Zpěváka pojilo velmi silné pouto k obci Újezd u Svatého Kříže, kde žila jeho babička a jsou tam pochováni i jeho rodiče. Jako kluk tam trávil každé prázdniny a vísku nepřestával navštěvovat až do konce svého života. Naposledy se v ní objevil měsíc před svou smrtí, kdy točil záběry do filmu Karel. Právě tam byla pořízena i jeho poslední fotografie, kterou zveřejnil.
Ve vesničce, kde žije necelých tři sta obyvatel, nedají na legendu české pop music dopustit. Karla Gotta berou jako svého, on ji zase považoval za svůj druhý domov. Kdykoliv měl čas, zajel alespoň na otočku, v létě na pár dní. „On byl jedním z nás. Každý ho tu miloval. Kdykoliv šel po vsi, s každým prohodil pár slov. Chodil mezi lidi, do hospůdky. Když tu byl a konala se nějaká společenská akce, nevynechal jedinou,“ popsala starostka obce Alena Manková.
Spousta míst v obci zpěváka připomíná. Má tam svoji lípu a nově i vzpomínkovou místnost, která vznikla v tamní hospůdce. „K vidění jsou v ní jeho fotografie při jeho pobytech u nás. Plakáty, obaly LP desek, jeho oblek, boty, u stropu dres, který dostal při předávání Slavíků od Jaromíra Jágra nebo vlastnoručně namalovaný obraz, který naší obci daroval v roce 2009 s osobním věnováním: Báječným lidem ze Svaťáku srdečně Karel Gott. Dal mu název Na starém bělidle. Je tam také vzpomínková kniha, kterou jsem založila loni. Má kapitoly, které jsem nazvala podle jeho písniček, jež se k naší obci vážou... Například: Léta prázdnin, Když jsem já byl tenkrát kluk,“ dodala starostka v rozhovoru pro CNN Prima News.
Jak často Mistr do Újezdu u Svatého Kříže jezdil?
Od mládí. Jeho vrstevníci vyprávějí, že sotva dostal vysvědčení, už tu byl a odjížděl až ten úplně poslední prázdninový den. Měl to tady velmi rád. A i když už jeho babička nežila, jezdil sem stále. Měl tu sestřenice, svého řidiče Oldu Havránka a řadu přátel.
Stranil se veřejnosti, nebo byl společenský?
Jezdil si sem především odpočinout, měl k tomu tady veškeré podmínky a rád tu zůstával i delší dobu. Ale rozhodně se nestranil, rád chodil mezi lidi, povídal si s nimi. Chodil do hospůdky, do lesa... Když se mu narodily holčičky, bral je s sebou a navštěvoval s nimi i kulturní akce, které jsme zrovna pořádali. Třeba maškarní ples. Když viděl, že tu máme dětské hřiště, které už bylo velmi staré, věnoval nám čtvrt milionu korun na jeho opravu. Na slavnostní otevření pak osobně přijel. Častokrát nám také věnoval plyšáky do tomboly. Byl prostě úžasný.
Zazpíval vám někdy?
Ne, nikdy... (smích) Vyprávěl vtipy, příběhy, bavil ostatní, to jo, ale nikdy nezpíval. A to třeba u nás vystupoval Daniel Hůlka, Eva Pilarová nebo Yvetta Blanarovičová. Ale nikdo mu to nemá za zlé. Prostě u nás relaxoval.
Jak se jeho malým dcerám a manželce Ivaně v Újezdu líbilo?
Nemůžu mluvit za ně, ale myslím si, že ano. Děvčata byla také úplně normální, chovala se jako každý jiný. Celá Karlova rodina skvěle zapadla. Pamatuji si, že třeba na tom zmiňovaném maškarním karnevalu si holky nechávaly malovat obličej. Paní Ivana je také velmi příjemná dáma. Když jsme tu vzpomínkovou místnost chystali, našla jsem si na oficiálních stránkách Karla Gotta e-mail a požádala o souhlas. Ivana odpověděla obratem, že je za to velmi ráda, a poslala mi osobní e-mail a své telefonní číslo. V komunikaci nikdy nebyl problém. Paní Ivaně jsem nabídla, že až k nám s dcerami zavítá, provedu ji po stopách Karla Gotta. Máme tu například park, kde je kvíz o obci, a jedna z otázek se týká i jejího pana manžela.
Jak jste prožívali, když jste se dozvěděli, že zpěvák trpí rakovinou mízních uzlin?
Když v roce 2016 onemocněl, vysadili jsme na návsi u kostela lípu a Karlu Gottovi ji věnovali, aby mu dodávala sílu při zdolávání těžké nemoci. Když se vyléčil, tak přijel, my nechali zhotovit lístečky s jeho vlastnoručním podpisem a on přebral za tu lípu odpovědnost. Když loni zemřel, u jeho stromu jsme udělali pietní místo a v den jeho pohřbu jsme se tam s ním symbolicky rozloučili. Sešlo se tam asi pět set lidí.
Není vám líto, že není pochován právě v Újezdu – na hřbitově, kde odpočívají jeho rodiče i prarodiče?
Ono to bylo ve hře... Ale popravdě si to nedovedu vůbec představit. Když vidíte, kolik lidí přichází na jeho hrob na pražských Malvazinkách... Paní Ivana se rozhodla naprosto správně. Má to kousek od svého domu, je to v Praze, kde žije hodně lidí. Ale i k hrobu, kde jsou pochováni jeho rodiče, chodí spousta lidí. Když zemřel, viděla jsem tam mladé lidi, seděli a hráli na kytary jeho písničky. To mě dojalo.
Kdy vaši obec Karel Gott navštívil naposledy?
Loni v srpnu, tedy zhruba měsíc před svou smrtí. Byl tu v rámci natáčení dokumentárního filmu, který o něm natáčela Olga Malířová Špátová. I to svědčí o tom, jak měl Újezd u Svatého Kříže rád. O jeho návštěvě jsme se ale dozvěděli až zpětně. Zde vznikly i jeho poslední fotografie, které následně zveřejnil. Sedí na židli a se svou ženou se drží za ruce. Ani tento snímek v naší vzpomínkové místnosti nechybí.
Nepřekvapilo vás tedy, že si chalupu postavil v Doubici na Děčínsku, a ne u vás?
Nevím, proč se tak rozhodl. Nechci se pouštět do spekulací. Tady to bylo prostě jeho dětství...
Jakou osobní vzpomínku na něj máte vy?
Mluvila jsem s ním mnohokrát. Byl to strašně pozorný, milý člověk, povídat se s ním dalo úplně o všem. Neměli jste přitom pocit, že mluvíte se známou osobností, hvězdou... Byl to jeden z nás. Všichni ho nosíme v srdcích a navždy budeme.
