah každé popelnice vychází z toho, co do ní lidé vyhodí do všeobecného odpadu – tedy do černé popelnice na komunální odpad. Problém jsou podle něj například baterie, které obsahují vyhozené věci, např. hračky nebo elektrozařízení. „Lidé přitom mohou tyto věci třídit ve sběrných dvorech, kde k tomu mají určené nádoby. Baterie do popelnic nepatří. Problémy s požáry z baterií narůstají a není to jen u skládek. Baterie jsou navíc i rizikem pro třídící linky a další zpracovatelská zařízení, ale třeba i zásobníky odpadů spaloven,“ doplňuje Havelka.
Skládky budeme potřebovat i v budoucnu
Česko si sice uzákonilo, že od roku 2030 skončí ukládání odpadu na skládky, nicméně tento zákaz se týká využitelných odpadků. Do té doby by měla výrazně narůst recyklace odpadků. Nevyužitelné zbytky se budou i nadále ukládat do zabezpečené skládky, a to do doby, než budoucí moderní technologie umožní jejich efektivní využití.
„Skládky po roce 2030 zcela nezaniknou, ale dojde k výraznému omezení skládkování a ke změně skladby odpadů. Bezpečnost skládek se bude nadále zajišťovat prostřednictvím moderních technologií. Důležitým krokem bude také zajištění dlouhodobé péče o uzavřené a zrekultivované skládky tak, aby se minimalizovala environmentální zátěž,“ zdůrazňuje Marek.
Odpovídá to i novému Plánu odpadového hospodářství na období 2025–2035, který letos v létě představilo Ministerstvo životního prostředí a schválila vláda. „Příštích 10 let bude pro přechod na moderní odpadové hospodářství kritických. Plán odpadového hospodářství představuje konkrétní cestu, jak odpady proměnit na materiál a suroviny pro další využití, jak předcházet vzniku odpadů, jak uplatnit recykláty v praxi a jak efektivně přeměnit zbytkový odpad na energii,“ uvedl při představení plánu ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
A jak dodává Petr Havelka, z tohoto nového plánu plyne, že Česká republika potřebuje, a i v budoucnu bude potřebovat definované kapacity zařízení pro uložení zatím nevyužitelných odpadů. „Ne všechny odpady umí současné technologie využít. Určité kapacity jsou potřebné i pro průmysl, kde tamní producenti zatím nemají postupy, jak takovým odpadům předejít. Pokud zde má průmysl pokračovat, potřebuje mít nějakou cestu, jak produkované odpady bezpečně řešit,“ doplňuje šéf odpadové asociace.
Skládky jsou navíc podle něj potřebné také pro případy řešení velkých havárií nebo přírodních katastrof. Bez těchto řízených zabezpečených ploch se neobejdeme ani do budoucna. „Dá se říci, že každý zodpovědný kraj by měl i pro budoucí roky velmi dobře vědět, kde má potřebné kapacity pro případy nepředvídaných událostí,“ doporučuje Havelka.
Moderním trendem, který jdou i ostatní země, je snaha o koncentraci činností do jednoho areálu. Tím se výrazně snižuje logistická náročnost a také uhlíková stopu. I Česko by se tedy podle odborníků mělo snažit rozvíjet moderní oběhové hospodářství, které bude komplexně zajišťovat nakládání se všemi typy vznikajících odpadů, včetně těch nevyužitelných.
Kostrou a oporou stabilního oběhového hospodářství jsou jednotlivé technologie celého spektra evropské odpadové hierarchie. Fungující komplexní systém potřebuje vyvážené kapacity jednotlivých stupňů hierarchie. Pokud by některý stupeň systémově chyběl anebo jeho kapacita byla uměle podhodnocená, pak celý systém bude vykazovat vysokou míru neefektivity. Což se v případě odpadů projeví například neúměrně vysokými cenami za služby odpadového hospodářství, které platí lidé, obce, ale i firmy a průmysl. Snížila by se tak samotná konkurenceschopnost daného státu.
