Rozhovor s českými špičkami v mushingu: Může být tažný pes i domácím mazlíčkem?
Míša Srchová Zdroj: fitmin
Nedávno jsme psali o statečných musherech a Togovi s Baltem z Aljašky, kteří zachránili děti před záškrtem, když absolvovali nebezpečnou jízdu v krutých mrazech pro sérum, které epidemii zastavilo. Tentokrát vám přinášíme rozhovor s našimi českými úspěšnými mushery, kteří se zanedlouho zúčastní mistrovství světa v mushingu ve Švédsku.
Oba dva závodníky, které jsme vyzpovídali, pojí láska ke psům a sportu a musherské úspěchy. Michaela Srchová, která se k mushingu dostala přes kamaráda, i Michal Ženíšek, kterého k tomuto sportu přivedli rodiče, se pyšní několika medailemi v různých musherských disciplínách.
Michaela se věnuje především canicrossu (běh se psem) a pak lyžarské disciplíně zvané skijöring s jedním nebo dvěma psy. Michal, který se od mládí věnuje také skijöringu a on snow (jedná se o spřežení se 3–4 psy) se čtyřmi psy, pochází z musherské rodiny a tatínek stále aktivně závodí.
M. Srchová se svým psem Zdroj: fitmin
„Nejvíc mě baví, že sportovec nepřipravuje na výkon jen sám sebe, ale právě i psa. A to je občas dost alchymie. Dost často musíte pozorovat psa a přizpůsobovat mu trénink,“ říká Michaela.
A podobně to má i Michal: „Mushing mě baví celý. Jak práce se psy, trénink, příprava na závody i samotné soutěžení. Také v této komunitě mám nejvíce přátel, za tu dobu už to k mému každodennímu životu tak nějak patří. A na samotné kategorii SP4 (čtyřspřeží se saněmi) se mi líbí, že jedete ve 3 dnech dva závody a jeden je s hromadným startem. Ten mám opravdu rád. Je to drama od začátku až do cíle.“
M. Ženíšek Zdroj: fitmin
Jaké plemeno psa jste si oblíbili a jak dlouho trvá jeho výcvik?
Michaela: Speciálně vyšlechtěné plemeno přímo na sprintové mushingové disciplíny – evropský saňový pes. Začínáme se základní poslušností od štěněte, aby byl pes ovladatelný. Prvně zapřahat začínám psa kolem 10.–11. měsíce, ale jen na opravdu krátké vzdálenosti, aby si pes zvyknul a věděl, co po něm chci. Postupně se tréninkové dávky zvyšují, ale je to velmi individuální. Chce to mít svého psa dokonale přečteného a už mít nějaké zkušenosti. Myslím, že kolem 3. roku je pes „vycvičen“ pro mushing.
M. Srchová se svým psem Zdroj: fitmin
Michal: Ty mám také nejraději. Je to v podstatě „vořech“, který se šlechtí za účelem co nejvyšší výkonnosti. Pro tento sport je nejvhodnější. Výcvik u mě začne někdy v 7 měsících věku, svůj první závod si psi většinou zaběhnou okolo roku věku. Top forma pak přichází mezi 3. a 6. rokem.
Může být závodní pes zároveň mazlíčkem?
Michaela: Rozhodně! Oba moji psi jsou sice zavoďáci, ale taky pěkní domácí rozmazlenci.
Michal: Samozřejmě, že může. Ale při větším množství psů už to zas takové mazlíčkování není. Ale všichni do jednoho jsou moji dobří parťáci. Rozhodně to není jen sportovní „náčiní". Kdybych k tomu přistupoval takto, tak si troufám tvrdit, že bych nikdy nedosáhl žádných výsledků.
Co je na mushingu nejtěžší?
Michaela: Asi začátky a první mushingový pes. Tam se toho dá spoustu pokazit.
Michal: Pro mě je to rozhodně poskládat vyrovnaný tým před saně. Na to je potřeba, aby si sedlo mnoho věcí, podobní psi (ideálně sourozenci), podobný věk, větší počet psů, aby byl prostor pro případné změny v týmu. A když tohle vše máte doma, je nutné kvalitně trénovat a mít dostatek štěstí, aby se vám vyhnula zranění a jiné karamboly.
M. Ženíšek a jeho čtyřspřeží Zdroj: fitmin
Jak probíhá příprava na zmíněné mistrovství, obzvlášť, když letošní sněhové podmínky v Česku nebyly ideální?
Michaela: Hodně špatně. Trénuji psa na koloběžce a naháníme sníh, kde se dá. Bohužel máme oproti například Skandinávcům, který už tři měsíce plně trénují na sněhu, velkou nevýhodu.
Míša Srchová Zdroj: fitmin
Michal: Já osobně nevidím velký problém v tom, že nebyl sníh v lednu. Na tréninku se to nijak neprojevilo. Jen mě to na motorové čtyřkolce, v porovnáním se saněmi, tolik nebavilo. Větší problém byla celkem vysoká teplota. V té se obtížně zvyšuje intenzita tréninku. Naštěstí nám MS posunuli o více než měsíc, právě z důvodu nedostatku sněhu v původním dějišti MS ve Francii. A teď jsou podmínky na trénink téměř ideální.
Jaký je váš názor na Iditarod závod (nejdelší a nejnáročnější zimní závod napříč Aljaškou)?
Michaela: Tomuhle stylu mushingu nerozumím. Ale obdivuji výkony těch psů.
Michal: Je to nejvíc TOP v tomto sportu, co je. Historická událost, prestižní závod, který má neskutečnou sledovanost. Dostanou se na něj opravdu jen ti nejlepší musheři. Ale je to úplně jiná disciplína, než dělám já. Já jezdím sprint na 8–10 km, oni jedou 1 000 mil nonstop. Vlastně si ani nedovedu představit, jak vypadá příprava takového spřežení a co ten musher musí vše vydržet. I ti psi jsou naprosto odlišní od těch, které používáme v Evropě. Smekám před každým, kdo se na tento závod nominuje a dokončí ho.
Michal Ženíšek se svými psy Zdroj: fitmin
Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?
Michaela: Asi vítězství v canicrosovém etapovém zavodě Thrope des Montagnes ve francouzských Alpách a 2. místo na mistrovství Evropy ve skijöringu s jedním psem z roku 2016 v norském Savalenu.
Michal: Úspěch, co to vlastně znamená. Vážím si toho, že jsem prvním českým mužem, který přivezl medaili z mistrovství světa v skijöringových disciplínách (bronz a stříbro 2017 Kanada). Titul vicemistra světa v čSP4 s hromadným startem ve francouzském Bessans 2019 byl neskutečný zážitek. Tomu předcházelo 3. místo ve stejné kategorii v roce 2018 v Itálii. A 4. místo také v SP4 s hromadným startem ve švédské Asarně (kam jedeme i letos) bylo sice trochu hořké, ale když jsme skoro celou trať jeli na špičce tři Češi, to byl nezapomenutelný zážitek.
Čtěte také
Novinařině se věnuji více než devět let. Vystudovala jsem diplomacii a během své novinářské praxe se věnuji širokému spektru témat, od společenských a lifestylových až po odbornější. Baví mě hledat souvislosti a složitější témata převádět do srozumitelné podoby pro čtenáře. Mou srdeční záležitostí ale vždy byla a zůstávají zvířata. Jsem redaktorka a moderátorka Prima Mazlíčka a právě o zvířatech také nejraději píšu. Miluji je od malička, a přestože mě studium diplomacie původně zavedlo jiným směrem, nakonec si mě moje největší vášeň stejně našla. V naší rodině máme tři psy a já sama ještě dvě kočky. Všechna naše zvířata jsou adoptovaná, a tak z vlastní zkušenosti vím, jak důležité je pomáhat těm, která svůj domov teprve hledají. (barbara.sykorova@iprima.cz)
