Tradice lampářů v Praze
Plynové osvětlení v Praze zažívá nebývalou renesanci. Nynější počet 670 plynových lamp se má rozrůst až k tisícovce, současně se vrátilo i kdysi tradiční povolání lampáře. S jedním takovým jsme se při natáčení pořadu Prima Česko vypravili do ulic.
Dlouhý červený kabát, čapka. Nezbytná pomůcka v podobě dlouhé tyče s háčkem a dokonalý grif. To je popis profese, která se v Praze objevila v půli devatenáctého století a vydržela dodnes. Vypadá tak pražský lampář, který rozsvěcuje plynová svítidla v ulicích. Toho nejznámějšího rozhodně nepřehlédnete. Jan Žákovec je totiž se svými 205 centimetry vysoký skoro jako sloupy, na kterých lampy visí.
K TÉMATU: Čoudilo, prskalo a páchlo. Veřejné osvětlení ale kdysi v Praze prudce snížilo kriminalitu
„Poslední lampáři chodili v Praze v roce 1985, kdy končila éra svítiplynových lamp, které nahradila elektřina. Ale v roce 2002 se plynové lampy do Prahy vrátily a s nimi i profese lampáře, protože Praha si vymínila, že všechny plynové lampy v Praze bude možné rozsvěcet i ručně ve výjimečných případech. A to v době adventu, kdy chodí lampář a rozsvěcí lampy na Karlově mostě,“ vysvětluje Jan Žákovec.
Profese lampáře není pro každého
U jednoho takového vzácného okamžiku jsme s kamerou pořadu Prima Česko nemohli chybět. Navíc se s námi vydal na procházku i pražský primátor. „Zkusil jsem to, není to snadné. Když se dívám na pravého lampáře, který to dělá jednou rukou, a já musím použít obě ruce a trefuji se dlouhou tyčí velmi obtížně, musím říct, když někdo někdo umí, tak to umí.“
Nutno dodat, že pro lampáře je jen dobře, že nemusí rozsvěcet všechny plynové lampy ve městě. Ostatně dost by se zapotil, protože jich je v ulicích 670. A jen na Karlově mostě jich svítí 37. Karlův most je navíc jediným na světě, který osvětluje výhradně plynové osvětlení. A v Praze jdou ještě dál. Plynem chtějí osvětlit i nedaleký Čechův most. „Na jeho levé straně jsou světlonošky, které drží pochodně. Záměrem architekta mostu bylo, aby z těch pochodní planul oheň. Praha se k tomu chce vrátit. Proběhl restaurátorský průzkum a uvažuje se, že v rámci restaurování soch se tam dá plynový hořák a ve státní svátky a výjimečných chvílích tam bude planout věčný plamen,“ nastiňuje plány pro blízkou budoucnost Jan Žákovec v pořadu Prima Česko.
Historie a ekologie jdou ruku v ruce
Plynové osvětlení zažívá všeobecnou renesanci. Už nyní se Praha co do počtu plynových lamp řadí na desáté místo na světě a míří ještě výš. „Předpokládáme, že plynové lampy nejen že nebudou potlačovány, ale v historických částech se o ně budeme starat tak, aby se jejich počet pohyboval řádově do tisícovky,“ vykládá primátor Prahy.
„Jedno z míst, kde bychom to chtěli realizovat, je přímo před magistrátem. Plynové lampy se navíc zdokonalují a jsou čím dál ekologičtější,“ doplňuje předseda představenstva společnosti Pražská plynárenská, a. s., Ludvík Baleka. A dodává: „Je potřeba zmínit, že nepoužíváme klasický zemní plyn, ale používáme zde biometan.“
Plynová světla od těch elektrických docela snadno rozeznáte. Svítí bělejším, jasnějším a oku příjemnějším světlem. „Je to takzvaná žárová punčoška, která se rozžhaví. Je to takové přirozené světlo, přírodní,“ vysvětluje princip jejich fungování Ludvík Baleka.
Je dokonce tak přírodní, že spuštění plynového osvětlení v Praze způsobilo v půli devatenáctého století doslova poprask. „První plynové lampy se rozsvítily už v roce 1847, kdy byla zprovozněna první plynárna v Karlíně. Jan Neruda vzpomínal v jednom ze svých fejetonů, jaká to byla krása: Na Staroměstském náměstí hrála hudba, špendlík se dal na chodníku dohledat... Zase v jiném fejetonu ale psal, že světlo bylo jako ve dne, tak přišel domů pozdě a táta ho seřezal,“ vypráví Jan Žákovec, který současně připomíná heslo Cechu lampářů: „S plynem je světlo nejkrásnější.“
