Když se řekne Rolls-Royce a sport, člověk si představí tak maximálně limuzínu před golfovým klubem, u tenisových dvorců nebo na šachovém turnaji. Přesto se před jedenačtyřiceti lety jeden Corniche objevil na tom nejméně pravděpodobném místě na zeměkouli – na startu Rallye Paříž-Dakar.
Což o to, v počátcích dakarské Rallye, tedy na přelomu 70. a 80. let, se v drsném africkém terénu objevovala různá prapodivná vozidla jako Citroën 2CV alias „kachna“, skútr Vespa nebo Renault KZ 11 CV z roku 1927. Některá byla i velmi úspěšná. Do této kategorie patří určitě Renault 4 bratří Mareauových, Lada Niva nebo Porsche 959. Ale Rolls-Royce?
Soudobý Culinnan není prvním Rollsem s pohonem všech kol... Zdroj: Frederic Veillard
Malá sázka o velkou legraci
Je pravda, že zájem o komfortní vozidlo do terénu projevovali zákazníci Rolls-Royce, vzhlédnuvší se v úspěchu vozu Range Rover, už počátkem 80. let. Na skutečně tovární Rolls s pohonem všech kol si ale museli počkat ještě bezmála čtyřicet let. Lidská umíněnost však nezná hranic, a tak v roce 1980 přece jen jeden Rolls-Royce Corniche s pohonem 4x4 vznikl. Nikoliv však v Anglii.
Pouštní motoristický maraton Rallye Paříž-Dakar pořádaný od roku 1979 svou náročností přitahoval dobrodruhy všeho druhu. Jedním takovým byl i Thierry de Montcorgé. Ten se se svými kumpány jednoho veselého večera u sklenky pastisu Ricard vsadil, že závod z Paříže do Dakaru zdolá ve svém voze Rolls-Royce. Dobří kamarádi svého přítele samozřejmě vždy podpoří, a tak sázku přijali.
Thierry de Montcorgé neměl jinou možnost, než se do závodu přihlásit. Podobný podnik je finančně i časově náročný, proto bylo potřeba najít sponzora. Sponzoring v motorsportu byl již naprosto běžnou věcí, kdo by však čekal loga tabákové společnosti či výrobce motorových olejů, ten by podceňoval bláznivost celého projektu. Hlavním sponzorem se stal Christian Dior a jeho voda po holení jménem Jules. A tak se stalo, že se po všech potřebných přípravách na startu závodu ročníku 1981 objevil bizarně vyhlížející Rolls-Royce Corniche.
Sametový osmiválec Rolls-Royce nahradil v útrobách luxusního kupé hrubý V8 od Chevroletu, podvozek pocházel z Toyoty Land Cruiser. Zdroj: Frederic Veillard
Rolls-Royce jen navenek
Každému malému šlechtici je jasné, že sériový Rolls-Royce by v terénu moc parády neudělal, zásadní přestavba vozu byla tedy nevyhnutelná. Nutno říct, že z původního mondénního modelu Corniche zbyla v podstatě „jen“ karoserie (a to ještě ne originální) a interiér. V útrobách bylo téměř všechno jinak.
Na speciálně vyrobený trubkový rám z karbonových vláken de Montcorgé usadil plastové díly připomínající Rolls-Royce Corniche. Díky tomu byl vůz o masivních 785 kg lehčí než originál. O pohon se navíc staral 5,7litrový V8 od Chevroletu, jehož 350 koní bylo díky systému z tehdejší Toyoty Land Cruiser posíláno na všechna kola. Po téměř 2000 hodinách práce to tedy Rolls-Royce Corniche úplně nebyl, spíše šlo o jeho repliku. To však nikomu nevadilo, protože pohled na obří kupé jedoucí pouští stál za to.
Dojít muselo i na další úpravy spíše symbolického charakteru. Zatímco soška Spirit od Ecstasy na monstrózním chladiči byla zachována, za své musela vzít klimatizace a – považte – lednička na šampaňské.
Běžné Rolls-Roycy samozřejmě nemají manuální řazení a už vůbec ne na podlaze. Zdroj: Frederic Veillard
Pouštní romantika
Každou noc hluboko na Sahaře de Montcorgé a jeho spolujezdec Pelletier, ovonění parfémem Jules svého sponzora, postavili za svým Cornichem improvizovaný bivak a z piknikového koše vytahovali ústřice a další gastronomické dobroty, aby zmírnili bolest při boji s největší pouští světa. „Ústřice vydržely jen tři dny, ušklíbal se po závodě Montcorgé.
Zatímco na startu se dobrodruhům s Rollsem všichni soupeři smáli podobně jako neméně extravagantnímu šlechtickému týmu Hesketh ve formuli, když anglo-francouzské monstrum drželo v polovině závodu 13. místo, smích je přešel. Rallye Rolls byl navržený tak, aby byl pevný a pohodlný, musel vydržet až 900 perných kilometrů denně, na ničem jiném nezáleželo.
Jedna etapa, na cestě do mýtické oázy Timbuktu, vyčnívá v Thierryho mysli jako místo, kde byl Rolls nejlepší. „Byla to velká poušť na jihu Alžírska. V mé paměti je písek velmi bílý a tak hladký. Auto jelo perfektně. Tenhle obrázek mám v hlavě,“ svěřil se před lety francouzskému časopis Paris Match.
Malá velká nehoda francouzskou posádku nezastavila. Zdroj: AFP
Hlavní je dojet
Po veleúspěšné první polovině závodu stihla posádku velká nepříjemnost. Táhlo řízení nevydrželo nástrahy náročného terénu a zlomilo se. Oprava byla složitá a v pekelných pouštních podmínkách zabrala příliš mnoho času, pořadatelé tak byli nuceni Rolls-Royce ze závodu diskvalifikovat pro prošvihnutí startu do další etapy.
Sázka je ale sázka, bílý Rolls-Royce bylo nutné dostat do Dakaru stůj co stůj. A tak se nakonec Rolls-Royce Jules u Růžového jezera, kde býval do roku 2006 cíl Dakaru, skutečně objevil. Sice už mimo oficiální pořadí, ale podařilo se, posádka dokončila všech 17 etap a absolvovala celou 10 000 km dlouhou trasu jednoho z nejnáročnějších závodů planety. V roce 1984 se de Montcorgé na Dakar opět vrátil s netradičním vozem – ještě bizarnější šestikolkou Jules II. To už je ale jiný příběh. Pionýrské doby Dakaru dnes připomíná vzkvétající kategorie Classic, ve které letos soutěží i potěšitelné množství českých zástupců s historickými vozy.
