Transgender muž, který porodil již dva potomky, se podělil o své traumatické zážitky z doby těhotenství a zdůraznil, že je potřeba lepšího vzdělávání o transgender těhotenství jak v rámci lékařské komunity, tak mezi širší veřejností. Zpověď zveřejnil web Daily Mail s odkazem na show Today.
Čtyřiatřicetiletý advokát z Houstonu Kayden Coleman, který má se svým partnerem děti ve věku deset měsíců a sedm let, popsal v rozhovoru pro show Today obě svá těhotenství. Ta označil za „bouřlivá“. Se svou proměnou ze ženy na muže začal v roce 2009, avšak operaci genitálií nepodstoupil a ponechal si své ženské reprodukční orgány.
V březnu 2013 podstoupil mastektomii k odstranění prsou a dočasně musel přestat užívat testosteron. Velmi záhy ho však šokovalo zjištění, že je v pátém měsíci těhotenství. Dítě porodil v roce 2014. Loni se radostnou zprávu dověděl znovu – s 30letým partnerem byl opět těhotný.
Potrat mi nabízeli nesčetněkrát
„Měl jsem hodně traumat,“ podělil se o své pocity z dob těhotenství. „Většina byla způsobena lékaři. Často se mě ptali na mé pohlaví, hrozně genderových zmatků. Bylo mi řečeno, že bych neměl chodit ke gynekologům, kde jsem hledal péči, protože jsou to ryze ženské prostory,“ uvedl podle webu Daily Mail. Dodal také, že mu „až směšně mnohokrát“ nabízeli potrat.
Protože většina lidí předpokládala, že má transgender muž jen „pivní břicho“, byl svým způsobem okraden o to krásné v rámci těhotenství a pocit něčeho výjimečného. Připouští však, že to ve výsledku asi bylo lepší, než kdyby lidé znali pravdu. „Nemusel jsem chodit ve strachu, že by mě lidi chtěli osočovat nebo fyzicky napadat,“ poznamenal.
Chceme spravedlnost, bezpečí a inkluzivní péči
Na základě vlastních zkušeností nyní pracuje na edukaci lidí ohledně těhotenství trans osob a na toto téma pořádá i workshopy.
Je to špatný vtip. Vzpěračka odmítá na olympiádě soutěžit s transgenderovou soupeřkou
Jen několik týdnů před zahájením letních olympijských her v Tokiu se objevil poměrně závažný problém. Belgická vzpěračka Anna Vanbellinghenová se postavila proti tomu, aby do ženské soutěže byla připuštěna transgenderová soupeřka z Nového Zélandu.
„Nezajímá nás vaše akceptování ani souhlas. Chceme jen spravedlnost a bezpečí, inkluzivní péči,“ uvedl s tím, že to může představovat řadu věcí, jako například větší nabídku literatury a zdrojů pro těhotné transgender osoby, používání inkluzivnějšího jazyka a poskytnutí ochrany a lékařské péče.
Podle Národního trasgenderového diskriminačního průzkumu 28 % respondentů uvedlo, že byli ve zdravotnických zařízeních obtěžováni. Dvě procenta se dokonce dle svých slov stala oběťmi násilí v lékařské ordinaci. Reálně pak 22 % transgenderů a nebinárních lidí raději rodí doma než v nemocnicích, čímž podstupují větší riziko. Oproti jednomu procentu u většinové populace.
Říkali mi monstrum
Důležitá je ale podle Kaydena i postnatální péče. On sám trpěl po porodu prvního dítěte depresí a měl sebevražedné sklony.
„Myslím, že je důležité, aby lidé pochopili, že existuje spousta genderových identit a všichni nejsme stejní. To, že jsem se stal ze ženy mužem, ještě neznamená, že mám touhu chodit se ženami a být hypermaskulinní nebo se dokonce pasovat do role cisgenderu,“ vysvětlil.
„Když jsem zjistil, že jsem těhotný podruhé, první věc, na kterou jsem pomyslel, bylo, že to nechci zažít znovu,“ přiznal.
„Když se mi narodila Azaelia, mnozí říkali, že je jim dívenky líto, a až vyroste, bude zmatená. Říkali, že by mi měla být odebrána a nazývali mě monstrem. Lidi by ale měli pochopit, že máme plnou autonomii nad svými těly a měli bychom s nimi zacházet, jak si my přejeme,“ dodal.