Na kurtu má v sobě oheň, říká dojatý Petr Korda o svém synovi Sebastianovi

Dvacetiletý Sebastian se do pařížského turnaje prokousal z kvalifikace, slavné tenisové jméno Korda nakonec zastavil až antukový génius Nadal. Dojalo vás to?
Velmi! A víte, co vůbec nejvíc? Když pořadatelé Roland Garros pověsili na turnajový Twitter Sebastianovo video nadepsané Ve jménu otce. To mě teda dostali. Milé bylo i to, když mi přišlo pár gratulačních textovek od mých bývalých soupeřů, které jsem už roky neviděl. To jsou situace, kdy se dojetí prostě neubráníte. Stejně jako jsem kdysi dával emoce do každého svého zápasu, tak je teď pociťuju i při utkáních a turnajích svých dětí. Pro bývalého sportovce je hodně složité jen sedět a na dálku jim držet palce. Už je to zkrátka jen na nich. Naštěstí jsem teď hodně spokojenej táta. Vedle Sebastianova výborného vystoupení mi před pár dny udělaly radost i holky, kterým se povedl důležitý golfový turnaj – Nelly byla pátá, Jessica třináctá.

Gratuluju!
Gratulovat se má jim. Já mám na jejich sportovním úspěchu možná taky malinkou zásluhu, to oni jsou ale motory, které to táhnou dopředu. Byť to někdy končí úsměvem a jindy slzami.

Překvapilo vás hodně, co Sebastian ve Francii dokázal?
Na podobné otázky vždycky odpovídám, že věřím. Já věděl, že Sebastian má natrénováno. Že tedy může slavným jménům vzdorovat. Pro něj je nesmírně důležité si tohle prožít. Poznává, že i hráči jako Nadal jsou jen lidé z masa a kostí. Hodně ho posunuly předchozí účasti na turnaji v Cincinnati a na US Open, kde taky porazil velké hráče. Třeba Gillese Simona, bývalého hráče první desítky, jemuž říkám velká liška – jde prostě o skvělého hráče, který umí. Sebastian s ním v Cincinnati prohrál první set, pak mu ale dal 6:0 a 6:1. Tehdy mě napadlo, že se dostal na jiný level.

V Paříži to pak prokázal.
Jsem za to obrovsky rád. V tenisu je nesmírně důležité umět přehazovat výhybky – uzpůsobit svůj herní styl podle toho, proti komu hrajete. A přesně tohle Sebastian v Paříži dokázal. Přehrál úplně odlišné hráče, jakými jsou Seppi, Isner, Martinez, bez šancí nakonec nebyl ani proti Nadalovi. Navzdory výsledku to byl hodně vyrovnaný zápas, tenis je holt někdy krutý. Fakt jsem na kluka hrdý. Vždyť zazářil i v podmínkách, na které absolutně není zvyklý! V Paříži bylo devět stupňů Celsia, takovou kosu si u nás na Floridě nepamatuju. Sebastian je naštěstí dost odolný, má za sebou ostatně i duely v extrémnějším prostředí – kdysi musel v Kanadě hrát i v teplotách hluboko pod nulou.

Obyčejně s pochvalami spíš šetříte. Pochválil jste navzdory tomu teď Sebastiana?
Fakt máte pocit, že málo chválím? No, jde o váš názor. Já mám za to, že chválit je důležité. Jsem opravdu hrdý na to, co se mu podařilo. Dělá všechno pro to, aby porážel velké soupeře. Vidím za tím jeho každodenní práci. Pět měsíců plných dřiny v přetěžké covidové době. V období, kdy nikdo netušil, jestli se ještě letos vůbec budou hrát turnaje.

Před dvanácti roky jste mi v Bradentonu říkal, že má předpoklady stát se jednou hodně dobrým tenistou. Už vaši předpověď naplnil, nebo je v něm ještě víc?
Doufejme, že je v něm ještě o hodně víc. Občas zaslechnu, že právě překonal nějaký můj předchozí rekord. A pokaždé jsem za to rád. Svou cestu má nalajnovanou. Budu vděčný, pokud půjde za tím, co chce dokázat. Byť se výsledek ve sportu nedá nikdy garantovat.

O své motivaci už několikrát mluvil –⁠ mít víc grandslamových titulů než vy. Tedy alespoň dva.
Bylo by blbý, kdyby jich chtěl míň. Mně se tenhle postoj každopádně líbí. Když jsem byl mladý, taky jsem chtěl porazit svého tátu. Pro mě jde o důkaz, že to má v hlavě uspořádané. Ví, co chce. Není to pro něj jednoduché, Sebastian kráčí po jiné cestě, než ostatní hráči.

S tenisem na vyšší úrovni začal až v deseti letech, spíš hrál pětkrát, šestkrát týdně hokej. Něco takového je obvykle u budoucích elitních tenistů nemyslitelné

Jak to myslíte?
S tenisem na vyšší úrovni začal až v deseti letech, do té doby ho pinkal jen trochu, spíš hrál pětkrát, šestkrát týdně hokej. Něco takového je obvykle u budoucích elitních tenistů nemyslitelné. Sebastian má kvůli tomu úplně odlišný harmonogram přípravy. Za poslední čtyři roky navíc vyrostl zhruba o 40 centimetrů. Když roku 2018 vyhrál juniorské Australian Open, tak byl o něco nižší než já. Po pár týdnech se odtamtud vrátil o tři centimetry vyšší. To je pro tenistu a jeho koordinaci obrovský zásah. Teď mám dojem, že už si mu tělo konečně sedlo. Doufejme, že se tedy bude ještě zlepšovat. Skutečně to pro něj nebyla vždycky snadná cesta, taky došlo na slzičky. Ale to je normální. Jsem moc rád, že dělá, co ho baví.

Je hodně po vás, nebo se povahově lišíte?
Jak v čem. Obecně je asi klidnější, hloubavější. Ale pozor: Při tenisu v sobě má taky svůj oheň. To víte, že si při pohledu na něj občas říkám, jak ten čas letí, že se nedá zastavit. Byť každému asi běží trochu jinak – pro někoho je to krátká trať, pro jiného dlouhá. Všichni bychom se jen měli snažit, aby ten běh byl co nejkrásnější.

Sebastianovi je dneska dvacet. Už je to ve vašich očích chlap?
Bezesporu! Vnímám ho jako výraznou osobnost, dominantní. Dokazuje to i na kurtu.

Troufne si vzepřít se tátovi?
Ano. A je to jen dobře. Nechtěl bych, aby mi moje děti říkaly na všechno pouze „ano“. Člověk přece nemá na všechno jen správné odpovědi. Kolikrát je to i s námi jako s malými dětmi: Abychom něco opravdu pochopili, musíme se nejdřív spálit. Pořád se učíte. Platí to v životě i ve sportu. Proto když se mě někdo zeptá, v čem se musí Sebastian při tenisu zlepšit, opakuju: Ve všem! Při hře je důležité, abyste se nezaměřovali jen na věci, které vám nejdou, ale též na oblasti, jež považujete za bezproblémové. Vždycky se přece můžete ještě o něco zlepšit. To by vám řekl i Nadal. I kdyby v sezoně vyhrál úplně všechno, stejně by dělal všechno možné, aby se příště posunul ještě o další krok dál.

Nechtěl bych, aby mi moje děti říkaly na všechno pouze „ano“. Člověk přece nemá na všechno pouze správné odpovědi

Sebastian se před Paříží s trenéry vsadil, že když přejde přes 3. kolo, tak budou muset přeplavat Vltavu.
A viděl jste jeho Instagram? Trenéři se už koupali… Mám kliku, že jsem s nimi nebyl u večeře, kde se ta sázka upekla. Neměl bych moc možností se tomu vyhnout, taky bych šel do plavek. Nastavit podobný motivační faktor je každopádně super. I špičkování a hecování může člověka posunout dál, tlačit jej dopředu. Špičkový sport je velmi náročný. A pokud máte k ruce podobnou extramotivaci, může vás to vytáhnout z problémů, když na vás třeba přijde těžší chvilka.

Jaký jste plavec?
Dobrý. Proč?

Vsadil byste se o přeplavání Vltavy, že Sebastian jednou skutečně vyhraje ty dva grandslamy?
Klidně, neměl bych s tím problém. Pokud by se mu to někdy v budoucnosti povedlo, byla by to bomba. Jenom bych si asi k téhle sázce na rozdíl od jeho trenérů nevybral zrovna říjen. Přiznám se, že v tomhle ohledu mě Florida trochu rozmazlila. Moje tělo už je přece jen navyklé na jiné teploty.

Petr Korda (52)

Tenisová legenda, bývalá světová dvojka.
Vítěz Australian Open 1998, finalista Roland Garros 1992.
Žije ve floridském Bradentonu, odkud telefonicky poskytnul i tento rozhovor.
Jeho manželkou je Regina Kordová (za svobodna Rajchrtová), dříve úspěšná tenistka.
Mají spolu tři děti: Vedle Sebastiana i Jessiku a Nelly Ann.

Sebastian Korda (20)

Tenisový talent, na letošním Roland Garros došel senzačně do osmifinále.
Reprezentuje USA, kde se narodil.
Vítěz juniorského Australian Open (2018), byl i juniorskou světovou jedničkou.
Na seniorském grandslamu debutoval při US Open 2020 (vypadnul v 1. kole s Kanaďanem Denisem Shapovalovem).