Už je to holt taková domácí tradice, skutečný zdravotní stav československých i českých prezidentů se většinou před veřejností tajil a stále tají. „Prezidenta Masaryka už při volbě z 24. května 1934 notně opouštěly síly. Ale málokdo věděl, že ho měsíc před prezidentskou volbou postihla mozková příhoda,“ připomíná Marie Ryantová z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Historička Marie Ryantová nechce pro CNN Prima NEWS jen tak narychlo komentovat tajnosti kolem zdravotního stavu prezidenta Miloše Zemana. „Krátký časový odstup je vhodný spíše pro politiky, publicisty nebo politology, nikoli pro historiky,“ říká. Dějepisec potřebuje odstup, takže na Zemanovy nemoci zřejmě dojde až v případném pokračování monografie o tuzemských hlavách státu. Ryantová je totiž spoluautorkou pět let staré a výjimečně zajímavé studie Českoslovenští prezidenti z nakladatelství Paseka.
Historička si je ale vědoma, že tematika spojená s mlžením o zhoršujícím se stavu prezidentů, by vydala na tlustou knihu. Platilo to i o prvním československém prezidentovi T. G. Masarykovi. „V době prezidentské volby 24. května 1934 již tehdy čtyřiaosmdesátiletého Masaryka opouštěly síly. Ale málokdo věděl, že ho měsíc před volbou postihla mozková příhoda, v jejímž důsledku špatně viděl, obtížně ovládal pravou ruku a trpěl výpadky paměti,“ líčí Ryantová stav hlavy státu v době prezidentských voleb v roce 1934.
Zdravotně indisponovaný Masaryk měl přitom stát v čele Československa celých sedm let, v meziválečné republice se totiž prezidenti volili na delší funkční období než dnes, o celé dva roky. S Hradem spříznění politici se ale na Masarykovo zdraví příliš neohlíželi, mocenské zájmy byly přednější. „Dokonce i slova prezidentské přísahy mu museli po volbě napovídat přísedící,“ zjistila historička z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zásadní problém totiž zněl, kdo nemocného prezidenta nahradí? A projde parlamentem, který měl tehdy volbu ve svých rukách?
Volba se konala 24. května 1934 a Masaryk prodělal mozkovou příhodu už na začátku téhož měsíce, lidé se ale nesměli nic dozvědět. Veřejnost a historikové se k informacím o skutečném stavu hlavy státu dostali až dlouho po Masarykově smrti. Zveřejněny byly až po listopadové revoluci v roce 1989. Že prezidentovi musela být napovídána přísaha, toho si ale část veřejnosti všimla. Stejně tak následné přehlídky čestné roty, na které byl Masaryk spíš vláčen kancléřem a premiérem, než by hrdě kráčel.
V té době stěží udržel lžičku a vlastně se ani nedokázal podepsat, což se vyřešilo razítkem s prezidentovým podpisem. Historici také zjistili, že poslední dopis se T. G. Masaryk pokusil napsat 28. června 1934, a to přítelkyni Heleně Železné (původem z Ostravy-Třebovic). Podle Masarykova tajemníka Antonína Schenka ale prezident místo přátelského psaní stvořil jen dopis plný zcela nečitelných klikyháků.
„President se zotavuje zcela pravidelně“
Stejně jako Miloš Zeman se i Masaryk schoval před veřejností na zámek do Lán, kde jen občas formálně přijímal nastupující velvyslance. Krátké tiskové zprávy z Pražského hradu ale více mlžily, než by přinášely objektivní informace. Tato je z poloviny října 1934: „President republiky se zotavuje zcela pravidelně. Vidění v pravé polovině obzoru se skoro úplně vrátilo a tím se i chůze stává normálně možnou. Duševní program pracovní se sále zvětšuje. Lány 16. října 1934, MUDr. Adolf Maixner v. r., Prof. dr. Josef Pelnář v. r.“
Rodina byla se skutečným stavem prezidenta obeznámena. A také někteří přátelé z uměleckých kruhů. Do Lán na návštěvu Masaryka tak mohli přijet třeba malíř Oskar Kokoschka či spisovatel Karel Čapek. Historik a novinář Petr Zídek připomíná, že jistý čas v tomto období Masaryk mluvil jen anglicky, tedy jazykem zesnulé ženy. Dceři Alici se tehdy pokusil diktovat něco jako politický odkaz: „I might die – I am not afraid at all... You can trust Jenda and Beneš absolutely... I am very sick...“
V prosinci 1935 nakonec Masaryk odstoupil, Hrad v té době došel k přesvědčení, že se mu v prezidentské volbě podaří prosadit Edvarda Beneše, což se také stalo. Když pak Beneš odešel v roce 1938 do exilu, zvolil parlament za prezidenta Emila Háchu, který se stal i hlavou Protektorátu Čechy a Morava. I on se ale na sklonku své „vlády“ proměnil v bezvládné tělo s bezvládnou duší. „Nacistický tlak, který se výrazně zhoršil po atentátu na Heydricha, se negativně podepsal na Háchově zdraví, takže zejména v posledních měsících už v podstatě nebyl způsobilý vykonávat úřad,“ říká Marie Ryantová.
Prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda v podstatě zabil alkohol, což se veřejnost také nesměla dozvědět. „Klement Gottwald byl na alkoholu závislý a představuje zřejmě nejextrémnější a nejznámější příklad, i když ostatní prezidenti nebyli abstinenti, ale míra jejich přátelení se s alkoholem většinou nepřesáhla přijatelnou mez,“ porovnává historička. Výjimkou byl pouze Masaryk, který se už před padesátkou stal doživotním abstinentem.
Skutečný zdravotní stav vlastně veřejnost neznala u žádného z československých prezidentů, změnilo se to až za Václava Havla. Lidé kolem Miloše Zemana ale vsadili spíš na tradiční hradní metodu mlžení.
