Na Islandu nedávno spustili největší „odsávačku“ oxidu uhličitého. Ta přímo ze vzduchu nasává tento skleníkový plyn a hluboko pod zemským povrchem jej přeměňuje na kámen. Čistička byla pojmenována Orca, což odkazuje na islandské slovo „orka“ znamenající energii. Za rok je schopna vymýtit množství CO2 odpovídající emisím vyšších stovek aut.
Zařízení se skládá ze čtyř částí, z nichž každá sestává z dalších dvou kovových schránek připomínajících kontejnery, jaké se používají v námořní dopravě. Nasává oxid uhličitý pomocí ventilátorů do kolektoru, kde ho následně přefiltruje a izoluje. Oxid uhličitý pak smíchá s vodou a následně je pumpován do hloubky tisíc metrů pod zem, do čedičového podloží.
Někteří odborníci tvrdí, že taková zařízení se mohou stát jedním z hlavních nástrojů v boji proti klimatickým změnám. Jejich kritici zase poukazují na fakt, že jde o nepřiměřeně drahou technologii a může trvat celá desetiletí, než bude možné, aby fungovala ve velkém rozsahu.
Podle prvních plánů má Orca ze vzduchu ročně odčerpat čtyři tisíce tun oxidu uhličitého. Takové množství podle americké Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) odpovídá emisím, jaké za rok vyprodukuje přibližně 870 osobních aut.
Jde ale zatím jen o jednu čističku. Pokud by je po světě vybudovali v tisících, konečný výsledek by vypadal mnohem lépe. A nemuseli bychom ho přepočítávat pouze na počet aut, ale i na jiná ostatní odvětví průmyslu a dopravy, která se na emisích CO2 podepisují mnohem větší měrou než automobily.