Nejdéle sedící americký vězeň Joe Ligon se po 68 letech strávených v šesti věznicích dostal na svobodu a poskytl pro BBC rozhovor o svém téměř neuvěřitelném příběhu. Jako mladistvý byl odsouzen za dvojnásobnou vraždu, kterou stále popírá. Podle svých slov netušil, že dostal doživotí bez možností podmínečného propuštění. Takový rozsudek soud po 68 letech označil za protiústavní. V 83 letech chce Ligon na svobodě pokračovat v práci, kterou po většinu času dělal za mřížemi.
Do potíží se Joe Ligon dostal v roce 1953. V osudný den procházel sousedstvím s partičkou několika lidí. Společně narazili na skupinku, která popíjela. „Začali jsme ji žádat o peníze, abychom si mohli dát nějaké další víno. A jedna věc vedla k další…,“ zavzpomínal pro BBC.
Noc, jak připouští, skončila řáděním nožů, do něhož byl zapleten; násilím, které si vyžádalo dva mrtvé a šest zraněných. Ligon byl zadržen a na policejní stanici dle svých slov pravdivě vypověděl, že nedokáže říct, s kým byl. „Ani ty dva jsem neznal, neznal jsem jejich jména, znal jsem jen jejich přezdívky.“
Neuměl jsem číst, psát ani hláskovat své jméno
Tehdy byl v patnácti letech obviněn a posléze odsouzen z dvojnásobné vraždy prvního stupně. Tu však nyní popírá. Sám v té době údajně přiznal pobodání jedné osoby. Ale zraněný člověk prý přežil, což uvedl pro televizi CBS. Coby teenager nešel k soudu, takže netušil, že dostal doživotí bez možnosti podmínečného propuštění.
„Ani jsem nevěděl, na co se ptát. Vím, že je těžké tomu uvěřit, ale je to pravda,“ říká. „Věděl jsem, že si musím udělat čas, ale neměl jsem ponětí, že budu ve vězení po zbytek života.“ Dle svých slov byl jako dítě mimo: „Neuměl jsem číst a psát, neuměl jsem hláskovat své jméno. Věděl jsem, že se jmenuji Joe, protože se mi tak říkalo, co jsem si pamatoval.“ Do vězení nastupoval spíše zmatený než naštvaný a nikdy nezpochybňoval, kolik času mu zbývá odsedět.
Podle BBC Joe Ligonovi do jisté míry vězeňský život vyhovoval. Naučil ho pokoře. Veškeré životní lekce se dle svých slov dostal během 68 let za mřížemi.
Zůstal jsem pokorný, jak jsem mohl
„Budí vás v šest hodin megafonem, pokynem ‚postavte se k počítání, každý, je čas počítání‘. V sedm hodin je čas na jídlo, v osm na práci.“ Po obědě se opět vracel k povinnostem a večeře předznamenávala konec dne.
„Zůstal jsem pokorný, jak jsem mohl. To, co mě vězení – spolu s mnoha dalšími věcmi – naučilo, je všímat si hlavně sebe, vždycky se snažit dělat, co je správné, držet se dál od problémů, když je to lidsky možné,“ uvedl mimo jiné Ligon.
Zmínil také, že za celou dobu neměl ve vězení žádné přátele. „Měl jsem přátele venku. Ale s většinou lidí, s nimiž jsem se stýkal, jsem jednal jako by to byli přátelé. A byli jsme v pohodě, byli jsme navzájem ok,“ vysvětlil. „Ale nepoužil bych to slovo přítel, naučil jsem se, že volba tohoto slova znamená pro člověka, jako jsem já, hodně.“
Sám coby samotář pak byl po celou dobu výkonu trestu v cele sám. „Byl jsem ten typ člověka, co když vešel do cely a zavřel dveře, cokoliv se dělo, neviděl jsem to, ani neslyšel. Když nám bylo povoleno mít rádio a televizi – to byla moje společnost.“
Nešpinil jsem se drogami, nepil jsem, nesnažil se utéct
„Nešpinil jsem se drogami, ve vězení jsem nepil, nedělal jsem žádnou z těch bláznivých věcí, které vedou k zabíjení lidí, nesnažil jsem se utéct, nikomu jsem nedával zabrat,“ řekl dále.
Právník Bradley S. Bridge z Defender Association se po rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 2005 o nemožnosti poprav u nezletilých odsouzených zaměřil na legální otázku odsouzených mladistvých bez možnosti podmínečného propuštění. V té době bylo v Pensylvánii 525 takových vězňů, přičemž Ligon v té době měl odsezeno nejvíce let. „Nebyl si skutečně vědom svého trestu,“ uvedl Bridge. „Nevěděl o něm nic, dokud jsem se s ním nepotkal.“
V roce 2016 pak Nejvyšší soud USA rozhodl, že tresty všech doživotně odsouzených toho času mladistvých musí být přehodnoceny. Následující rok byl Ligonův trest přehodnocen a vzhledem k odseděnému času si mohl požádat o podmínečné propuštění. Ligon však již přesvědčen o protiústavnosti svého trestu od samého začátku napadl s právníkem i přehodnocený rozsudek. A v listopadu 2020 soudce u federálního soudu rozhodl v jeho prospěch.
Co plánuje dělat na svobodě?
Ačkoliv vězeňský život zůstal během desítek let do značné míry stejný, svět venku se zatím nenávratně změnil. Zhruba měsíc od svého propuštění zavzpomínal na den, kdy po 68 letech opustil věznici. „Bylo to jako se znovu narodit. Protože všechno pro mě bylo nové – téměř úplně všechno,“ uvedl s tím, že na první pohled zejména automobily a vysoké budovy.
Joe Ligon někdy pracoval v kuchyni, jindy v prádelně, ale většinou byl uklízečem. A má jasno i v tom, co by chtěl dělat po návratu do běžného života. „Budu dělat to samé, co jsem dělal celý život. Dejte mi na práci úklid coby správci,“ dodal v závěru.
