Svéráz dovolené na Baltu: Chladnější moře, zato příznivější ceny. Kdy je nejlepší vyrazit?

Možná jste si v zimní sezóně všimli občasných zmínek o tom, že horský pobyt není nutné trávit v Alpách či Krkonoších, ale výborné sjezdování je možné zažít i v Bosně nebo v Bulharsku. Stejně tak v létě není nutné jezdit za každou cenu k moři do Chorvatska či Itálie. Opusťme tedy teď na chvíli předražené dalmátské pohostinství a zkusme něco jiného.

K TÉMATU: Drahota v Chorvatsku. Reportéři vyzkoušeli obchody i tržiště, porovnali ceny ovoce či alkoholu

Blízký sever

Velký okruh opomíjených dovolenkových rájů bezesporu představují místa na pobřeží Baltského moře trochu ukvapeně opuštěná po roce 1989 v souvislosti s otevřením západních hranic. Ano, přiznejme si, že v otázce teploty vzduchu, vody a nabídky služeb je v Itálii, Francii či Španělsku možná k nalezení poněkud větší kvalita a výběr, rozdíl už ale zdaleka není tak velký jako před lety. Také na Rujáně, Helu či Kurské kose se dá strávit velmi příjemný letní čas jehož velké kouzlo spočívá i v nižších nákladech.

Pobřeží Baltu se vyznačuje širokými plážemi s jemným pískem a barevnými kamínky, je lemováno četnými majáky, které určitě stojí za průzkum. Speciální turistickou kategorii zde představují také relikty pohnuté minulosti jako nacistický rekreační areál Prora na Rujáně nebo vojenské základny v Polsku a Pobaltí. Odkazem studené války to tady doslova dýchá.

Barva moře není na severu tak azurově modrá jako na Jadranu nebo ve Středozemí, což je dáno tím, že voda v Baltu obsahuje méně soli. Její teplota ani v létě nepřesahuje 20 až 22 stupňů a takřka permanentně vanoucí svěží vítr zahání opalováníchtivé do typických zástěn nebo proutěných plážových košů. Nejkrásněji je u Baltu na přelomu července a srpna. Teplota vzduchu dosahuje až 29° C, teplota vody může mít příjemných 22° C. Nejdeštivějším obdobím bývá naopak první polovina července. To platí víceméně pro celé baltské pobřeží.

Milovníci vodních sportů si však přijdou na své, a to především, pokud jde o kitesurfery a windsurfery, láká i rybolov. Téměř na každém kroku potkáte stánek s udírnou, kde můžete ochutnat za velmi přijatelné ceny zdejší rybí speciality.

Zejména k plážím bývalého východního Německa čili NDR se stále váže velká obliba nudismu. Důvod je nasnadě – v chladné vodě a na chladivém větru na sebe lidi prostě nechtěli mít mokré plavky. V katolickém Polsku však „naháčům“ pšenka nekvete.

Rujána

Známý severoněmecký ostrov byl za socialismu jednou z nejsnáze dostupných mořských destinací a i dnes má své půvaby. Jeden z hlavních spočívá ve velmi snadné dostupnosti autem, neboť z České republiky se až na Rujánu dostanete prakticky po dálnici.

Vyjma turistů ze severu Moravy se většině Čechů vyplatí jet na Rujánu přes Prahu, resp. přímo na severní hranice po dálnici D8, dále přímočaře na Drážďany, Berlín a Straslund na začátku Rujány. Ze severních hranic ČR do cíle to máte nějakých 550 km, což se po německé dálnici s neomezenou rychlostí dá zvládnout i pod pět hodin. Pro cesty s malými dětmi nebo zvířaty ideální.

Spokojeni budete také s nabídkou kvalitních služeb a ubytování, méně už s jejich cenami, které jsou německy západoevropské, což se týká samozřejmě i paliva. Při vyhledávání turistických cílů nebo míst k ubytování se soustřeďte na jména Prora, Binz nebo Sassnitz. Navštívit můžete i nedaleký ostrov Usedom ležící blíže Polsku, cestou zpět může stát za návštěvu hlavní město Berlín a krásná přilehlá jezera v borových lesích.

Polsko

Náš severní soused se může chlubit mořským pobřežím o celkové délce 770 km, z níž velkou část pokrývají písčité pláže rozdílné atraktivity. Do západní části polského pomoří je pro obyvatele západní a střední části Čech nejvýhodnější cestovat podobným způsobem jako na Rujánu s tím rozdílem, že v závěrečné fázi trasy přes Německo nasměrujete automobil na Swinoujscie, případně přes Sczeczin (Štětín) na Kolobrzeg a podél pobřeží dále na severovýchod. Zde už jízda bývá zdlouhavější, protože vede vesměs po frekventovaných okresních silnicích.

Z východu Čech a z celé Moravy je naopak optimální volbou cesta po polské dálnici A1, kterou se od česko-polských hranic u Bohumína přes Katowice, Lodž a Toruň pohodlně dostanete až do strategické východní třetiny polského pobřeží u souměstí Gdaňsk–Sopoty–Gdynia. Zejména historický přístav Gdaňsk patří k nejhezčím městům Evropy vůbec, doslova tudy kráčely dějiny a ve městě je to vidět na každém kroku.

Z česko-polských hranic do Gdaňsku to je 588 km a zhruba 5,5 hodiny jízdy po dálnici. Za jízdu po ní zaplatíte u osobního vozu v přepočtu 155 Kč, platí se buď on-line, nebo u čerpacích stanic. Z Gdaňsku můžete pokračovat na západ, dále severně třeba na známý poloostrov Hel nebo směrem k hranicím s kaliningradskou oblastí Ruska.

V Polsku je v průměru obecně o něco málo levněji než u nás a platí to také o benzinu. Zatímco v Česku dosahuje průměrná cena litru naturalu 37 Kč, u severních sousedů to je v přepočtu jen asi 34,50 Kč. Nafta je naopak o fous dražší než u nás. Důležité je také vědět, že v Polsku se stále platí původní národní měnou, tedy polským zlotým. Jeho aktuální hodnota je 5,33 Kč za 1 zl.

Do navigace a vyhledávačů nejhezčích pláží a dalších pamětihodností zadávejte jména: Trzęsacz, Ustka, Hel, Sopoty, Gdaňsk, Jarosławiec nebo Krynica Morska. Pokud netrváte vyloženě na moři a postačí vám i sladká vodní plocha, jsou tajným tipem severu Polska rozlehlá Mazurská jezera.

Pobaltské země

Tajným tipem jsou i pobaltské státy. Jede se tam sice o něco déle, než by bylo možné, protože vstup na území Ruské federace, která je prostřednictvím své Kaliningradské exklávy vklíněna do nejkratší cesty mezi Polskem a Litvou, je nyní ze zřejmých důvodů pro obyvatele EU značně komplikovaný. Delší cesty ale rozhodně nebudete litovat. Turistů k severu ubývá a liduprázdné pláže nebo pískové kosy s dunovými přesypy mají velké kouzlo stejně jako ceny, které jsou obdobné nebo nižší než v České republice. Platí to i o benzinu a naftě, dálniční poplatky za osobní auta a motorky se v Litvě, Lotyšsku nebo Estonsku neplatí vůbec.

Přesně v tomto pořadí na pobaltské země také narazíte, pokud budete přijíždět od jihu. Jsou nám blíže, než si mnohdy uvědomujeme. Z hlediska historie, kultury i pohledu na svět. Bylo by velikou chybou představovat si pod bývalými sovětskými republikami nějaké „Rusko“. Jen pro ilustraci, všechny tři země už před časem přijali jako národní měnu euro a jsou členy stejných mezinárodních uskupení jako ČR.

Zatímco Litva a Lotyšsko jsou si charakterem pobřeží, krajiny i jazykem relativně podobné, Estonsko se mnohem víc blíží Finsku a Skandinávii obecně. Čím dál vic k severu a zejména právě v Estonsku už má pobřeží spíše skandinávský, tedy velmi členitý charakter s mnoha zálivy a ostrovy. Borové lesy vystřídají listnaté a podnebí je o něco drsnější než v jižnějších státech Pobaltí. Zrádná může být také jazyková bariéra – estonština patří do rodiny ugrofinských jazyků, tedy stejné, do jaké patří těž finština a maďarština. V Pobaltí se obecně dá obvykle domluvit anglicky, mnozí místní ale z cizích jazyků stále ovládají také ruštinu.

Jak už bylo řečeno, cesta do Pobaltí je o něco delší, ale stále v představitelných intencích. Je při ní každopádně nezbytné přejet celé Polsko. Z Moravy a východu Čech volte trasu po ose Ostrava–Bohumín–Rybnik–Katowice–Częstochowa–Varšava–Białystok–Augustow–Lazdijai–Klaipeda na baltském pobřeží. Z česko-polských hranic to je 917 km představujících 10 hodin jízdy. Přímo z Prahy musíte překonat vzdálenost 1 236 km, přičemž trasa povede přes Hrade Králové na sever do Polska a tam přes Wroclaw, Lodž a Varšavu, kde už dále pokračujete po stejné trase jako obyvatelé Moravy.

Z litevské Klajpedy může zamířit jižně na Kurskou kosu s překrásnými písečnými dubnami nebo dál na sever – baltské pobřeží lemují až po sever Estonska přívětivé silnice s rozumnou mírou provozu. Vaše navigační aplikace by měla sledovat třeba jména Nida, Juodkrante, Palanga (Litva), Pavilosta, Riga, Kolka, Jurmala (Lotyšsko), Pärnu, Saaremaa, Laahemaa, Talinn (Estonsko).