Přírodovědkyně Alena Žákovská se přes 30 let věnuje zkoumání klíšťat a patogenních mikroorganismů způsobujících onemocnění, která přenášejí klíšťata. Sama před mnoha lety onemocněla lymskou boreliózou. „Začalo to nejasnými obtížemi, které vypadaly jako běžná viróza. Postupně se přidaly bolesti svalů a kloubů. Na boreliózu se přišlo až po roce,“ vypráví paní Alena, která s tímto chronickým onemocněním bojovala desítky let. Pro CNN Prima NEWS popsala nejen svoje problémy s touto nevyzpytatelnou nemocí, ale také čeho si po kousnutí klíštěte všímat.
Začalo to v roce 1991 určitými nejasnými potížemi, jako je viróza, bolest ramenního kloubu a silná únava. „Vzhledem k tomu, že jsem v té době závodně běhala, rozeznala jsem tyto příznaky brzy, protože jsem postupně nemohla trénovat a chodit na závody,“ popisuje paní Alena. Následně se přidružily bolesti v zátylku, dalších velkých kloubů, malých kloubů a nakonec se přidaly bolesti všech svalů.
Doc. RNDr. Alena Žákovská, Ph.D., působí jako odborná bioložka, přednáší na katedře biologie Pedagogické fakulty a zároveň působí na oddělení fyziologie a imunologie živočichů Masarykovy univerzity v Brně. Je v představenstvu občanského spolku Borelióza CZ, přednáší a publikuje.
Alena se cítila stále hůře. V rozboru krve i jiných parametrů se zpočátku nic neprojevilo. Až později u ní lékaři zjistili zánět ledvin. Velké bolesti byly spojené s nálezem protilátek proti příčně pruhovanému svalstvu a jádrovému antigenu, v neposlední řadě byl odhalen i šelest srdce. Diagnózu borelióza si však paní Alena vyslechla až po roce od prvních obtíží. „Tehdy mi zjistili protilátky proti boreliím a nasadili léčbu,“ dodává.
Čtěte také: Skrytá hrozba v Česku: Klíšťatům se tu daří, měli bychom se očkovat?
Léčba spočívala v dlouhodobém užívání antibiotik, které jí však pouze podráždily zažívací systém, její stav se ani po několika baleních nezlepšil. Když už to došlo tak daleko, že nedokázala sama ani chodit, přijali ji na infekční oddělení do nemocnice. Následovala několikadenní léčba nitrožilními antibiotiky.
„Na čas sice pomohla, ale zničila mi přirozenou bakteriální flóru, takže jsem měla pak potíže se vším. Únava převládala, obtíže znovu zesílily. Další dvě léčby nitrožilními antibiotiky mi vždy na chvíli pomohly, všechno se ale brzy vrátilo zpět. Pochopila jsem, že to už ke zlepšení nepovede, a zkusila alternativní léčbu,“ pokračuje paní Alena.
Nákaza boreliózou se u paní Aleny neprojevila typickým červeným flekem (erythema migrans), takže dodnes netuší, zda ji způsobilo klíště. „Nicméně toto červené okruží se mi vytvořilo během dalších let ještě dvakrát po vpichu vždy jiného klíštěte, a to byl vždy jasný signál pro včasné podání antibiotik. Nákaza totiž může vzniknout po každém kousnutí infikovaného klíštěte,“ upozorňuje.
Boj s nemocí byl dlouhý. Borelióza dala paní Aleně pořádně zabrat. „Po mnoha peripetiích, bolestech, zdravotních obtížích, léčebných procesech a měsících strávených po nemocnicích a hlavně s vnitřní silou a touhou se uzdravit se cítím dobře a plna sil. Paradoxně po padesátce jsem na tom lépe než ve třiceti,“ říká.
Příznaky boreliózy mohou být různorodé. Bakterie borrelia burgdorfei s.l. napadá všechny orgány, nejvíce ty poškozené z minulých nemocí. Některý kmen zasáhne nervový systém, jiný způsobuje onemocnění pohybového aparátu. Napadení nervů je ale mnohem závažnější.
Borelióza je onemocnění, proti němuž se na rozdíl od encefalitidy nelze očkovat. Jak se tedy nejlépe chránit? Alena Žákovská upozorňuje, že v první řadě je dobré vyvarovat se riziku setkání s klíštětem. Velkou roli v případech nákazy od klíštěte hraje individualita člověka. Při prvním kontaktu může rozhodovat pach člověka, třeba i jeho krevní skupina, a hlavně nános repelentů.
„Naše výzkumná skupina se věnuje i studiu komerčních i potenciálních repelentů. Potvrdili jsme si, že tyto látky skutečně klíšťata odpuzují alespoň tři hodiny, záleží ale na druhu přípravku. Dále je třeba si zaznamenat, že jste byli pokousáni klíštětem. Příznaky boreliózy se mohou projevit za delší časové období,“ vysvětluje odbornice, která se právě díky prodělanému onemocnění začala zabývat jeho podstatou profesně.
V době největších obtíží nechodila do práce a dostala po roce částečnou invaliditu. Trápení se s bolestí sama v domácím prostředí však shledala horší než pobyt v práci a invaliditu zrušila. „Udělala jsem si na toto téma docenturu. Přetrpěla jsem své stavy v práci za účasti svých hodných kolegů, kteří mě povzbuzovali. Stále jsem zkoušela alternativní způsoby léčby. Velmi pomalu jsem se začala uzdravovat,“ vypráví paní Alena.
Dnes působí také v představenstvu občanského sdružení Borelioza CZ, které bylo založeno na podporu pacientů s lymskou boreliózou a pro informování pacientské i odborné veřejnosti. „Snažím se lidem pomáhat, radit, povzbuzovat je. Snažíme se zajistit vstřícný přístup k pacientům ze strany lékařů a bojujeme za přijetí některých odborných poznatků do léčby. Už 25 let zkušeností s borelií v laboratořích a prodělané onemocnění mi snad dovoluje uvádět naše poznatky do praxe,“ vysvětluje.
Každý jedinec podle ní reaguje na infekci borelií individuálně, a proto nelze dopředu určit, jaký kdo bude mít průběh nemoci. „Může mít dobrý imunitní systém, který se nemoci dokáže ubránit. Až 10 procent lidí vykazuje protilátky proti boreliím a nemá žádné potíže. Dále záleží na množství bakterie v klíštěti, na schopnosti infikovat hostitele a délce sání. Těch parametrů je opravdu mnoho,“ vysvětluje Alena Žákovská s tím, že každý člověk je jiný, a proto každý potřebuje jiný přístup léčby.