Nezastavitelné fanynky Gotta: Jedna se zjevila v obýváku, jiné si říkaly o děti jako o chléb
Zpěvák Karel Gott měl za svůj život nespočet přítelkyní, milenek, ctitelek, ale hlavně fanynek. Některé to ale se svou láskou přeháněly. Jedna si ustlala na Mistrově zahradě, další se mu objevila v obýváku. Nejslavnější český zpěvák ve své autobiografii Má cesta za štěstím, která vyšla ve středu při příležitosti jeho nedožitých 82. narozenin, popsal podobných příběhů nespočet. Zároveň ale přiznal, že fanynky pro něj vždy byly hnacím motorem.
„Některé náruživé ctitelky mě zachraňovaly proti mé vůli. Tu se jedna rozhodla ustlat si na mé zahradě pod terasou, aby mě chránila. Tu byla druhá přesvědčená o tom, že jsme si bohem předurčeni. Tu se třetí zničehonic objevila v mém obývacím pokoji, aniž bych jí kdy dal klíče či ji vůbec pozval dál,“ vzpomíná Karel Gott ve své knize Má cesta za štěstím na své fanynky.
Čtěte také
Zájem o zpěváka se dostavil s jeho hitem Oči sněhem zaváté v Semaforu a s jeho prvními vystoupeními v televizním pořadu Vysílá studio A. V knize přiznal, že od mládí měl rád, když jej lidé na ulici poznávali. „Jak šel čas, měnil se způsob, jakým se ženy projevovaly. Za léta pozorování jsem zjistil, že by se ‚techniky přibližování‘ daly rozlišit do několika skupin: na fanynky, stálé příznivkyně, věrné posluchačky, ale i takzvané stíhačky,“ vyjmenoval.
Některé obdivovatelky k němu byly naopak kritické a snažily se prý vystupovat jako jeho poradkyně. „Sdělují mi, že nechápou, proč jsem zpíval právě takové a takové písně, proč jsem byl právě tak či onak oblečený, proč raději nezpívám tím a tím způsobem,“ popsal otevřeně nejslavnější český zpěvák.
Míval jsem polštář plný slz
Zároveň přiznal, že největší část výhrad jeho fanynek byla zaměřena na jeho přítelkyně. „Ty to nikdy neměly lehké. Bylo mi jich mnohdy opravdu líto. Občas jim tyto ‚kritičky‘ dělaly takové naschvály, že jsem míval při jejich návštěvách polštář plný slz,“ upozornil Gott s tím, že dokud si nebyl stoprocentně jistý, že jde o vážný vztah nebo že jeho přítelkyně tlak médií a veřejnosti ustojí, snažil se ji ušetřit veřejných akcí.
Většina jeho obdivovatelek ale bývala zdrženlivá. „Neobtěžují, neosmělí se mě vyhledávat v šatně nebo doma, a pokud ano, pak jedině s nějakou drobnou pozorností či při nějaké významnější příležitosti,“ upřesnil zpěvák v knize a přidal historku.
Čtěte také
Byla všude jako můj stín
„Pamatuji si na Allu, dívku z Moskvy, která měla zřejmě movitého tatínka. Protože už v šedesátých letech vlastnila malou supermoderní kameru, s níž jezdila na všechny moje koncerty, a to nejen po Sovětském svazu,“ uvedl s tím, že dívka byla velice tichá a ani jednou za ním nepřišla do šatny.
Pokaždé, když po koncertě vycházel, stávala v davu a jen se usmívala. „Nezkoušela žádné fígle – zato byla všude jako můj stín. Jezdila za mnou i po světě, třeba do Číny či Austrálie. A tam vždycky jenom tiše stála v davu,“ fascinovaně vzpomíná Gott v knize.
O dítě si řekly jako o chléb
Našly se podle něj ale i velice skromné, nenápadné ctitelky, které nejdřív nechtěly vůbec nic. Ale při bližším kontaktu mu oznámily, že by chtěly dítě. „Vyslovily to stejně, jako kdyby si řekly o chléb,“ podotkl ironicky Gott.
To byla podle něj ale ještě přijatelnější varianta než ta, když na něj rovnou vybalily, že dítě s ním už několik měsíců čekají. „A to jsem je třeba viděl poprvé v životě,“ zdůraznil.
Během koncertu si rozepnuly podprsenku.
Některé ženy na sebe zkoušely upoutat pozornost i během koncertů. „Chodí oblečené relativně výstředně a při koncertu si třeba sem tam jakoby nenápadně upravují či rovnou rozepnou podprsenku, abych si všiml, jak jsou obdařené,“ popsal v knize zpěvák. Zároveň však dodal, že ty nejvěrnější tváře zpod jeviště už za ta léta vesměs znal.
Čtěte také
Všechny pěkně pohromadě
„Proto mám tak rád pražskou Lucernu. Odjakživa. Má neskutečnou atmosféru. Zpívat tam je nepopsatelný zážitek. Cítím, že jsem tam svými ctitelkami obklopen snad ze všech stran. Mám je tam všechny pěkně pohromadě,“ upozornil.
Fanynkám se snažil naslouchat, lépe jim porozumět a vycházet vstříc. Proto v polovině sedmdesátých let zařadil do svého repertoáru písně typu Je jaká je, Měl jsem rád a mám, o něco později Stokrát chválím čas a posléze píseň Když milenky pláčou.
Přeskočila jiskra a dívku ze sálu jsem vyhledal
Během koncertů se snažil svým fanynkám dávat pocit, že ona je ta princezna, na které mu záleží a pro kterou zpívá. A tak si často vyhlédl v hledišti nějakou tvář, či více tváří, a na ně upíral během zpěvu pohled. „Jejich zaujetí a zájem mě pak nutily intenzivněji přenášet náboj svých písní a mé pocity i na ostatní diváky v sále. Když cítíte, jak na vás visí tolik láskyplných očí, je to nesmírně hřejivý pocit,“ vysvětlil v autobiografii.
Gott v knize také přiznal, že sem tam se mu stalo, že mezi ním a ženou v sále přeskočilo cosi jako jiskra. „Já jsem dívku po koncertu vyhledal – či nechal někým z týmu najít – a toužil se s ní lépe poznat. Někdy jen pro ten jediný večer, jindy z toho vznikla delší známost. I to se občas přihodilo,“ přiznal.
Čtěte také
Zůstat s posledním fanouškem
Celý svůj život obětoval muzice. K tomu však podle Gotta patřilo dohrát svou roli až do konce. „To znamená zůstat, dokud neodejde poslední spokojený fanoušek, který čekal na podpis či třeba jen vteřinové osobní setkání. Neexistuje, že bych řekl: ‚Promiňte, jsem unavený, dnes se podepisovat nebudu.‘ Považoval bych to za projev pohrdání těmi, pro které vše dělám,“ vysvětlil zpěvák v knize své přesvědčení, za které bývá i po své smrti častokrát vyzdvihován.
Karel Gott zemřel 1. října 2019. Zájem fanoušků a fanynek i ztrátu soukromí vnímal jako odměnu za svůj zpěv. „Potlesk publika je pro mě stimulantem, satisfakcí, drogou. Neskrývám to. V tom tkví radost z mé práce. Snažím se rozdávat ostatním emotivní zážitky, obohacující dojmy, které pak ještě chvíli doznívají v jejich myslích i paměti. Je to krásné poslání. Rád bych věřil, že jsem prodavač léčivých kapek pro duši,“ vystihl v knize.
Na dotaz, kdy se bude ženit, Gott často odpovídal slovy: „Oženit se? To by znamenalo konec zpívajícího lyrického milovníka.“ V knize také přiznal, že se bál o přízeň svých ctitelek. „Ale občas mi bleskne hlavou: Dívaly by se na mě tak zamilovaně a zbožně, i kdybych zůstal elektromontérem v ČKD?“ upozornil v autobiografii Má cesta za štěstím. Ta vyšla ve středu 14. července 2021 při příležitosti jeho nedožitých 82. narozenin.
Čtěte také
Dáša přišla do online zpravodajství CNN Prima NEWS jako stážistka. Po krátké době se stala plnohodnotnou redaktorkou, kdy vystupuje také v televizním vysílání. (dasa.samanova@iprima.cz)
