Nejbezpečnější je se do takového nebezpečí na divoké vodě vůbec nedostat, popisuje odborník na outdoorové aktivity sobotní tragickou událost utonutí osmiletého děvčete po rodinném raftingu. Zdroj: Profimedia.cz
Nejbezpečnější je se do takového nebezpečí vůbec nedostat. Tak reagoval Petr Hrdlička, ředitel outdoorové agentury Outdoor Center a Outdoorová škola, organizující i aktivity na raftech, na sobotní tragickou událost. Osmileté děvče zemřelo v nemocnici poté, co s otcem a starší sestrou sjížděli řeku Morávku na Frýdecko-Místecku, a školačka z raftu spadla do vody.
O tom, jak se chovat v krizových situacích, jaké bývají nástrahy divoké vody a jak zachránit život sobě či ostatním z raftu či lodě, hovořil pro CNN Prima NEWS Petr Hrdlička.
Považujete za bláznivé vzít malé nezkušené děti do raftu na rozvodněnou řeku?
Jestliže je oficiálně vyhlášený stav povodňového nebezpečí, není vhodné a už vůbec ne bezpečné brát děti na raft, protože převrhnout se lze i na řece, která až tak moc takzvaně neteče. Navíc u dětí existuje ještě jedno riziko – nikdy nevíme, co udělají. Ale totéž platí také u ostatních členů posádky. Netušíme, kdy se něčeho leknou, co je ovlivní. V okamžiku, kdy řeka skutečně zásadně teče, jde o hazard se životy, navíc s dětskými, což se nyní bohužel potvrdilo.
Specialista na outdoorové aktivity a pobyt v přírodě Petr Hrdlička
Když však má někdo nepřekonatelné nutkání na vodu do rozbouřené řeky vyrazit, co je klíčové pro bezpečnost vlastní i dalších členů výpravy?
Zásadní je neriskovat zdraví a život. Pokud „to“ však člověk potřebuje pro naplnění svých ambicí nebo pro pocit adrenalinu, určitě by do takové akce neměl brát děti.
Pokud už tedy někdo skončí ve vodě?
Pokud se již něco takového stane, je důležitá aspoň základní znalost, jak se chovat v podobných situacích, jaká existují úskalí. Za samozřejmost považuji základní vodácké vybavení, tedy vestu, helmu, boty do vody. K tomu také patří i, ve vodáckém slangu, házečka (záchranné lano) a je nutné s ní umět zacházet. Ještě před tím, než se na vodu vyjede, měl by ten nejzkušenější a ten, který akci organizuje, ostatní poučit a důkladně jim vysvětlit i bezpečnostní opatření pro případ převrácení raftu či pravidla pobytu v divoké řece. Pokud už člověk v té vodě plave, neměl by panikařit a měl by se pokusit dodržovat právě ty pokyny, které dostal na začátku.
Nohy napřed a raději se nechat unášet, než bojovat.
Jak se dostat z nebezpečí tekoucí řeky? Jak pomoci sám sobě a ostatním?
Nejbezpečnější je se do takového nebezpečí vůbec nedostat. Ale pokud už, a mám to základní vybavení, tedy vestu, tak díky ní bych se měl dostat nad hladinu. Další poučkou je snažit se plout nohama napřed. To proto, aby nedošlo k nárazu hlavy o kámen nebo nějaký kmen a byla možnost situaci aspoň trochu ovlivnit. Dále se nesnažit s vodou tzv. bojovat a vždy za každou cenou plavat k břehu, protože ve skutečně divoké vodě toho nejde tak moc udělat. Má ohromnou sílu a energii. Tzv. zbytečným bojem dochází ke zbytečnému vysílení. Lepší je se nechat nést a vyčkat na okamžik, kdy budu blíže břehu nebo se dostanu do nějaké zátoky. Ano, záleží i na náhodě a mnoha dalších faktorech, které nejde ovlivnit.
