„Od roku 1982 jsme přišli o třetinu ptáků zemědělské krajiny,“ uvádí Česká společnost ornitologická. Důvod? Intenzivní zemědělství. „Velké lány bez cest, mezí, stromů a křovin ptákům opravdu nesvědčí. A krajině také ne.“ Proto vznikla petice Vraťme život do krajiny, kterou můžete podepsat do konce listopadu.
Způsob hospodaření s půdou jako důvod ohrožení biodiverzity nejen na polích uvádí i Philip Lymbery. „Při psaní své knihy jsem objevoval dvě zdrcující stránky průmyslových velkochovů: krutost páchanou na hospodářských zvířatech v ohromném měřítku a devastující dopad na přirozené prostředí a životy divokých zvířat,“ uvedl autor knihy Mrtvá zóna: Tam, kde žily divočiny a ředitel mezinárodní organizace Compassion in World Farming (Soucit ve světovém zemědělství).
Podle Lymberyho bylo zavedení velkochovů krokem zpátky. „Natěsnání zvířat do klecí a hal může vypadat jako dobrý nápad, jak šetřit místem, ale úplně ignoruje skutečnost, že pak jsou zapotřebí obrovské plochy půdy pro pěstování krmiv někde jinde – obvykle na rozlehlých lánech monokultur nasáklých chemickými pesticidy a hnojivy.“
Netýká se to jen „našich“ zajíců, koroptví či skřivanů, kteří doplácí na chybějící remízky a meze na polích. Problém zasáhl i zvířata v deštných pralesech, které mizí, aby na jejich místě mohly vzniknout pole a plantáže. Letos v létě jsme toho mohli být svědky v přímém přenosu – hořela Sibiř, Amazonie i velká část Afriky.
Autor knižní novinky, Česká společnost ornitologická i celá řada dalších odborníků se shodují na tom, že všechno souvisí se vším. Narušení ekosystémů může být fatální pro další a další druhy. Pokud zmizí potrava jednomu zvířeti, které je potravou pro jiné zvíře, koloběh se zhroutí. Následky už můžeme vidět kolem sebe. Právě jsme přímou součástí šestého vymírání druhů. Vlivem lidské činnosti se totiž planeta mění tak rychle, že se jí živočišné i rostlinné druhy nestačí přizpůsobovat.