BLOG: O stěhování s kočkami a o tom, jak jsem se málem zbláznila

Stěhování. Pojem, který podle mě nejde moc dohromady s tím, že mám tři kočky, z nichž minimálně dvě jsou psychicky labilní a jedna se chce při větším nervovém vypětí rvát o život. Ale nic naplat, kočky si samy na nájem nevydělají, takže se musely stěhovat se mnou. Nakoupila jsem proto spoustu uklidňujících věcí od šanty po kozlík, pořídila dostatek přepravek i plenkových podložek a mohlo se jít na věc.

První šel Mikeš. A když říkám šel, tak to myslím doslova. On si totiž do přepravky sám vlezl, protože ji chtěl prozkoumat. Což jsem využila k tomu, že už v přepravce zůstal až do konce. Druhá šla Alma. Tak už nešla doslova, tu jsme museli do přepravky malinko nacpat a vyváděla jen trochu. Ovšem Nutella… Nutella se rozhodla, že ji nechceme dát do přepravky, ale do rozžhavené pece a tak začala bojovat o holý život.

To byl ale jen začátek. Nutella řvala jako když ji na nože berou. Řvala, když se nám ji do přepravky konečně podařilo dostat, řvala, když jsem ji nesla do auta a řvala celou cestu do nového domova. Řvala tak strašně, že Alma dostala mírný hysterický záchvat, rozcupovala plenkovou podložku a dýchala jak sousedův bernardýn. Mikeš, ostřílený cestovatel na veterinu a zpět, se držel taktického „mňau“ jednou za pár minut. A já dostala tik do oka. Skláním se před svým přítelem, který tenhle cirkus přestál bez toho, aniž by s námi strhl auto do příkopu a stopl si jiné.

Spolu s Mikešem, Almou a Nutellou jsme stěhovali i část věcí, které bylo potřeba spolu s kočkami dopravit do třetího patra. Samozřejmě měly ty chlupaté koule přednost, takže zatímco já je s obavami vypouštěla z přepravek ven, za dveřmi se hromadily věci. Tedy, vypustila jsem jen Nutellu s Almou, které se plazivým pohybem rozutekly pod postel a za gauč. Mikeše jsem vzala rovnou do sprchy, protože jako správný hrdina se pos*al a poch*al.

Na druhou stranu musím říct, že Mikeš se projevil (až na tu malou nehodu) jako opravdový frajer. Začal zkoumat celý byt a do chvíle, kdy se šlo spát, už měl všechno řádně obhlídnuté. Alma s Nutellou na tom byly hůř. Zatímco autistická bába se snažila stočit do klubíčka o velikosti špendlíkové hlavičky a předstírat, že tady teda rozhodně není, takže mě všichni nechte bejt a vraťte mi můj starej byt, Nutella měla oči větší, než dvoupatrový dort a rozhodně to nevypadalo, že z pod postele vyleze ještě v tomhle tisíciletí. Dala jsem jí proto pod postel její staré hračky a pelíšek. Jenže Nutellka má pod čepicí a tak se rozhodla, že toho dne bude za želvu.

Řeknu vám, že kdybych neměla strach o kočky, aby je z toho neranila mrtvice, měla bych ze stejného důvodu strach o sebe. Vyděšené zvíře, které k vám patří a kterému se snažíte vysvětlit, že je to jen stěhování a ne ďábelský plán, jak je připravit o život, to člověku rve srdce. Ale o to větší štěstí mi pak způsobilo, když se Alma blaženě vyvalila na gauči a Nutella za mnou v noci přišla pro pomazlení. Čert to vem, že jsem se vůbec nevyspala. Ony to zvládly ve zdraví a my s nimi. Upřímně ale doufám, že se teď nějakou dobu stěhovat nebudu…