KB Interview Martina Moravce
„Oni většinou berou to co já, ale berou to v jiné měně,“ konstatuje k platům kolegů ve světě profesor Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice s tím, že absolutní číslo na výplatní pásce je stejné, jen se za částkou u zahraničních kolegů nachází eura, libry, nebo franky. Dokonce i na východ od nás prý jeho kolegové berou stejné sumy jako na západě, jen se to děje na černo.
Pouze příjmy českých lékařů se podle profesora Beneše nacházejí v nějakém mezipásmu. „Jsme někde na kulturním předělu mezi západem a východem, kde peníze pro doktory nejsou,“ konstatuje a jedním dechem dodává, že jeho osobně to neštve.
Doktor, v porovnání s tím co je venku, bere málo.
„Máme peněz dost na to, abychom si žili tak, jak si žít chceme, abychom žili v nějakém baráčku, jezdili po světe, kam chceme, a když někam přijedu na sjezd a sedí tam chlapíci, co vydělávají milion, dva dolarů za rok, tak jdeme na stejné kafe. Já jim to nezávidím,“ popisuje své vnímání problematiky příjmů lékařů v Česku.
„Doktor, v porovnání s tím co je venku, bere málo. Samozřejmě, že ti mladí neberou ani v cizině nějaké velké peníze. Ale potom v tom dospělém věku medicínském opravdu bereme málo a je to dáno tím, že pokud vím, tak na západ od nás z toho, co to zdravotnictví spotřebuje, tak 70 procent těch peněz jde na osobní náklady, na ty lidi. Kdežto u nás je to jen 40 procent. A ten rozdíl, těch 30 procent, si myslím, že de facto umožňuje, že máme to vybavení jako oni tam,“ uvádí profesor Beneš s tím, že za tento rozdíl v investicích do lidí versus do přístrojů na klinice mohou nakoupit stejné vybavení a poskytnou díky němu stejnou péči pacientům jako na západ od nás.
Mezi stovkou nejlepších chirurgů světa
Profesor Beneš se svou prací dostal až mezi stovku nejlepších chirurgů světa. „Není to nějaký žebříček, ale je to více méně takové to uznání, kdy vás začnou zvát na přednášky, jako čestného hosta na národní sjezdy, odborné časopisy berou vaše články bez větších problémů a když vidíte, jak se s vámi baví jako rovný s rovným nějaký člověk, který je světově uznáván,“ vysvětluje.
Nikdy mě nenapadlo říct neurochirurgyně, to zní obludně.
Ve světové lékařské špičce i u nás jsou ženy v neurochirurgii výjimkou, ačkoli ve světové společnosti existuje i sekce žen v neurochirurgii, vypráví profesor Beneš. „Je tam pár ženských, které dělají výbornou práci. Ony jsou velmi dobré v dětské neurochirurgii. A pak jsou dobré na analýzu. Ve výzkumném týmu by měly být alespoň dvě ženy, protože ony mají nějak víc analytické myšlení než chlapi. Chlapi mají spíš syntetické myšlení,“ vysvětluje a na otázku moderátora k oslovování kolegyň konstatuje, že to nikdy neřešil. Těm pár lékařkám, které máme v oboru v České republice, prý říká křestním jménem. V angličtině se pak rozdíly v oslovení lékaře muže a ženy stírají. „Nikdy mě nenapadlo říct neurochirurgyně, to zní obludně,“ dodává s úsměvem.
Celý rozhovor s předním českým neurochirurgem Vladimírem Benešem si poslechněte v přiloženém videu.
