Člověk si neváží toho, co má, dokud nevidí, že by to mohlo být horší.
Vidím Hanka jako komplikaci číslo jedna - musím se za ním vracet pořád domů, musím ho alespoň jednou vyběhat, musím mít věci pryč z dosahu, když jsou tu návštěvy, modlím se, abych někomu nemusela platit zubní protézu nebo nový iPhone… Vůbec mi ale nedochází, jakou cestu jsme na to, jaká jsme jelita, urazili.
Pomáhám totiž kámošce se psem. Nevycválaný kříženec převzal doma vedení a já se snažím svým minimem přispět k jeho nápravě. Připomíná mi mě. Znovu se vracím do dob, kdy jsem musela každý týden doslova rýt držkou (koleny, rukama, zadkem…) v zemi. I naprosto základní věci, třeba jako přimět psa, aby 20 vteřin seděl u nohy, mi přišly jako olympijský výkon, a lidi, kteří to dokázali, pro mě byli Bohové.
Ono to totiž všechno vypadá hrozně jednoduše. Držet v pravé ruce vodítko, v levé pamlsek nebo hračku, u levé nohy psa, který vás nesmí předbíhat ani se za vámi loudat, jenomže… Jakmile se rozhodnete zopakovat výkon předcvičitele, pes se vám začne otáčet, čichat, čůrat, případně se sekne a táhnete ho za sebou a cvičitel na vás v dobré víře řve, co máte dělat (“Teď řekni fuj a trhni vodítkem! Teď jde moc rychle! Teď zatoč doprava, před tebou je překážka! Ty mě neslyšíš?! Ježiš, dej mi to!”) a vy rázem zapomenete, jak se chodí, kde je doprava, místo pochvaly hystericky řvete fuj, i když vám chudák pes jde zrovna u nohy a doufáte, že ještě víte, kdo je Hank a kdo Pavla.
Teď to ještě řešit u cizího psa, o kterém nevíte, jestli vám podá klacek nebo ukousne hlavu, je fakt hustá zkušenost. Ale je příjemné být na chvíli za toho Boha, kterému pes šlape, jak má. Horší to je, když přijdete naboostovaní domů, a nedokážete přimět svého pitbulla, co má jít příkladem, ani k tomu, aby přestal žrát návštěvě boty.
Chci jen říct - pokud se potýkáte s problémy se svým milovaným zvířátkem, ale rozhodli jste se to zvládnout a ne ho odkládat do útulku, klobouk dolů a cítím s vámi. Ty začátky jsou peklo… Doporučuji najít si kámoše mezi fyzioterapeuty, neustále mít v lednici láhev vína a dělat mimo to i něco, za co se budete mít rádi. Na druhou stranu, šlehněme si čistého antidepresiva - stejně to těm psům nejvíc kazíme většinou my. Posílám sílu a trpělivost!
