Kvůli long covidu bez peněz
Neprodloužená neschopenka a žádný nárok na invalidní důchod. Tyto verdikty si vyslechnou až tisíce lidí, kteří trpí postcovidovým syndromem. Například paní Olga se už rok a půl snaží dostat invalidní důchod, ale protože takzvaný dlouhý covid není tabulková nemoc, je v současnosti prakticky bez prostředků.
„Mám pocit, že mám mozek jako bláto, že inteligence někam odešla. Hledám odpovědi na banální otázky a mám silný třes rukou,“ uvedla paní Olga před třemi měsíci při prvním natáčení s CNN Prima NEWS. Její stav se však od té doby nelepší. „Pořád bojuji s teplotami, neuvěřitelnou únavou, stále se mi zhoršuje zrak. Vyčistit si zuby je občas také problém, tím největším je však mozek. Lepší den znamená, že si dojdu i nakoupit, uvařím si nebo jdu k lékaři,“ svěřila se nyní.
Olga trpí postcovidovým syndromem. Zdroj: CNN Prima NEWS
Olga trpí postcovidovým syndromem. Zdroj: CNN Prima NEWS
Olga trpí postcovidovým syndromem. Zdroj: CNN Prima NEWS
Olga trpí postcovidovým syndromem. Zdroj: CNN Prima NEWS
Olga trpí postcovidovým syndromem. Zdroj: CNN Prima NEWS
Olga trpí postcovidovým syndromem. Zdroj: CNN Prima NEWS
Olga trpí postcovidovým syndromem. Zdroj: CNN Prima NEWS
Olga trpí postcovidovým syndromem. Zdroj: CNN Prima NEWS
Olga už skoro dva roky nepracuje. Žádala o invalidní důchod, ten jí ale úřady zamítly. Proto podala odvolání. „Byla jsem úspěšná, byl mi přiřknut první stupeň invalidního důchodu. Zatím však tuto informaci mám pouze od posudkového lékaře. Uvidím, ještě není jisté, že mi to opravdu dají,“ pokračovala.
Přesto se žena neraduje. Peníze nedostane zpětně, ale pouze od posledního vyšetření, tedy od letošního srpna. Navíc první stupeň invalidity pro Olgu znamená, že by měla začít alespoň částečně pracovat. „Údajně bych měla být většinově schopná pracovat, ale můj fyzický stav tomu absolutně neodpovídá. Jsem na úřadu práce, kde dostávám měsíčně asi 700 korun, a to je všechno,“ přiblížila.
Boj se systémem je nekonečný
Nejhorší pro ni není pouze zdravotní stav, ale také dlouhý a vyčerpávající boj se systémem. „Je zoufalé vůbec se někam dovolat – dostávala jsem pak různé informace z různých stran. Je potřeba, aby si člověk někam došel a něco se jednoduchým způsobem dozvěděl. Ne, že se k tomu bude složité dopátrávat,“ dodala.
A právě lepší informovanost a uznání dlouhého covidu jako tabulkové nemoci by lidem s touto diagnózou mohlo pomoci k rychlejšímu získání nějaké finanční pomoci od státu. O tom ale ministerstvo zdravotnictví zatím neuvažuje.
