Sumo bojovník Pavel Bojar zavzpomínal na zážitky s japonskou mafií
Má za sebou neuvěřitelný příběh. Jako jediný Čech čtrnáct let nastupoval v Japonsku do sumo zápasů, probojoval se dokonce do nejvyšší ligy a jeho přezdívka Takanoyama Shuntarō neboli Vznešená hora se stala pojmem. O to víc, že nikdy neměl pro tento sport ideální míry. „V době, kdy tam byla průměrná váha zápasníků 160 kilogramů, jsem měl třeba 95,“ vzpomíná Bojar. V pořadu Fight Cast One se rozpovídal například také o tom, jaký vliv má na sumo mafie.
Přesně před deseti lety ukončil kariéru jako sumo bojovník. Po návratu do Česka si složitě hledal práci a to, že se stal v Japonsku sportovní legendou, ví v jeho rodné zemi málokdo. Pavel Bojar si ale nestěžuje. Slávy si během čtrnácti let zápasení užil dost. Nejenže byl jedním z mála Evropanů v tomto unikátním sportu, navíc byl výrazný tím, že nikdy neměl pro sumo dostatečnou váhu, vždy navážil do sta kilogramů. Každý jeho duel tak připomínal příběh souboje Davida s Goliášem.
ČTĚTE TAKÉ: Nafackujte si. Je to jako kritizovat prohru ve finále Eura, vzkazuje Vémola haterům Procházky
Šéf stáje s tím ale spokojený nebyl a chtěl z českého bijce vytvořit pořádného cvalíka. A to i nepovolenou cestou. „Šlo o to, že on mě v podstatě nutil píchat si inzulin, abych přibral, což se nakonec stejně nepovedlo. Za mě bylo super, že jsem se nahoru dostal až delší dobu po této kauze. Už tam zkrátka žádné účinky toho nebyly,“ vzpomíná zpětně Bojar. „V podstatě nevím, jaké to mělo mít účinky, ale píchl jsem si inzulin, což člověku shodí cukr, má pocit, že omdlí, potřebuje se rychle najíst… Asi si myslel, že tím přiberu, což se mi stejně nepovedlo.“
Sumo je v Japonsku stále mimořádně populárním národním sportem, jeho sláva ale postupem času přece jen upadá. Možná na to měla vliv i mafie.
„Byly kauzy, že se zápasy třeba prodávají. Nikdy se nic nedokázalo. Jestli to tak je, nebo není, o tom se bavit nemůžu. Ale byl tam novinář, který chtěl takovou kauzu vydat, objasnit. Měl informátora a oba, jak novinář, tak informátor, zemřeli ve stejný den ve stejné nemocnici,“ připomíná bývalý zápasník s přezdívkou Vznešená hora.
Mafie má na sumo vliv i v současnosti, ale méně okatě. „Můžou různé stáje podporovat v pozadí, což si myslím, že se i děje… Oni vědí, že dělají špatné věci, a jako dobrý skutek se snaží podporovat některou ze stájí. Nemůžou už oficiálně, což bylo možné dříve.“
Bojar se sám se zástupci japonské mafie potkal, ale nejprve o tom vlastně nevěděl. „Osobně jsem se s Jakuzou setkal. Chvilku mi ale trvalo, než mi došlo, že je to Jakuza. Pak jsem si všiml, že různí lidé u toho stolu neměli prsty,“ připomněl jeden z charakteristických rysů tohoto uskupení. „Uděláte chybu a jako omluvu si uříznete kus prstu.“
Zástupce Jakuzy spojuje ještě jeden prvek viditelný zejména na rukách. „Protože je v Japonsku tetování spjaté s Jakuzou, nesmíte s tetováním do veřejných bazénů, saun a podobně. Prostě vás tam nepustí. A s tím souvisí, že ani zápasníci nesmí být tetovaní. Takže sice mám tetování z Japonska, ale až z doby po ukončení kariéry.“
Bojar zůstává v paměti fanoušků sumo do současnosti, ač by ho třeba rádi znovu viděli v dohyō (ring pro sumo souboj, pozn. red.), je to nemožné.
„Když tam člověk jednou skončí, je to navždy. Při obřadu vám ustřihnou cop vlasů a neexistuje, že by se člověk vrátil,“ říká jednačtyřicetiletý Čech, který zažil to, co nikdo jiný.
Podívejte se na celý rozhovor s Pavlem Bojarem:
