Čtyři šokující minuty, které otřásly Prahou. Spojenecký nálet nechal 14. února 1945 za sebou přes sedm stovek mrtvých a jizvy, jejichž zacelení trvalo desítky let. Vše navíc nejspíš omylem – podle historika Michala Plavce si spojenečtí piloti Prahu spletli s Drážďany. Mohla za to navigační chyba a špatné počasí.
Se sílícími nálety spojeneckých vojsk na průmyslové srdce Německa na sklonku druhé světové války se i Praha stala legitimním cílem bombardování. Pražané ale podléhali víře, že se hlavní město cílem náletů nestane. O to větším šokem pro ně byl 14. únor 1945, kdy Praha zažila nejhorší nálet nejen v průběhu druhé světové války, ale i v celé své historii.
ČTĚTE TAKÉ: Když na Brno padaly bomby. „Náhradní“ nálet byl brutální, 40 dětí zabila vařící voda
Účet tohoto pouze asi čtyřminutového náletu zůstává mrazivý, i když nebyl tak ničivý, jako třeba nálety na německá města. Celkem 701 mrtvých, 1 184 raněných, 93 domů zcela zničených, 190 budov utrpělo těžké a 1 500 lehké poškození. Bez přístřeší zůstalo na 11 000 Pražanů.
Pumy se nevyhnuly ani památkám, například Emauzskému klášteru či nedalekému Faustovu domu. Nejvíce ale trpěly bloky budov na Vinohradech, kde se některé ulice proměnily doslova v ruiny.
Útok 62 amerických bombardérů z osmé letecké armády začal ve 12:24. Na město bylo celkem svrženo 152,5 tun pum, z toho bylo 371 tříštivých a 8 000 zápalných.
Omyl kvůli počasí i selhání radiolokátoru
Podle historiků se přes 60 amerických bombardérů odtrhlo kvůli špatnému počasí a navigační chybě od svazu a v domnění, že útočí na Drážďany, ničilo Prahu.
Drážďany byly totiž mezi 13. a 14. únorem hlavním cílem spojeneckých vojsk. Nedopatření bylo způsobeno i selháním radiolokátoru hlavního navigátora, který tak nemohl přesně určit cíl.
Pražané sirénám nevěřili
Osudný únorový den roku 1945 byla středa a nad Prahou se sirény rozezvučely krátce po poledni. Problém byl, že Pražané si na kolísající zvuk sirén ohlašující „akutní letecké nebezpečí“ během války zvykli a nebrali ho příliš vážně. Většinou se totiž jednalo o planý poplach. A tak ani tentokrát mnoho lidí do krytů nepospíchalo.
Už o pár minut později dopadly v Jinonicích první bomby. Letadla pak pokračovala přes Pankrác, horní část Nového Města a Vinohrady. Bomby zasáhly i Riegrovy sady na území dnešní Prahy 2.
Na Vinohradech byla mimo jiné zničena Velká synagoga v Sázavské ulici, největší a nejzdobnější židovský chrám v Čechách. Hlavní loď synagogy zcela vyhořela a zbyla jen boční křídla, torzo chrámu bylo pak odstřeleno v polovině července 1951.
Německé letectvo bylo tehdy na konci války značně vysílené, trpělo nedostatkem pohonných hmot, a tak na obranu nic nepodniklo. Likvidaci následků náletu pak ztížil fakt, že pražské hasičské sbory ještě před útokem odjely na pomoc hořícím Drážďanům.
Emauzský klášter po náletu hořel několik dní
Únorový nálet bývá nejčastěji spojován s poničením budovy Emauzského kláštera, který po zásahu ještě několik dní hořel. Tři pumy zcela zničily klášterní kostel, škody utrpěl i ojedinělý cyklus gotických maleb z doby Karla IV.
Klášter byl sice v 50. letech obnoven, ale také zestátněn a až do roku 1989 nesloužil svému účelu. Jak s nadsázkou potvrdil představený kláštera Pryor Englehardt zástupcům americké armády při jejich návštěvě Emauz v roce 2000: „Nemusíte se omlouvat, náš klášter trpěl více následkem sovětské okupace v uplynulých 40 letech než následkem bombardování.“
Zničené památky i dekorace Národního divadla
Poškozeny byly i další pražské architektonické skvosty, například kostel svatého Václava na Zderaze či budova Vinohradského divadla. Zásah dostal také Faustův dům na Karlově náměstí, kolem kterého se bombardování soustředilo.
Bez šrámů nevyšel ani Palackého most, kde pumy poškodily Myslbekovo sousoší Přemysla a Libuše. Zprostředkovaně se nálet dotkl i Národního divadla, když bomby zasáhly jeho malírnu v Apolinářské ulici a následný požár tam zničil řadu unikátních dekorací.
Zastavování proluk trvalo léta, poslední byl Tančící dům
Na místech vybombardovaných domů vznikly proluky, jejichž zastavení trvalo mnohde i několik desítek let. Posledním z objektů, který vznikl na vybombardovaném místě, byl Tančící dům na Rašínově nábřeží dokončený až v roce 1996.
Při odletu bombardéry údajně odhazovaly zbylé bomby, protože s nimi bylo nebezpečné letět zpět a přistávat. Zásah tak dostal ještě obytný dům v Břevnově, v němž zahynulo asi 20 lidí.
Poslední větší nálet Praha zažila 25. března 1945, kdy na 500 amerických letadel bombardovalo továrny v Libni a Vysočanech a tři letiště v severovýchodní části Prahy.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Smutné svědectví z Nagasaki. Z těl zbyly jen černé panenky, líčí přeživší atomové bomby
