Proti Laurel Hubbardové (na snímku) se postavila belgická vzpěračka Anna Vanbellinghenová. Zdroj: Profimedia.cz
Jen několik týdnů před zahájením letních olympijských her v Tokiu se objevil poměrně závažný problém. Belgická vzpěračka Anna Vanbellinghenová se postavila proti tomu, aby do ženské soutěže byla připuštěna transgenderová soupeřka z Nového Zélandu.
Vanbellinghenová má vážný problém s tím, aby se ženských vzpěračských soutěží v Tokiu zúčastnila novozélandská reprezentantka Laurel Hubbardová. Její start belgická těžká atletka považuje za neférový a celou situaci označila za „špatný vtip“. Hubbardová se totiž narodila jako muž a v roce 2013 se rozhodla pro změnu pohlaví.
A navíc v tomto sportovním odvětví není nováčkem. Hubbardová totiž vzpírala ještě jako Gavin Hubbard a na svém kontě měla i juniorský rekord. Ten vytvořila v roce 1998, když v trhu i nadhozu vzepřela dohromady 300 kilogramů. Laurel Hubbardová se má nyní stát první transgenderovou vzpěračkou v historii, které má být umožněn start mezi ženami.
Jsme bezmocné
Belgičanka Anna Vanbellinghenová se nechala slyšet, že její protest není namířen proti transgenderovým osobám. Jejich začleňování do společnosti by však nemělo být na úkor ostatních. „Každý, kdo se někdy věnoval vzpírání na vrcholové úrovni, ví, že tahle situace není fér jak ke sportu samotnému, tak k soupeřkám,“ uvedla Vanbellinghenová podle agentury Reuters.
Mezinárodní olympijský výbor se už v roce 2015 vyslovil pro to, aby transgenderové osoby mohly na olympiádě soutěžit. U těch, které změnily pohlaví z muže na ženy, však nesmí hladina testosteronu vystoupat nad stanovený limit po nejméně 12 měsíců před samotnou soutěží. Uvedená kritéria však byla podrobena kritice mnoha vědců. Podle nich totiž nedostatečně snižují biologickou výhodu „bývalých mužů“.
„Chápu, že pro sportovní organizace není nic jednoduššího, než řídit se zdravým rozumem, a že při řešení takového jevu naráží na spoustu praktických překážek, ale pro nás sportovce je to jako špatný vtip,“ dodala belgická olympionička. Podle ní tak životní šance pro sportovce v podobě možného úspěchu na olympiádě vlastně může přijít vniveč. „A jsme zcela bezmocné,“ uzavřela Vanbellinghenová.
