K VĚCI, Václav Mertin - 4.9. v 17:30
Od 14. září budou muset studenti ve společných prostorech škol opět nosit roušky. Jak mají rodiče svým dětem tuto změnu vysvětlit? Jak je poučit, ale nevystrašit? O tom byla řeč v pořadu K věci moderátorky Martiny Kuzdasové, kde se k tématu vyjádřil dětský psycholog Václav Mertin.
Mertin se domnívá, že by rodiče neměli dělat z koronavirových opatření vědu. Děti se podle něj mnohem snáze přizpůsobí změnám než dospělí. „Děti cítí méně nervozitu než my. Pokud rodiče informaci trošku přefiltrují, tak to děti neřeší. Je jen na rodičích a učitelích, jaké pro děti vytvoří klima,“ soudí dětský psycholog.
Navíc se podlě něj děti s rouškami za půl roku sžily. „Představa, že teď začne dětem někdo něco vysvětlovat, je scestná. Všichni už máme s rouškami zkušenost. Děti jsou hrozně přizpůsobivé. Ony z toho nedělají vědu. Klidně přiznejme strach, ale nebuďme hysteričtí,“ míní Mertin.
V Praze se v noci uzavřou bary. Roušky budou nutné i v obchodech a ve školách
V Praze budou platit nová hygienická opatření a omezení kvůli šíření COVID-19. Nově budou od půlnoci do šesté hodiny ráno zavřené bary, noční kluby i restaurace. A to od 9. září. Roušky bude nutné nosit i v obchodech a obchodních centrech. Od 14. září budou roušky také nutné ve všech společných prostorách škol, v samotných třídách je ale děti mít povinně nebudou.
Psycholog v rozhovoru pro CNN Prima NEWS přirovnal nutnost znovu navléci roušku k padání sněhu. „Když padá sníh, také to úplně nevysvětlujeme, prostě to tak je. S rouškami je to stejné: ‚Teď jsi ji nenosil a teď ji nosit budeš'. Všichni to už slyšeli mnohokrát, zkrátka se změnila situace, tak roušky budou, a není to žádné velké drama,“ myslí si Mertin.
Návrat do škol po půlroční pauze
Děti se začátkem vrátily do lavic poprvé od poloviny března, kdy vládní opatření nařídilo, aby školní výuka pokračovala kvůli riziku nákazy on-line. Některým studentům nová forma učení vyhovovala, jiní se jen těšili z nadbytku volného času a výuku zanedbávali. „Děti odcházely ze škol během pandemie a byly mezi nimi nějaké rozdíly. Některé pracovaly dobře, jiné děti, respektive jejich rodiče, to vzaly hákem. Pokud už měly nedostatky, tak narostly,“ uvedl Mertin.
Učitelé by tak podle dětského psychologa měli nejprve zjistit, co děti umí a v jaké látce tápou. Ke slovu by se měla dostat individualizace a formativní hodnocení – učitelé by měli dětem říci, co mají udělat, aby se v dané problematice zlepšily. Špatné známky podle Mertina demotivují. „A rodiče, ti musí dítě podpořit, učit se s ním, pomoci mu a vytvářet správnou atmosféru. Potřebujeme, aby se dítě co nejvíce naučilo. Že je někdo lepší, s tím nic nenaděláme,“ uzavřel dětský psycholog.
