Průměrný věk dožití dnešních obyvatel Česka spočítali statistici na 80 let. To není málo, protože před 80 lety se v našich zeměpisných šířkách dosud rozkládal Protektorát Čechy a Morava, který byl integrální součástí Třetí říše. Poslednímu novoročnímu projevu Adolfa Hitlera z 1. ledna 1945 tak veškerý český tisk musel věnovat titulní stranu. „Svět si musí uvědomit, že tento stát nebude nikdy kapitulovat,“ hřímal Hitler o neporazitelnosti Německa. Bezpodmínečná kapitulace nacistické říše byla přitom podepsána již 7. května 1945 v Remeši a 8. května v Berlíně. A co hlásal na Nový rok v roce 1955 Antonín Zápotocký, v roce 1985 Gustáv Husák anebo roku 2005 Václav Klaus?
Senior, který se dožije osmdesátky, není v dnešní České republice ničím výjimečným. Před osmi desetiletími přitom Čechy, Moravu a Slezsko ovládal diktátor Adolf Hitler a záhy po něm poslouchal národ novoroční projevy z úst kovaných komunistů typu Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého nebo Antonína Novotného.
ČTĚTE TAKÉ: Fialovo silvestrovské video. Vypadám jak mlsnej kocour, říká na nepovedených záběrech
Pád totality v listopadu 1989 však přinesl i poměrně dlouhé období demokracie, které trvá již 35 let. A to vše je směstnáno i do života každého tuzemského osmdesátníka či osmdesátnice. Připomeňme si těch osm desetiletí s pomocí novoročních projevů státníků, s výjimkou Hitlera jde o československé prezidenty.
1945: Adolf Hitler bájil o Fénixovi
První tři českoslovenští prezidenti T. G. Masaryk, Edvard Beneš a Emil Hácha na Nový rok neřečnili. K národu promlouvali již na Štědrý večer ve vánočním poselství, ovšem protektorátní prezident Hácha se o Vánocích 1944 omezil pouze na stručný proslov. „Mějte pevnou naději, že se útrapy války jednou skončí a přijde mír. Mír pro Říši vítězný,“ popřál Hácha protektorátním občanům i celé Třetí říši.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Jaká témata budou rozhodovat ve volbách?
Zato Adolf Hitler (říšský kancléř v letech 1934 až 1945) 1. ledna 1945 řečnil dlouho. A přepis projevu, který přinesly všechny české deníky, se dokonce nevešel na titulní stranu a zaplnil i některou další uvnitř novin. Vůdce německých nacistů skákal od myšlenky k myšlence a mimo jiné vykládal i báje o Fénixovi: „Jako pták Fénix se vznesl z popele, tak tím spíše se pozvedla z trosek našich měst německá vůle a zmocnila se nejen milionů vojáků, nýbrž i milionů dělníků, dělnic, žen, ba i dětí. Utrpení, jež těmto milionům bylo způsobeno, je nezměrné. Ale stejně nezměrná je velikost jejich postoje.“
K Fénixovi však měli Němci daleko, na počátku ledna 1945 byla Třetí říše v beznadějné válečné situaci. Německá armáda právě padla v Ardenách, což byl poslední pokus nacistů o ofenzívu proti postupujícím spojencům ve Francii. Bitvu v Ardenách nepřežilo 100 tisíc německých vojáků a při závěrečném a zoufalém leteckém útoku Luftwaffe (operace Bodenplatte) z 1. ledna 1945 padlo 143 německých pilotů. Spojenci v té době drželi Paříž, zatímco Sověti právě úspěšně dobývali Budapešť a ovládali Rumunsko, Bulharsko, většinu Maďarska, Estonsko nebo větší část Litvy. A už 20. ledna měli zabrat Košice.
Novoroční projev Adolfa Hitlera z 1. ledna 1945 musely povinně otisknout všechny české deníky na titulní straně. V tomto případě jde o Lidové noviny. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Pochvala vůdce od českých komentátorů
Do konce války zbývaly 1. ledna 1945 čtyři měsíce a osm dnů, přesto mnozí čeští komentátoři Hitlerův novoroční projev vynášeli do nebes. Redaktor pražského Poledního listu František Frolík například hned vedle vůdcova projevu přidal sloupek, v němž mimo jiné tvrdil: „Hlas Vůdce, který se ozval krátce po půlnoci na 1. ledna 1945, zastihl u radiových přijímačů miliony příslušníků německého národa, aby vyslechly hlas muže, který je symbolem obrovského boje Německa za svůj osud, muže, který tento boj vede a dovede k vítěznému konci.“
Věřil Frolík opravdu ve vítězný konec? Každopádně mu tento komentář nijak tragicky neublížil ani po válce či za komunismu. Být padouchem, to mu svým způsobem bylo vlastní, protože v meziválečném Československu sepsal spoustu dobrodružných rodokapsů, nejčastěji pod pseudonymy John Stewart Erskine, James Reed Fergusson či Wallace Tower. A vlastně to vůbec nebyl František Frolík, protože se roku 1906 narodil jako Frank Fletcher. Zemřel v roce 1962.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Stalinův pakt s Hitlerem šokoval celý svět, poslal na smrt stovky tisíc lidí. Putin jej hájí
1955: Zápotocký řečnil v heslech
V roce 1955 seděl na Pražském hradě Antonín Zápotocký. Už jako předseda vlády z let 1948-1953 měl zásadní spoluzodpovědnost za politické procesy a rozsudky padesátých let. Za popravu generála Heliodora Píky či Milady Horákové a mnoha dalších obětí nejtemnější éry komunismu. Coby ministerský předseda jen slepě souhlasil s rozhodnutími prezidenta Klementa Gottwalda, který podobně otrocky plnil kremelské rozkazy generalissima Stalina. Navenek chtěl působit jako spořádaný soudruh, s manželkou Marií vychovali dvě dcery a žena hlavu státu oslovovala i na veřejnosti lidově jako „tátu“.
Coby prezident (1953-1957) pak Zápotocký před národem popíral chystanou měnovou reformu z roku 1953 a prezidentskou milost upřel většině politických vězňů odsouzených k smrti. Podle studie Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918–1989 Zápotocký nevyhověl 47 žádostem o milost ze strany politických vězňů a pouze ve dvou případech trest smrti zrušil. Paradoxně ale milost udělil čtyřem nacistickým válečným zločincům, které československý soud poslal na popraviště již za Gottwalda.
Zápotockého novoroční projev z 1. ledna 1955 byl z dnešního pohledu jen snůškou ideologických frází spojených s opěvováním socialismu. Mluvil vlastně obdobně, jako když Hitler v roce 1945 srdnatě hájil národní socialismus, přičemž oba shodně brojili proti demokracii jako takové:
„Věříme v činorodou sílu osvobozené práce. Věříme, že plány a závazky, které proti zločinným nástrahám vytyčují naši pracovníci v továrnách a na polích, budou splněny! Věříme v blahodárné výsledky socialistického soutěžení! Věříme v naše přátele a spojence! Věříme v Sovětský svaz! Věříme v sílu jednotné vůle našeho lidu: bezpečnost republiky uhájit, úklady nepřátel zkřížit a znemožnit! V pevném odhodlání na další desetiletí mír udržet a vybojovat, zdravíme a zahajujeme nový rok 1955!“
Marie měla s Antonínem ihned po svatbě dvě dcery. A byť jej přežila o více než 20 let, nikdy už se znovu neprovdala. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
1965: Novotný o vítězném socialismu
Vůdce komunistů a prezident Antonín Novotný (ve funkci 1957-1968) byl nejvíce pyšný na rozhodnutí, že za jeho vládnutí měl být v Československu vybudován socialismus. A také v nové ústavě z roku 1960 bylo na pokyn prezidenta přímo řečeno, že „socialismus v naší vlasti zvítězil“. A změnil se i z název republiky, takže se z Československé republiky (ČSR) stala Československá socialistická republika (ČSSR).
V roce 1960 sice Novotný vyhlásil amnestii pro část politických vězňů, záhy se ale opět zatýkalo. Amnestie třeba osvobodila Jana Filipa z Ostravy, odsouzeného roku 1955 za velezradu na 12 let (údajný pokus založit protistátní organizaci), který už v roce 1961 opět skončil ve vězení. Na vrcholu studené války totiž Filip veřejně zapochyboval o upřímných cílech sovětského vůdce Chruščova při jednání s americkým prezidentem Kennedym, z čehož byl šestiletý trest a k němu podmínka. Filip měl sedět 13 let, až do roku 1974.
„Všichni společně tvoříme stále bohatší socialistickou společnost,“ promlouval Novotný k národu 1. ledna 1965.
„Znovu podtrhuji, soudruzi, máme všechny podmínky, aby život naší společnosti šel dále kupředu pevným krokem,“ dodal po chvíli. V nejvyšší funkci ovšem sám zakopl s příchodem pražského jara, když byl nahrazen generálem Ludvíkem Svobodou.
1975: Husák promluvil místo Svobody
I když byl generál Svoboda na jaře 1968 symbolem svobody, po sovětské okupaci z 21. srpna se opět proměnil v soudruha starého typu a invazi požehnal. V pozici vrchního velitele ozbrojených sil ČSSR také musel vědět, že na krvavý zásah proti demonstrantům, kteří 21. srpna 1969 protestovali proti rok trvající sovětské okupaci, vyčlenila armáda jen v Praze 40 obrněných transportérů a 2400 vojáků.
Když byl Svoboda v dubnu 1974 postižen plicní embolií a následně celou sérií mozkových příhod, úřad prezidenta nemohl dále vykonávat. Přesto seděl na Pražském hradě až do května 1975, protože teprve tehdy si generální tajemník KSČ Gustáv Husák vyjednal v Moskvě, že se stane Svobodovým nástupcem.
Už 1. ledna 1975 však Husák nahradil indisponovaného Svobodu během novoročního projevu. A celou řečí se jako pověstná Ariadnina nit táhla vděčnost právě Sovětskému svazu. Za osvobození, za bratrskou internacionální pomoc, za ekonomické dodávky či za mírové úsilí Kremlu po celém světě. „Znova si uvědomujeme význam spojenectví a spolupráce se Sovětským svazem nejenom pro zajištění naší bezpečnosti a mírového života, ale i pro další rozvoj socialistického Československa. Je to pevný základ pro naši další cestu,“ shrnul Husák v závěru projevu.
Sám se přitom stal obětí vnitrostranických čistek v KSČ, které strana na počátku padesátých let rozpoutala po vzoru Stalina. Husák byl nařčen z buržoazního nacionalismu a velezrady, načež ve vězení strávil 9 let (1951-1960).
1985: Sovětský svaz zárukou svrchovanosti
Gustáv Husák (na Pražském hradě v letech 1975 až 1989) už během Slovenského národního povstání navrhoval připojení Slovenska k Sovětskému svazu, takže s ruskými okupanty po roce 1968 vycházel výjimečně dobře. Když se v květnu 1985 dostal k moci Michail Sergejevič Gorbačov, trochu Husáka vylekalo, že nový kremelský vůdce chce v Sovětském svazu vyzkoušet obdobu pražského jara. A že tak v prezidentské funkci nemusí zůstat nadosmrti, což se také stalo, když ho na sklonku prosince 1989 vystřídal jeden z vůdců sametové revoluce Václav Havel.
1. ledna 1985 však Kremlu ještě velel 73letý zasloužilý straník Konstantin Ustinovič Černěnko. A Husák v novoročním projevu jen znova semlel staré fráze: „Nejspolehlivější mezinárodní záruku naší národní svobody, státní svrchovanosti, naší budoucnosti vidíme v historicky prověřeném přátelství a spojenectví, ve všestranné spolupráci se Sovětským svazem.“
Novoroční projev Gustáva Husáka z 1. ledna 1985. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
1995: Havel o právním státě
„Aby dále vzkvétala naše vlast Československá socialistická republika,“ to byla poslední slovo novoročního projevu prezidenta Gustáva Husáka z 1. ledna 1989. Když ho rok poté překvapivě nahradil disident Václav Havel (ve funkci 1989-2003), tak ironicky navázal na předchůdce: „Naše země nevzkvétá.“ A vzápětí chmurnou realitu vysvětlil: „Stát, který se nazývá státem dělníků, dělníky ponižuje a vykořisťuje. Naše zastaralé hospodářství plýtvá energií, které máme málo. Země, která mohla být kdysi hrdá na vzdělanost svého lidu, vydává na vzdělání tak málo, že je dnes na dvaasedmdesátém místě na světě. Zkazili jsme si půdu, řeky i lesy, jež nám naši předkové odkázali, a máme dnes nejhorší životní prostředí v celé Evropě. Dospělí lidé u nás umírají dřív než ve většině evropských zemí.“
O pět let později, 1. ledna 1995, už prezident Václav Havel upozornil i na nedostatky demokracie. Na určitou bezbřehost „divokých devadesátek“, kdy se daří třeba korupci: „Čím svobodnější má být občan a celá společnost, tím důležitější je, aby svoboda jednoho neohrožovala svobodu druhého, a aby tudíž lidské soužití mělo svá pevná a obecně respektovaná pravidla. Svobodně se projevovat, žít, pracovat i podnikat lze jen na základě jistoty, že nejvyšší autoritou v zemi je právo, které zavazuje všechny, od nejvyššího státního činitele přes policistu, státního zástupce a advokáta až po prostého občana.“
Havel si byl také vědom, že vize o rychlém dohánění Západu nejsou úplně splnitelné. A že je nějakým způsobem ohrožena i celá Evropa, když pád komunismu v bývalé Jugoslávii způsobil návrat válek na starý kontinent včetně zločinů proti lidskosti: „Doba obecné radosti z pádu železné opony a z toho, že jsme se všichni vydali cestou k demokracii, definitivně pominula a spolu s ní i víra, že tvorba nového pořádku na našem kontinentě bude snadným úkolem. Nastává čas obtížného zápasu o konkrétní podobu Evropy a o místo jednotlivých zemí v její budoucí architektuře.“
2005: Klaus o příkopech mezi občany
V roce 2005 prezident Václav Klaus (ve funkci 2003-2013) kupodivu obratně navázal na předchůdce Havla, tedy alespoň ve slovní rovině. Rozdělující se národ chtěl znova spojit a ze země vyhnat blbou náladu, kterou prý rozdmýchávali různí škarohlídové: „Dělíme se na optimisty a pesimisty, na ty s věčně rozesmátou tváří a na škarohlídy, na úspěšné a neúspěšné. Nenechme to tak. Ať ti první zkusí nebýt nepokorní a těm druhým ať podají pomocnou ruku. Nedopusťme, aby mezi jedněmi a druhými vznikl příkop, který by nás rozděloval. Nenechme si nikým vzít tu poměrně vysokou míru jednoty, která u nás – až dosud – převažovala nad – také stále přítomnou – nevraživostí, nepřejícností a závistí.“
Byl to také projev plný rozjímání o principech svobody a o úctě k druhým, byť i ke konkurentům: „Stát není ani správcem ani majitelem lidských životů. Jejich správci a majiteli jsme my sami. Nechme také stranou mesiášské, spasitelské postoje. Nechtějme vytvořit ‚nového člověka‘. Chtějme maximum svobody pro autentické chování každého z nás, se všemi našimi nedokonalostmi. Učme se rozlišovat mezi kritikou a kverulantstvím. Važme si toho, co u nás lidé dokázali. To by měl uznat i ten, kdo by řadu věcí udělal jinak, a třeba i lépe.“
Bývalý prezident Václav Klaus v Partii Terezii Tománkové, 22. prosince 2024 Zdroj: CNN Prima NEWS
Zeman projevy zrušil, Pavel obnovil
Když Klause na Pražském hradě vystřídal Miloš Zeman (2013-2023), příkop se nakonec ještě prohloubil. Zemanovými novoročními projevy se ovšem na tomto místě nelze zabývat, protože se vrátil k předválečné tradici vánočních prezidentských poselství.
Prezident Petr Pavel (od roku 2023) novoroční proslov hlavy státu obnovil a 1. ledna 2024 mimo jiné promluvil o vulgární náladě v části společnosti, kterou politici ještě zhoršují: „Co mě netěší, je vulgarizace politické diskuze. Neshody k demokracii patří a mohou být i plodné. Pokud ale sklouzávají k nevěcnému handrkování, osočování nebo dokonce k urážkám, jde o selhání, které nepřináší nic dobrého.“
Pavlův projev z 1. ledna 2025 teprve čeká na zhodnocení. V následujícím hodinách a dnech bude rozpitván politiky i politology, ekonomy a dalšími odborníky, ale především komentátory všeho druhu, v médiích i na sociálních sítích. Své pak k proslovu řekne i česká hospoda, kde se nad půllitry vede pivní politika už celá staletí.
Tak šťastný Nový rok 2025!
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Vladimir Putin se v roce 1999 stal poprvé ruským prezidentem
