marreau-brothers-win-1982-paris-dakar-renault-20
Možná jste zaznamenali, že letošního ročníku Rallye Dakar se účastní i klasická auta, která na nejtěžším terénním maratonu světa bojovala v letech dávno minulých. Se Škodou 130 L jede i český závodník Ondřej Klymčiw. Škodovka sice na Dakaru nikdy nezávodila, pohled na zdánlivě obyčejné auto skákající přes duny ale vyvolává reminiscence na první ročníky Dakaru. A že se tehdy jela střelba!
Podobně jako u některých jiných světově úspěšných sportovních klání byla i za zrodem dakarské rallye dnes už poněkud zromantizovaná příhoda o boji člověka s nepřízní osudu, v tomto případě s africkou pouští.
Vrátit se a pokořit
Jmenoval se Thierry Sabine, jeho otec byl zubař a matka knihkupkyně. Blonďatému Thierrymu ale v 21 letech učarovaly hlučné a páchnoucí vehikly, lhostejno, zda na dvou, či čtyřech kolech. S autem se dokonce zúčastnil čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans, jeho srdce ale tíhlo k drsnějším dobrodružstvím v poněkud větším sepjetí s přírodou. A aby to stálo za to, tak na motorce.
Byl 11. leden 1977, když se Sabine během účasti v dnes už zapomenuté Rallye Abidžan–Nice ztratil v jižní části Sahary. Musel zahodit svoji podomácku připravenou Yamahu a tři dny bloudil bez jídla a vody neblaze proslulou Teneré, než ho směšnou náhodou našlo malé letadlo pořadatele.
Tehdy 27lletý Sabine si nejspíš prožil něco na způsob stockholmského syndromu a do drsné Afriky se zamiloval. Rozhodl se, že se vrátí, aby smrtící poušť pokořil. Ale po svém. Inspirován svým šíleným zážitkem si usmyslel, že do jedné z nejnehostinnějších krajin světa přivede terénní závod, který do té doby neměl obdoby. „Pro všechny, kteří jdou za svým snem a nechtějí zůstat pozadu“ – takové bylo jeho heslo.
Díky Sabineovu nezměrnému entuziasmu se 26. prosince 1978 z pařížského náměstí Trocadéro vydala vstříc nesčetným africkým nebezpečenstvím ekipa 182 vozidel, z toho 90 motocyklů, 80 automobilů a 12 kamionů, na první ročník Rallye Paříž–Dakar. V mrazivém vánočním dni přihlíželo závodu jen pár desítek zvědavců a snad nikdo z nich si tehdy asi nemohl uvědomit, že se právě stali svědky zrodu fenoménu, který s četnými změnami trvá dodnes.
Na dobrodruhy (slovo závodník tehdy asi nebylo to nejvýstižnější) čekalo ukrutných 10 000 kilometrů včetně 3 168 kilometrů rychlostních zkoušek. Do tradičního cíle klasického Dakaru u Růžového jezera na dohled senegalského hlavního města dorazilo 14. ledna 1979 pouze 72 vozidel a jen dva kamiony. O charakteru tehdejší soutěže nejlépe svědčí fakt, že v celkové klasifikaci tehdy poprvé a dosud naposledy zvítězil motocyklista – Cyril Neveu. Až za ním dojely roztodivné automobily, vesměs běžných typů.
Cíl tehdy každopádně viděly stroje, kterým by se to dnes už těžko povedlo: skútr Vespa P 200, Renault 4 či Citroën CX. Ve finiši byl na 71. místě klasifikován dokonce i Renault KZ 11 CV z roku 1927!
Nejzajímavější auta z prvních let Dakaru
Šílení bratři vyhráli s rodinným autem
Díky nadšeneckému až spikleneckému charakteru prvních ročníků Rallye Dakar mohly vzniknout desítky originálních a bláznivých příběhů jednotlivých účastníků závodů a jejich vozidel. Mezi nimi vysoko vyniká story vousatých bratrů Marreauových, vítězů ročníku 1982, jejichž umění si můžete vychutnat v úvodním videu.
Velký úspěch slavili už v premiérové Rallye Dakar v roce 1979, kdy byli s legračním Renaultem 4 celkově pátí. Tehdy se nesoutěžilo v kategoriích, jaké známe dnes, a pořadí osobních aut, motocyklů a nákladních automobilů se počítalo dohromady. Mezi osobními auty byli ovšem druzí! O rok později skončili bratři se stejným autem dokonce celkově třetí, ale mezi osobními auty si o příčku pohoršili. Nakonec si připsali prvenství v roce 1982 s upraveným vozem Renault 20 Turbo, který už dostal pohon všech kol.
