Koktavostí trpí v České republice přibližně dvě procenta populace. Jde o poruchu plynulosti řeči, která se řadí mezi těžké vady komunikace. Právě 22. října si svět připomíná Den porozumění koktavosti.
Koktavost se dá rozdělit na tonickou formu, kdy má dotyčný problém vyjádřit se na začátku slova, a klonickou, kdy člověk opakuje slabiky na konci. U některých případů se může stát, že dojde ke kombinaci obou forem. Koktavost se ale neprojevuje pouze opakováním slabik. V těžších případech se člověk dostane do křeče a nemůže říct vůbec nic.
Člověk má ke koktání určité dispozice, porucha je totiž až z 50 procent dědičná. Vadu komunikace také může způsobovat předčasné narození nebo úzkost. „Trauma u dětí rovná se často koktavost. To trauma může být třeba i stěhování, úmrtí člena rodiny nebo rozvod rodičů. Něco, co je pro dítě vychýlením z normy. Může to být i radost,“ vysvětlila logopedka Ilona Kejklíčková, která se zabývá terapií koktavosti.
Čtyřikrát častěji koktají kluci
Koktavostí jsou čtyřikrát častěji postiženi chlapci a vyskytuje se hlavně u dětí ve věku tří až čtyř let. Může se projevit ale i dříve. Záleží na tom, jak brzy začne dítě mluvit. „Nemůžeme říct, že ta koktavost se dá úplně odstranit, ale dá se zmírnit tak, že není vůbec pozorovaná. Může čekat na nějakou příležitost a zase se vrátit,“ řekla logopedka.
Postupů pro zmírnění koktavosti je několik. Existují dechová cvičení, vázání samohlásek a slov, ale i relaxační techniky. Podle dětské psycholožky Evy Horáčkové je důležité zaměřit se nejen na stránku logopedickou, ale i na stránku psychickou. Léčba je velmi individuální, důležité ale je začít s ní co nejdříve.
Podle psycholožky se lidé s poruchou řeči v rámci téměř každé situace dostávají do stresu a mají strach promluvit. „Bohužel se potkávají i s nedobrými reakcemi v okolí. Buď to je třeba posmívání, nebo se to lidé snaží za ně doříct,“ sdělila Horáčková. Rodiče by podle ní s koktavými dětmi měli být trpěliví.
Koktavost v dospělosti jako varování
Lidé s poruchou plynulosti řeči také často utíkají ke psané komunikaci, protože je pro ně jednodušší. „Klasické telefonování pro ně představuje obrovský problém. Kamkoliv zavolat nebo vzít telefon je veliký stres,“ uvedla psycholožka.
Pokud koktavost vznikne až v dospělosti, měli bychom to podle Kejklíčkové brát jako velké varování, jelikož se může jednat o symptom vážnějších neurologických onemocnění.
Horáčková s Kejklíčkovou měly také možnost navštívit Americkou asociaci pro koktavost. Jejím zakladatelem je Malcolm Fraser, který o problematice napsal jednu ze stěžejních prací. Podle Havlíčkové je za mořem „léčba“ koktavosti obdobná jako v České republice. Velký rozdíl je ale v práci se sebevědomím klientů. Nejen ve Spojených státech, ale i ve Velké Británii mnoho lidí s koktavostí, se kterou už umí pracovat, později vystuduje logopedii a pomáhá ostatním se stejnou vadou.
Poruchami vady řeči trpělo i mnoho osobností, například politik Winston Churchill či britský král Jiří VI. Z herecké branže pak Marilyn Monroe, Nicole Kidman, Charlie Sheen a Samuel L. Jackson. S koktavostí také bojovali zpěváci Elvis Presley a Ed Sheeran.
