Nyní dodáte výživu, napřesrok se můžete radovat z bohaté a zdravé úrody

Ne každý sadař a pěstitel dbá na dostatečnou výživu svých ovocných stromů, mnozí to dokonce považují za zbytečnost a vyhazování peněz z oken. Pokud si ale říkáte, že stromům jako výživa postačí světlo a zálivka, a ta ještě jen ve chvíli, kdy prší, nesmíte se pak divit, že stromy sice rostou, ale jejich plody jsou nedostatečné, nevyzrálé a pokud vůbec nějaké sesbíráte, rozhodně toho není mnoho.

Výživou totiž rozumíme především dodání celé řady stopových prvků, vitamínů a dalších významných látek, které stromy potřebují pro kvalitní olistění, správnou a bohatou násadu květů a následnou úrodu plodů bez kazů a vad. Pokud budou stromy dostatečně vyživené, nebudou také tak snadno podléhat chorobám a škůdcům.

Nedostatek uvedených živin způsobuje poruchy růstu, zbarvení a úhyn. Abychom se tomuto stavu vyhnuli, je potřeba dodávat ovocným stromům především tyto prvky:

• vápník

• draslík

• fosfor

• dusík

• hořčík

Mezi další prvky, které stromy využívají zařadíme železo, mangan, síru, zinek, měď nebo kobalt.

Dusík

Dusík je pro rostliny důležitým prvkem, který získávají formou hnojiv (dusitany a dusičnany). Nedostatek dusíku se u rostlin projevuje vážnou fyziologickou poruchou, zejména poruchou výživy. Projevuje se slabým růstem rostlin, rostliny jsou malé a nedostatečně vyvinuté. Nedostatek dusíku se projevuje nejdříve u starších listů, protože dusík rostlina předává přednostně do růstových orgánů. Mladé listy jsou proto ještě zelené, ale starší jsou zjevně poškozeny.

Na podzim ovšem přidáváme hnojivo s nižším obsahem dusíku, protože by jej stromy přes zimu nestačily zpracovat. O to více ale dbáme na správný poměr ostatních prvků.

Draslík

Význam draselných solí je pro každou buňku stromů zásadní. Dodání draselných solí u zelené rostliny působí rychlý rozvoj a následně se tvoří velké množství proteinů. Nedostatek draslíku poznáme zasycháním okrajů spodních listů, kde se tvoří tmavě oschlé okraje oproti zeleným plochám. Při hnojení draslíkem je nutno vycházet z konkrétních nároků jednotlivých rostlin, určitě není ideální hnojit komplexně.

V potaz také musíme brát to, že spousta draselných solí obsahuje i chlor, který rostliny přijímají velmi špatně. Chlor má také schopnost odbourávat cukry, proto zejména u ovocných stromů se sladkým ovocem bychom měli důsledně dbát na omezování chlóru v půdě.  Proto je potřeba draslík do půdy aplikovat právě na podzim, aby se chlór stihl z půdy zase vyplavit. Nepříznivě chlór působí spolu s vápníkem, kdy vzniká chlorid vápenatý, ten se z půdy snadno uvolňuje a půda je pak chudá na vápník.

Draslík naopak hraje v tvorbě cukrů velmi významnou roli, dále se podílí na fotosyntéze, aktivuje enzymy a je zodpovědný za rovnováhu aniontů a kationtů v rostlinných buňkách. Nedostatek draslíku má za následek nedostatečnou cukernost v plodech, dále nedostatečnou tvorbu škrobu, řídké a špatně vyvinuté pletivo plodů a u obilnin se projeví i špatnou ochranou před škůdci a tendenci k polehávání obilných klasů. Rostliny s nedostatkem draslíku hůře přijímají a zadržují vodu, jsou snáze napadány patogeny a projevuje se celá řada fyziologických projevů (pokles výnosů, špatný vývoj plodů, poškození rostlin).

Fosfor

Fosfor je pro rostlinu něco jako DNA. Nedostatek fosforu u rostlin se projevuje se slabým růstem rostlin, zpomaluje se růst nadzemních orgánů rostliny, zpožďuje se vývoj pupenů, plody a květy předčasně opadávají a nedostatek fosforu nepříznivě působí i kořeny. Listy jsou malé a starší postupně odumírají. Pokud se prokáže nedostatek fosforu v půdě a nebude včas přikročeno k nápravě, budou se škody na rostlinách dále jen prohlubovat a následná aplikace fosforu již nebude účinná.

Jako účinné hnojivo je třeba použít chlévskou mrvu, zelené hnojení a slámu spolu s fosforečným hnojivem, nejlépe superfosfátem. Hnojivo se používá ihned po sklizni na podzim.

Vápník

Vápník v půdě omezuje rozvoj četných choroboplodných zárodků a škůdců v půdě. Jeho nedostatek se projevuje nejdříve na mladých orgánech a růstových vrcholech. Vápník zásadně ovlivňuje metabolismus rostlin. Nedostatek vápníku ovlivňuje příjem živin. Zejména kořenový systém rostlin vyžaduje příjem vápníku, aby mohlo dojít k řádnému zakořenění nově vysazovaných stromů a bohatému nárůstu kořenových vlásků. Vápník také napomáhá růstu pletiv v rostlinách, má vliv na jejich pevnost a správnou funkci buněčných stěn rostlin. Nedostatek vápníku bude mít za následek zvýšenou tvorbu klejotoku, nedostatečně vyvinutá a pevná jádra skořápkových plodů, ale má také vliv na zvýšenou tvorbu pihovitosti jablek.

Vápník do půdy zapravujeme na podzim, alespoň měsíc poté, co jsme hnojili půdu okolo ovocných stromů běžnými hnojivy. Ideální je použití mletého vápence nebo hašeného vápna. V případě výsadby nových druhů ovocných dřevin dbáme právě na vyvápnění půdy. Pokud vápníme, zdržujeme se přidávat další hnojiva, neboť vzájemná chemická reakce vápníku a dalších stopových prvků by měla za následek narušení přirozené rovnováhy živin v půdě. V případě, že je půda v našem okolí mírně kyselá (spolehlivou hodnotu zjistíme použitím lakmusových papírků s kontrolou ukazatele pH), doporučuje se vápnit alespoň 2-3 roky po sobě.

Hořčík

Hořčík je nezbytným prvkem při fotosyntéze. Hlavním příznakem nedostatku hořčíku je chloróza nebo žloutnutí listů, protože mladé listy začnou z těch starých odebírat chlorofyl. Listy pak získají mramorový vzhled. Hořčík dále v rostlinách aktivuje důležité enzymy a zabraňuje předčasnému stárnutí rostlin. Jakmile má ovocný strom  delší dobu nedostatek hořčíku, dochází u něj k nekrózám listů a shazování starších listů. Rostliny s nedostatkem hořčíku také vytváří menší a dřevnatější ovoce.

Abychom předešli těmto fyziologickým změnám, musíme upravit půdní podmínky, kyselé půdy je třeba vápnit, a to ideálně hnojivy s obsahem hořčíku. Ideální je také používání hořkých solí v době vegetace.

Zásadní chybou při aplikaci hnojiv a výživy pro ovocné stromy je sypání výživných látek přímo k patě kmenů. Tímto způsobem ale není kožné, aby se výživa dostala ke kořenům, kde jí potřebujeme mít. Důležitým krokem je, abychom vytvořili dostatečně velký akční rádius – pamatujeme si, že tak, jak je široká a košatá korun stromu, jsou široké a košaté i kořeny a v tomto obvodu je potřeba aplikovat výživu.

Dalším nešvarem je zatravňování ploch okolo stromů. Ačkoliv to působí dekorativně, stromy jsou díky bujně rostoucí trávě ochuzovány o živiny, neboť travní kořeny dokážou veškerou výživu odebrat a zpracovat mnohem rychleji než kořeny stromů. Je sice úžasné, že máme okolo stromů bujný pažit, ale samotných ovocných stromům tím vůbec neprospíváme.

Hnojiva také nepohazujeme jen tak volně okolo stromů. Vždy je lepší vytvořit dostatečně silný roztok (zásadně se držíme návodu od výrobce), kterým půdu okolo stromů proléváme. Další možností je odebrat svrchní vrstvy zeminy a zapravení hnojiv přímo do půdy. Následně se pak naveze nová čerstvá zemina a tou se zasypou místa, kde byla hnojiva aplikována.

Pokud si chcete na podzim ušetřit práci a necháváte spadané listí a případně i opadané plody, nevhodné ke sběru a konzumaci volně pod stromy, máte docela slušně našlápnuto k velkým problémům. Spadané listí i plody mohou být přímým zdrojem kontaminace dřevin houbovými chorobami i nekrózami. Mumifikované plody pak v sobě mohou skrývat obrovské množství škůdců a dalších choroboplodných zárodků. Namátkou vybíráme choroby jako rez hrušňová, skvrnitost peckovin, strupovitost, kadeřavost nebo padlí. Je tedy nutné veškeré spadané listí a plody v krátké době shrabat a odstranit, nejlépe spálením. Pokud mají stromy listí zdravé a při opadu jej ihned odstraňujeme, můžeme jej použít i na výrobu tzv. listovky (listy je v takovém případě možno kompostovat).

Dobrou kondici ovocných stromů podpoříme i jejich včasným řezem. Zakracováním a vyřezáváním nevhodných letorostů prosvětlíme korunu, odstraníme „vlky“ a docílíme i snadnější a bohatější násadu květů a plodů. Na podzim, pokud jsme kvalitní růst ovocných dřevin podpořili podáním vhodného hnojiva také nezapomeneme na zimní ochranu před zvěří. Kmeny ovocných stromů potíráme vápenným roztokem proto, aby kůra při nadměrných a dlouhotrvajících mrazech nepopraskala, nebyla zdrojem krmení pro lesní zvěř a praskliny v kůře nebyly ideálním úkrytem pro přezimující škůdce.